dnes je 25.9.2020

Input:

Dovolená

4.6.2018, , Zdroj: Verlag Dashöfer

1001
Dovolená

JUDr. Petr Bukovjan, Ing. Růžena Klímová

Doba dovolených


Dovolená a její čerpání

Právo na dovolenou je jedním z práv (nároků), která zaměstnancům vyplývají z pracovního poměru. Pokud jde o zaměstnance konající práci na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, je možné dle ustanovení § 77 odst. 2 ZP sjednat, popřípadě stanovit vnitřním předpisem právo na dovolenou obdobně jako tomu je u zaměstnanců v pracovním poměru.

Zákoník práce rozlišuje dovolenou za kalendářní rok (§ 212), dovolenou za odpracované dny (§ 214) a dodatkovou dovolenou (§ 215).


Dovolená za kalendářní rok a její poměrná část

Právo na ni vzniká při splnění těchto podmínek:

  1. nepřetržité trvání pracovního poměru zaměstnance k témuž zaměstnavateli po dobu celého kalendářního roku; za nepřetržité trvání pracovního poměru se považuje i skončení dosavadního pracovního poměru a bezprostředně navazující vznik nového pracovního poměru zaměstnance k témuž zaměstnavateli;
  2. odpracování alespoň 60 dnů v tomto kalendářním roce.

Pro zjištění, zda jsou splněny podmínky vzniku práva na dovolenou, se v souladu s § 216 odst. 4 ZP posuzuje zaměstnanec, který je zaměstnán po stanovenou týdenní pracovní dobu, jako by v kalendářním týdnu pracoval pět pracovních dnů, i když jeho pracovní doba není rozvržena na všechny pracovní dny v týdnu. Jaká doba se pro účely dovolené považuje za výkon práce, je třeba hledat v ustanoveních § 216 odst. 3 ZP a § 348 odst. 1 ZP.


Pokud zaměstnanec nesplnil první z výše uvedených podmínek a pracovní poměr mu tedy u téhož zaměstnavatele netrval celý kalendářní rok, má právo na poměrnou část dovolené za kalendářní rok. Poměrná část této dovolené činí za každý celý měsíc trvání pracovního poměru 1/12 roční výměry dovolené (viz § 212 odst. 2, 3 ZP).


Příklad:

Zaměstnankyni trval pracovní poměr u zaměstnavatele po celý kalendářní rok. V rámci tohoto kalendářního roku odpracovala 23 dnů, poté nastoupila na mateřskou dovolenou, později na rodičovskou dovolenou.

Protože doba čerpání mateřské dovolené se pro účely dovolené posuzuje jako výkon práce, zaměstnankyně splní obě podmínky pro vznik práva na celou výměru dovolené za kalendářní rok. Před nastoupením na rodičovskou dovolenou může přitom zaměstnavatele požádat v souladu s § 217 odst. 5 ZP o poskytnutí dovolené tak, aby navazovala bezprostředně na skončení mateřské dovolené. Zaměstnavatel je povinen její žádosti vyhovět.


Příklad:

Zaměstnanec byl v pracovním poměru u zaměstnavatele od 1. 1. do 28. 2. kalendářního roku, kdy ukončil pracovní poměr. K 1. 3. téhož roku navázal pracovní poměr k témuž zaměstnavateli a tento trval do 7. 5. roku.

Zaměstnanci vzniklo právo na poměrnou část dovolené za kalendářní rok, a to v délce 4/12 její celkové výměry.

