dnes je 29.3.2024

Input:

Pojistné na sociální zabezpečení, důchodové pojištění

23.9.2020, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 37 minut

801
Pojistné na sociální zabezpečení, důchodové pojištění

JUDr. Tomáš Hejkal

Pojistné na sociální zabezpečení

Právní úprava:

  • Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (ZPSZ)

    • § 5 odst. 1 a 2 – vyměřovací základ zaměstnance

    • § 5a – vyměřovací základ zaměstnavatele

    • § 5d – zaokrouhlování vyměřovacích základů

    • § 7 – sazby pojistného

    • § 8, 9 a 10 – odvod pojistného zaměstnavatele

  • Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (ZDP)

    • § 6 odst. 7, 8, 9 písm. f) a odst. 11 – příjmy podléhající dani z příjmu fyzických osob



1. VYMĚŘOVACÍ ZÁKLAD


Základním stavebním kamenem při rozhodování o výši pojistného, je vyměřovací základ, ze kterého jednotliví plátci vypočítávají a odvádějí pojistné na sociální zabezpečení, které mají povinnost platit. Nejdůležitějším je vyměřovací základ zaměstnance, od kterého se odvozuje i vyměřovací základ jeho zaměstnavatele.

Vyměřovací základ zaměstnance je dán úhrnem příjmů zúčtovaných zaměstnanci v souvislosti s jeho zaměstnáním zakládajícím mu účast na nemocenském pojištění, jestliže tyto příjmy jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů a nejsou-li od této daně osvobozeny. Výjimku z tohoto úhrnu příjmů jsou náhrady výdajů poskytovaných procentem z platové základny představitelům státní moci a některých státních orgánů a soudců, které se do něj s účinností od 1. února 2013 nezahrnují. Přitom za příjmy zúčtované zaměstnanci se považuje každé plnění, které bylo v peněžní nebo nepeněžní formě nebo formou výhody poskytnuto zaměstnavatelem zaměstnanci nebo předáno v jeho prospěch, popřípadě připsáno k jeho dobru anebo spočívá v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance.

Příklad č. 1

Zaměstnanec pracuje u zaměstnavatele na základě dohody o provedení práce, která byla uzavřena v souladu s pravidly stanovenými zákoníkem práce s měsíční odměnou ve výši 8 000 Kč.

Protože se v takovém případě jedná o zaměstnání, které účast na nemocenském pojištění nezakládá, netvoří úhrn příjmů z tohoto zaměstnání vyměřovací základ zaměstnance. Na to, aby dohoda o provedení práce zakládala účast na nemocenském pojištění, by příjem zúčtovaný z tohoto zaměstnání musel být v kalendářním měsíci vyšší než 10 000 Kč.

Příklad č. 2

Zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci služební motorové vozidlo s tím, že je může používat i pro soukromé účely.

Daňové předpisy říkají, že se jedná o příjem podléhající zdanění. Zaměstnanci se zvyšuje jeho daňový základ o částku ve výši 1 % pořizovací ceny motorového vozidla za kalendářní měsíc. Ve své podstatě je sice tento příjem pouze fiktivním a nikoli faktický, avšak jedná se o výhodu, kterou tímto způsobem zaměstnanec získává. Proto tato částka patří do vyměřovacího základu zaměstnance, neboť mu byla zúčtována ve smyslu zákona.

I když zaměstnavatel zjistí, že zaměstnanci zúčtoval ve smyslu zákona požitky, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob, nemusí to ještě znamenat, že by se úplně všechny tyto příjmy zahrnovaly do úhrnu, který tvoří vyměřovací základ zaměstnance. Zákon totiž uvádí několik výjimek, ve kterých určuje příjmy, jaké se do vyměřovacího základu zaměstnance nikdy nezahrnují. Přestože právní úprava již nehovoří o tzv. nezapočitatelných příjmech, nic nebrání tomu používat tento pojem i pro uvedené výjimky.

