11.3.1 Definice pracovního úrazu a nemoci z povolání
JUDr. Pavla Hloušková
Pracovní úraz
Pracovním úrazem se pro účely ZP rozumí poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů. V zásadě zákon obsahuje definici, z níž vychází soudní judikatura. Jako pracovní úraz se posuzuje též úraz, který zaměstnanec utrpěl pro plnění pracovních úkolů, nikoliv však ten, který se přihodil na cestě do zaměstnání a zpět.
Pracovním úrazem je tak myšleno nejen tělesné zranění zaměstnance, které nastalo nezávisle na jeho vůli, ale jakékoliv porušení zdraví, k němuž došlo nezávisle na vůli poškozeného, jestliže toto porušení zdraví bylo způsobeno zevními vlivy, které jsou svou povahou krátkodobé, je-li zaměstnanec při práci, jíž není zvyklý a která je nepřiměřená jeho tělesným možnostem, nucen okamžitým, usilovným vzepětím sil překonávat vnější odpor a zvýšit tak náhle, neobvykle či nadměrně svou námahu. Tato tělesná námaha musí pak být příčinou následku, o jehož odškodnění se jedná. Přitom nemusí jít o jedinou příčinu úrazu, ale stačí, když půjde o jednu z příčin, avšak svou podstatou důležitou, podstatnou a značnou.
Porušení zdraví
Porušením zdraví se rozumí poškození jak tělesné, tak psychické. Za určitých podmínek lze uznat jako pracovní úraz i infarkt myokardu, kdy k poškození zdraví dochází při náhlém vypětí sil, velké námaze nebo úsilí, kdy pracovní výkon přesahuje hranice obvyklé každodenně vykonávané práce, pro kterou však organismus zaměstnance není přizpůsoben nebo na kterou svými schopnostmi nestačí. Bezprostřední příčinou vyvolávající infarkt je totiž psychické trauma způsobené jednorázovým přetížením při plnění zvlášť obtížných úkonů nebo fyzické trauma způsobené neobvyklým jednorázovým fyzickým vypětím (R 11/1976).
Sporné někdy bývá posouzení, zda je možno jako pracovní úraz posoudit úraz, při kterém došlo k poškození určité části těla, avšak zaměstnanec měl již před tímto úrazem s touto částí těla zdravotní potíže. Podle judikatury (R 11/1976, R 28/1980) existence určitého chorobného stavu, byť i latentního, nemůže vyloučit závěr, že mezi úrazovým dějem a jím vyvolaným následným chorobným stavem je přímá příčinná souvislost, a že tedy vyvolání tohoto chorobného stavu bylo způsobeno výkonem práce jako jednou z hlavních příčin. I v těchto případech se tedy úraz utrpěný při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním může posuzovat jako úraz pracovní.
Rozhodující pro posouzení, zda jde o pracovní úraz, je skutečnost příčinné souvislosti mezi úrazovým dějem a poškozením zdraví, přičemž stačí, když půjde o jednu z příčin.
Nemoci z povolání
Nemocemi z povolání jsou nemoci, které jsou uvedeny v NV č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání, ve znění pozdějších předpisů, jestliže vznikly za podmínek tam uvedených. Zaměstnavatel je povinen zaměstnanci poskytnout náhradu škody nebo nemajetkové újmy vzniklou nemocí z povolání, jestliže zaměstnanec před jejím zjištěním pracoval u zaměstnavatele za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen.
Nemoci z povolání vznikají zpravidla dlouhodobým působením určitých rizikových faktorů pracovního prostředí, resp. pracovních podmínek na zaměstnance. Existence samotné nemoci z povolání, zejména určení dne jejího vzniku, je otázkou znaleckou, kterou je oprávněn podat pouze lékař příslušného zdravotnického zařízení. Rozhodnutí je to velmi důležité, protože se od…
