dnes je 31.7.2021

Input:

Benefity a DPH

26.5.2021, , Zdroj: Verlag Dashöfer

Benefity a DPH

Ing. Jan Ambrož

Zaměstnanecké výhody, v dalším textu je nazýváme benefity, jsou nedílnou součástí všech pracovněprávních vztahů. Jejich poskytování je zakotveno do směrnic anebo pracovních smluv, a to se zohledněním pravidel stanovených zákoníkem práce, vyhláškou FKSP.

Nezbytné je jejich posouzení daňové, především z pohledu daně z příjmů, které je velmi podrobně popsáno v článku Benefity, na který navazuje tento text zaměřený na daň z přidané hodnoty. Zaměstnavatelé řeší, jestli poskytované benefity jsou zdanitelným nebo osvobozeným plněním, jak ovlivňují související nárok na odpočet DPH.

Právní úprava

Právní úprava

Aplikujeme obecná kritéria zákona o dani z přidané hodnoty a též některá specifická, zejména:

  • je-li plnění použito pro účely nesouvisející s ekonomickou činností plátce, u dodání zboží § 13 odst. 4 a 5 ZDPH, v němž se výslovně uvádí „…jeho zaměstnanců…”,

  • obdobně při poskytování služeb podle § 14 odst. 3 a odst. 4.

Z dalších ustanovení můžeme jmenovat například § 36 odst. 6 ZDPHpro stanovení základu daně, zjednodušeně na úrovni ceny obvyklé (třeba při nepeněžitém plnění), § 78d odst. 4 pro úpravy odpočtu daně u dlouhodobého majetku („…použití pro osobní spotřebu plátce nebo jeho zaměstnanců.”).

Výklad

Text jsme rozdělili do čtyř kapitol:

  • první rozebíráme podmínky pro uplatnění nároku na odpočet DPH.

  • Kdy vzniká povinnost odvodu daně z přidané hodnoty na výstupu, řešíme v části druhé.

  • Třetí kapitola je věnována několika specifickým situacím, obvyklá cena a úprava odpočtu daně, poukazy aj.

  • Závěrečná čtvrtá část obsahuje vzorové příklady k vybraným benefitům (osobní auta, závodní stravování, sociální a zdravotní péče aj.).

Vztah k dani z příjmů

V úvodu musíme zdůraznit, že vycházíme z benefitů v pojetí zákona o daních z příjmů, přestože jsou v zásadě principy daně z přidané hodnoty ve většině případů nezávislé, resp. stanoví si vlastní obsah pojmů apod.

Pozor!
To znamená, že nelze automaticky klást rovnítko v posuzování benefitů: není-li daňově účinný podle ZDP, že není nárok na odpočet daně z přidané hodnoty apod. Tato skutečnost může vést k teoretickým a praktickým problémům. Rozdílů je ještě více. Například benefity se podle ZDP poskytují „zaměstnancům” v širším pojetí než podle zákoníku práce, viz § 6 odst. 1 ZDP.

Nebo neoblíbené téma „obvyklá cena”, která je v řadě případů vyžadována zákonem o daních z příjmů ve vztazích mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, ale není obecnou podmínkou pro základ daně u DPH, neboť ji neobsahuje § 36a ZDPH.

Za benefit je někdy považována naturální mzda, která musí být pro účely daně z příjmů stanovena na úrovni ceny obvyklé, jejíž součástí je daň z přidané hodnoty.

1. Nárok na odpočet

Pro každého plátce se jedná o klíčovou informaci, jestli má nebo nemá plný, případně částečný nárok na odpočet daně z přidané hodnoty u jím přijatého zdanitelného plnění. Obecná pravidla nalezneme v § 72 a násl. zákona o DPH.

Rada
V tomto textu budeme rozebírat základní principy fungování daně z přidané hodnoty jen v nezbytně nutném rozsahu pro pochopení našeho tématu, protože jsou všechny zásady DPH důkladně popsány v příslušných článcích. Vysvětlíme si kritéria, resp. co je ekonomickou činností (1.1) a zákaz nároku na odpočet daně (1.2).