Za nezapočitatelné příjmy budeme tedy považovat vždy:

  1. náhradu škody podle zákoníku práce a právních předpisů upravujících služební poměry, kam bude patřit náhrada věcné škody a náhrada škody na zdraví nebo na společenském uplatnění v souvislosti s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání,
  2. odstupné a další odstupné, odchodné a odbytné, na která vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů, a odměna při skončení funkčního období, na kterou vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů, a to bez ohledu na výši tohoto plnění. Zákoník práce upravuje vznik práva na odstupné a jeho minimální výši v § 67 ZP. Podle této právní úpravy zaměstnanci, u kterého dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí ze strany zaměstnavatele z  tzv. organizačních důvodů, nebo dojde-li ke skončení pracovního poměru dohodou z týchž důvodů, náleží odstupné ve výši příslušného násobku výdělku zaměstnance v závislosti na délce doby trvání jeho pracovního poměru [viz § 67 odst. 1 písm. a) až d) ZP]. Zaměstnanec se může se zaměstnavatelem na zvýšeném odstupném individuálně dohodnout, případně může být toto zvýšené odstupné stanoveno vnitřním předpisem zaměstnavatele nebo dohodnuto v kolektivní smlouvě. Odstupným ve smyslu § 67 ZP je však pouze toto zákonem stanovené, i v případě, že je případně vnitřním předpisem, kolektivní smlouvou nebo dohodou poskytnuto ve zvýšené výši, jestliže bylo takto upraveno z důvodu skončení pracovního poměru z tzv. organizačních důvodů na straně zaměstnavatele. Pokud však zaměstnavatel poskytne svému zaměstnanci jiné plnění, tato výjimka se na ně nevztahuje, i kdyby je zaměstnavatel ve svých vnitřních předpisech nazval odstupným,
  3. věrnostní přídavek horníků, který je poskytován podle zvláštní právní úpravy,
  4. plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání, na plnění, která jim byla poskytnuta dříve, než uplynula lhůta jednoho roku, se tato výjimka nevztahuje,
  5. jednorázovou sociální výpomoc poskytnutou zaměstnanci k překlenutí jeho mimořádně obtížných poměrů vzniklých v důsledku živelní pohromy, požáru, ekologické nebo průmyslové havárie nebo jiné mimořádně závažné události; přitom jiné mimořádně závažné události musí mít svým charakterem pro zaměstnance srovnatelné důsledky jako vyjmenované události.

Příklad č. 3

Zaměstnavatel ocenil zásluhy bývalého zaměstnance u příležitosti jeho životního jubilea 80 let věku. K těmto narozeninám mu věnoval finanční částku 20 000 Kč.

Přestože by se mohlo jevit, že jako dodatečně zúčtovaný příjem ze zaměstnání by tato částka měla v rozsahu zdanění patřit do vyměřovacího základu, nebude se tam zahrnovat, neboť byla poskytnuta po skončení zaměstnání, a to poživateli starobního důchodu a od skončení zaměstnání uplynulo více jak jeden rok.

Příklad č. 4

Výše pojistného, které byl povinen platit zaměstnanec, činila v kalendářním měsíci 1 000 Kč, ale zaměstnanec měl část mzdy v naturálních požitcích, takže na srážku tohoto pojistného mu zbývalo jen 600 Kč.

Zaměstnavatel byl povinen za zaměstnance odvést pojistné v plné výši, protože mu však mohl fakticky srazit jen částku 600 Kč, byl povinen pojistné ve výši 400 Kč zaplatit za zaměstnance s tím, že tento zaměstnanec je povinen svému zaměstnavateli tuto částku uhradit.

Zahrnování odstupného do vyměřovacího základu pro odvod pojistného

S účinností od 1. 1. 2015 byla zpřesněna kritéria pro nezahrnování do vyměřovacího základu odstupného a dalších obdobných plnění poskytovaných při skončení zaměstnání. Podle § 67 ZP přísluší zaměstnanci odstupné, jestliže u něho došlo k rozvázání pracovního poměru výpovědí nebo dohodou z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až d) ZP. Jen odstupné poskytnuté z těchto důvodů se nezahrnuje do vyměřovacího základu pro odvod pojistného, tj. neplatí se z něho pojistné. Do vyměřovacího základu podle úpravy v zákoně o pojistném

  • platné do 31. 12. 2014 se nezahrnovalo do vyměřovacího základu odstupné poskytnuté podle zákoníku práce,

  • platné od 1. 1. 2015 se nezahrnuje do vyměřovacího základu odstupné, na které vznikl nárok podle zákoníku práce.