Tabulka pro určení poměrné části dovolené

  4 týdny  5 týdnů  8 týdnů 
Dvanáctiny  výpočet  zaokrouhleno  výpočet  zaokrouhleno  výpočet  zaokrouhleno 
1,67  2,08  2,5  3,33  3,5 
3,33  3,5  4,17  4,5  6,67 
6,25  6,5  10  10 
6,67  8,33  8,5  13,33  13,5 
8,33  8,5  10,42  10,5  16,67  17 
10  10  12,5  12,5  20  20 
11,67  12  14,58  15  23,33  23,5 
13,33  13,5  16,67  17  26,67  27 
15  15  18,75  19  30  30 
10  16,67  17  20,83  21  33,33  33,5 
11  18,33  18,5  22,92  23  36,67  37 
12  20  20  25  25  40  40 

Zaokrouhlování dovolené upravuje ustanovení § 216 odst. 4 ZP. Jestliže poměrná část (jakékoliv) dovolené činí necelý den, zaokrouhlí se na půlden. To platí i pro výpočet dvanáctin dovolené. Znamená to, že čísla za desetinnou čárkou se zaokrouhlují takto: od 0,1 do 0,49 se zaokrouhlí na 0,5. Od 0,51 do 0,99 se zaokrouhlí na 1.

Poznámka: V mnohých publikacích se je možné setkat se zaokrouhlováním poměrné části dovolené využitím systému „nejmenší odchylky”, tzn. jednou nahoru, podruhé dolů. Např. tak, že čísla za desetinnou částkou od 0,1 do 0,24 se zaokrouhlí na 0, čísla od 0,25 do 0,74 se zaokrouhlí na 0,5, čísla od 0,75 do 0,99 na 1.

Délka dovolené za kalendářní rok:

  • výměra dovolené za kalendářní rok činí v podnikatelské sféře nejméně 4 týdny; týdnem se rozumí sedm po sobě následujících kalendářních dnů;

  • zákoník práce umožňuje její prodloužení, a to i o dny a jen některým kategoriím zaměstnanců. V takovém případě je nutno dodržet zásadu rovného zacházení se všemi zaměstnanci a zákaz diskriminace;

  • dovolená pedagogických pracovníků a akademických pracovníků vysokých škol činí 8 týdnů v kalendářním roce.

Zvláštní způsob určení práva na dovolenou stanoví ustanovení § 213 odst. 4 ZP pro zaměstnance s pracovní dobou nerovnoměrně rozvrženou na jednotlivé týdny nebo na období celého kalendářního roku. Těm přísluší tolik pracovních dnů dovolené, kolik jich podle rozvržení pracovní doby na dobu jejich dovolené připadá v celoročním průměru.


Výpočet: počet plánovaných směn v roce na stanovenou týdenní pracovní dobu/52,14 týdnů (v nepřestupném roce; v přestupném roce se použije číslo 52,28) x počet týdnů dovolené, na které má zaměstnanec právo.

Zásady výpočtu:

  • zjistí se průměrný počet pracovních dnů zaměstnance připadajících na jeden týden a tento se násobí počtem týdnů dovolené, na které má zaměstnanec právo;

  • vychází se ze stanovené týdenní pracovní doby (plánovaný harmonogram směn na rok);

  • pokud během roku dojde ke změnám v rozvržení stanovené týdenní pracovní doby (v rozpisu pracovních směn), je nutné nárok stanovit samostatně za každé období, v němž byl různý harmonogram směn.


Příklad:

Zaměstnanec pracuje v 11hodinových pracovních směnách, jde o nepřetržitý provoz. Podle rozpisu směn na kalendářní rok má odpracovat 178 směn. Výměra dovolené u zaměstnavatele činí 4 týdny. Jedná se o nepřestupný kalendářní rok.

Výpočet nároku na dovolenou se provede tímto způsobem:

  • 178 : 52,14 = 3,41 dne na jeden týden, zaměstnavatel stanovil dovolenou v rozsahu 4 týdnů,

  • celoroční výměra je 3,41 x 4 = 13,64, po zaokrouhlení 14 dnů.


Dojde-li u zaměstnance v průběhu kalendářního roku ke změně rozvržení pracovní doby, přísluší mu za tento rok dle ustanovení § 213 odst. 5 ZP dovolená v poměru, který odpovídá délce příslušného rozvržení pracovní doby.