1.1 Kritéria pro benefity

Pokud plátce posoudí přijaté zdanitelné plnění, že:

  • je určeno pro jeho ekonomickou činnost,

  • samozřejmě 100% nárok na odpočet daně.

Co je ekonomickou činností plátce?

Ekonomická činnost je v obecné rovině popsána v § 5 odst. 3 zákona o DPH. Proto na výše uvedenou zásadní otázku zní odpověď velmi jednoduše:

  • „Cokoliv…”, co není přímo v zákoně o DPH definováno „…pro účely nesouvisející s ekonomickou činností…”, je pro ekonomickou činnost.

Rada
Pro praxi je nejjednodušší, když si plátce při řešení této otázky místo „nesouvisející s ekonomickou činností” zvolí kritérium přijaté plnění slouží pro:

  • „zajištění aktivit zaměstnavatele” – je nárok, nebo

  • „osobní spotřebu zaměstnance”, není nárok,

což potvrzuje následující text.

Nárok na odpočet: mýty a skutečnost

Vhodné je uvést alespoň další poznámku k omylům, které se někdy objevují při kontrolách správy daní:

  1. Není podstatné, jak je související benefit řešen pro daň z příjmů (osvobození od daně u zaměstnance a zda je daňovým nákladem zaměstnavatele).
  2. Zákon o DPH nenařizuje plátci vykázat „zisk” v pojetí DPH:
    1. ekonomická činnost neznamená automaticky odvod daně z přidané hodnoty na výstupu,
    2. přijaté plnění „X” nemusí být přímo určeno na ekonomickou činnost „Y”, resp. existující povinnost plátce uskutečnit plnění s nárokem na odpočet daně „Y1”.

Příklad
Příklad 1.

Personální agentura zajišťuje pro plátce nábor nových pracovníků a současně radí, jaké konkrétní benefity jsou pro firmu a zaměstnance ideální. Faktura s DPH od této agentury slouží pro ekonomickou činnost a příjemce 100% nárok na odpočet DPH, a to bez ohledu na skutečnost, jaký je režim pro daň z příjmů, jestli:

  • Některý benefit (ne)bude u zaměstnance osvobozen od daně z příjmů a (ne)bude daňově účinným nákladem u zaměstnavatele.

Příklad
Příklad 2.

Firma v předchozím případě má nárok na odpočet DPH, není povinností, aby byl realizován odvod DPH na výstupu třeba u některého z nabízených benefitů.

Příklad
Příklad 3.

Pro zajištění svých aktivit zabezpečuje plátce zaměstnancům závodní stravování. Smysl tohoto benefitu je zřejmý, vytvořit co nejlepší podmínky pro jejich výkon práce – což naplní cíle plátce (ekonomická činnost – viz též 4.2). Proto je nárok na odpočet daně a není podstatné, jestli dojde ke zdanitelnému plnění či nikoliv.

Rada
O následném daňovém režimu z pohledu daně z přidané hodnoty rozhoduje varianta závodního stravování: u stravenek nebo stravenkového paušálu nenastane zdanitelné plnění, při požadované úhradě za suroviny ano.

1.2 Zákaz/krácení nároku na odpočet

Výše uvedený výklad ovšem neznamená, že má plátce vždy nárok na odpočet DPH. Jestliže je identifikováno přijaté zdanitelné plnění, které je využito pro účely nesouvisející s ekonomickou činností, dochází k úpravám. Tato korekce může mít různou podobu, jak je vysvětleno ve druhá čtvrté kapitole.

„Soukromá” spotřeba

Tak bychom mohli, byť trochu nepřesně, nazvat situace, kdy je plátcem pořízena služba, která je využita jako benefit zaměstnancem – právě jako „soukromá” spotřeba. V těchto případech není nárok na odpočet daně, jak potvrzují příklady.

Příklad
Firma pořídila pro zaměstnance rekreační zájezd, u něhož je část služby zatížena daní z přidané hodnoty (viz Cestovní ruch a DPH), kterou nelze uplatnit na vstupu.