Dovolená za odpracované dny

Zákoník práce stanoví tyto podmínky:

  • zaměstnanci nevzniklo právo na dovolenou za kalendářní rok nebo na její poměrnou část, protože nekonal v kalendářním roce u téhož zaměstnavatele práci alespoň 60 dnů;

  • zároveň ale zaměstnanec vykonával práci u zaměstnavatele alespoň po dobu 21 dnů.

Délka dovolené je:

  • za každých 21 odpracovaných dnů v příslušném kalendářním roce 1/12 celkové výměry dovolené za kalendářní rok;

  • může dosáhnout maximálně 2/12.

Někteří zaměstnavatelé se domnívají, že pokud zaměstnanci skončí pracovní poměr zrušením ve zkušební době, právo na dovolenou jim žádné nevzniká. Zákoník práce ovšem nic takového nestanoví. Běh zkušební doby podmínky vzniku práva na dovolenou vůbec neovlivňuje a nutno je posuzovat stejně jako u zaměstnance, s nímž by zkušební doba sjednána nebyla.


Příklad:

Délka dovolené u zaměstnavatele je 5 týdnů. Jeden zaměstnanec bude v pracovním poměru od 1. 1. do 28. 2., druhému bude trvat pracovní poměr po celý kalendářní rok, ale od 9. 3. do 31. 12. bude v pracovní neschopnosti. První zaměstnanec odpracuje během svého pracovního poměru celkem 43 dnů, druhý pak do začátku pracovní neschopnosti 49 dnů.

Ani jeden z výše uvedených zaměstnanců neodpracuje v kalendářním roce požadovaných 60 dnů. Nevznikne jim právo na dovolenou za kalendářní rok nebo její poměrnou část, ale pouze právo na dovolenou za odpracované dny, a to na 2/12.

25 : 12 x 2 = 4,17, po zaokrouhlení 4,5 dne.


Dodatková dovolená

Dodatková dovolená je dalším druhem dovolené přímo upravené ZP a přísluší zaměstnancům, kteří konají práce uvedené v § 215 ZP. Dovolená poskytovaná podle § 212 nebo § 214 ZP přísluší všem zaměstnancům, pokud splní podmínky a charakter nebo druh práce nemá pro vznik práva žádný význam. Jinak je tomu ale u dodatkové dovolené, protože vznik jejího nároku je podmíněn výkonem práce výslovně uvedené nebo práce zvlášť obtížné. Tyto práce zákoník práce buď přímo vyjmenovává, nebo je definuje obecnými znaky, které musí být pro vznik práva splněny. Účelem dodatkové dovolené je poskytnout zaměstnancům, kteří tyto vyjmenované zvlášť obtížné práce konají, delší odpočinek. Dodatková dovolená přísluší ze zákona 2 kategoriím zaměstnanců, a to jednak zaměstnancům pracujícím pod zemí při těžbě nerostů nebo při ražení tunelů a štol, a dále zaměstnancům, kteří konají práce zvlášť obtížné. Tyto práce jsou uvedeny v § 215 odst. 2 ZP.

Práce jsou § 215 odst. 2 ZP pouze obecně definovány a nejsou vymezeny sjednaným druhem práce. Pro účely poskytování dodatkové dovolené proto musí zaměstnavatel podle nich určit, kteří zaměstnanci podle sjednaného druhu vykonávané práce v pracovní smlouvě a podle faktického výkonu práce mají na dodatkovou dovolenou právo.

U některých prací zvlášť obtížných vzniká právo na dodatkovou dovolenou za splnění další podmínky, kterou je výkon práce za stanovených podmínek alespoň v rozsahu poloviny stanovené týdenní pracovní doby. Stanovenou týdenní pracovní dobou je pracovní doba uvedená v § 79 ZP. Polovina této doby se tak