Reprezentace aj.

Doplňme si, že existuje jedno konkrétní jasné omezení, zákaz nároku na odpočet daně u reprezentace, u něhož se zákon o DPH odvolává na § 25 odst. 1 písm. t) ZDP.

Rada
Také zde se v praxi z pohledu správců daně objevují nepřesnosti, jak dokumentuje další příklad.

Příklad
Plátce si pro obchodní jednání vybudoval „reprezentační místnost”, kožená souprava a další vybavení bylo, z pohledu běžného občana, pořízeno za astronomickou cenu. Plátce má samozřejmě plný nárok na odpočet daně, i když si zákazník, využívající toto zařízení, nic neobjedná.

Pozor!
Pokud nabídneme zákazníkovi pohoštění, občerstvení, jde o reprezentaci v pojetí zákona o daních z příjmů bez nároku na odpočet DPH. Vrátíme-li se k našemu tématu, není možné uplatnit daň na vstupu samozřejmě i v případech, kdy je toto občerstvení poskytnuto zaměstnancům – jako benefit je považována tato konzumace při vánoční besídce apod.

2. Odvod daně na výstupu

Nahlédneme krátce do zákona o dani z přidané hodnoty. Plátce musí odvést daň „na výstupu” v několika konkrétních případech, i když se nejedná o klasické dodání zboží nebo poskytnutí služeb ve smyslu plnění pro třetí stranu, obchodního partnera.

„Nesouvisející s ekonomickou činností”

Jedná se o situace uvedené v úvodu článku. Aniž bychom citovali příslušná ustanovení zákona o DPH, mají tyto shodné (obdobné) prvky:

  • „adresátem” plnění je zaměstnanec,

  • plnění je „bez úplaty”,

  • u obchodního majetku byl uplatněn odpočet nebo část, a to pro klasifikaci dodání zboží jde o trvalé použití,

  • u služeb dočasné použití obchodního majetku, jedná se o poskytnutí služby, pokud byl uplatněn odpočet daně.

Pozor!
Neřešíme dále drobné rozdíly mezi § 13 a § 14 ZDPH. Rozhodující je pro náš výklad, že plátci vzniká povinnost přiznat daň na výstupu ke dni uskutečnění zdanitelného plnění (§ 21 zákona o DPH). Konkrétní příklady uvádíme v následujícím textu.

3. Specifické situace

Plynule navážeme na předchozí výklad a rozebereme si témata: obvyklé ceny (3.1), úpravu odpočtu daně (3.2), jak je to s poukazy (3.3) a klasifikaci benefitu podle pravidel zákona o DPH – tištěné knihy (3.4).

3.1 Obvyklá cena

Na jedné straně platí, že při plnění uskutečněném plátcem pro zaměstnance není nutné stanovit základ daně na úrovni obvyklé ceny (je zde patrný rozdíl mezi DPH a daní z příjmů fyzických osob!).

Jestliže je uskutečněno plnění „bez úplaty”, nastává jiná situace a postupujeme podle § 36 odst. 6 zákona o DPH, jak je rozebráno v článku základ daně.

Příklad
Firma zapůjčila osobní auto zaměstnanci na dovolenou bezúplatně, proto je nutné určit základ daně na úrovni ceny obvyklé.

Rada
Tento postup je velmi nerozumný, protože skutečně je možné stanovit nájem v jiné výši než obvyklé pro účely daně z přidané hodnoty.

Příklad
Pokud například firma poskytne zaměstnancům stravování za dotovanou cenu, nižší, než je obvyklá cena, neprovádíme pro účely DPH žádnou úpravu.

Příklad
Firma nabízí ve své podnikové prodejně některé druhy zboží se slevou pouze pro zaměstnance. Opět nezvyšujeme základ daně.

Pozor!
Aby nedošlo k nedorozumění, řešíme v tomto textu „základ” daně z přidané hodnoty, nikoliv

Nahrávám...
Nahrávám...