Touto změnou účinnou od 1. 1. 2015 se jednoznačně vyjadřuje úmysl nezahrnovat do vyměřovacího základu pro odvod pojistného pouze odstupné poskytnuté při skončení pracovního poměru z některého z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až d) ZP a nikoliv plnění, které zaměstnavatel označí za odstupné a poskytuje je dobrovolně na základě například kolektivní smlouvy z důvodu uvedeného v písm. e) nebo f) téhož ustanovení zákoníku práce.

Zaměstnavatel, který je povinen při skončení pracovního poměru poskytnout zaměstnanci odstupné, je musí poskytnout nejméně ve výši příslušného násobku průměrného výdělku uvedeného v § 67 ZP. I když zaměstnavatel poskytne odstupné ve vyšší částce, než je uvedeno v zákoníku práce jako „nejméně”, neplatí se pojistné ani z tohoto odstupného, bez ohledu na jeho výši. Zaměstnanec má nárok na odstupné ve výši, kterou mu podle § 67 ZP určí zaměstnavatel. Zaměstnavatel při určování výše odstupného musí pouze dodržet minimální výši odstupného. Jestliže zaměstnanci náleží odstupné ve výši například nejméně trojnásobku jeho průměrného výdělku, ale zaměstnavatel mu stanoví odstupné ve výši pětinásobku průměrného výdělku, má zaměstnanec nárok podle zákoníku práce na odstupné ve výši stanovené zaměstnavatelem, tj. ve výši pětinásobku průměrného výdělku. Zaměstnavatel poskytl odstupné v souladu se zákoníkem práce, dodržel podmínku minimální výše.

Vyměřovací základ zaměstnavatele

Vyměřovací základy zaměstnavatele tvoří úhrn vyměřovacích základů všech jeho zaměstnanců, kteří jsou účastni nemocenského pojištění.

Upozornění

Zaměstnavatel, který je v platební neschopnosti, a proto namísto něj po stanovenou dobu vyplácí mzdu jeho zaměstnancům příslušná krajská pobočka Úřadu práce, musí tuto skutečnost při stanovení svého vyměřovacího základu také zohlednit. Za příjmy zúčtované zaměstnavatelem zaměstnanci se totiž považují i mzdové nároky zaměstnanců vyplacené úřadem práce podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů, a to v rozsahu, ve kterém je zaměstnavatel zaměstnancům nezúčtoval. To znamená, že zaměstnavatel musí při výpočtu své pojistné povinnosti do úhrnu částek zúčtovaných zaměstnanci zahrnout i ty částky, které místo něj vyplatila jeho zaměstnancům krajská pobočka Úřadu práce. Není totiž žádný důvod k tomu, aby se mu o ně snížil jeho povinný odvod pojistného, neboť je měl zaměstnancům vyúčtovat a vyplatit sám.

Do vyměřovacího základu zaměstnavatele se však již nezahrnuje částka, která přesahuje maximální vyměřovací základ zaměstnance (viz dále) a z níž jeho zaměstnanec neplatí v kalendářním roce pojistné, a to za předpokladu, že tento zaměstnanec dosáhl stanoveného maximálního vyměřovacího základu v plné výši u tohoto zaměstnavatele.



2. MAXIMÁLNÍ VYMĚŘOVACÍ ZÁKLAD ZAMĚSTNANCE


Za celé rozhodné období, jímž je kalendářní rok, je maximálním vyměřovacím základem zaměstnance pro placení pojistného částka ve výši čtyřicetiosminásobku průměrné mzdy.

Za průměrnou mzdu se podle ustanovení § 23b odst. 4 ZPSZ považuje částka, která se vypočte jako součin všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který o 2 roky předchází kalendářnímu roku, pro který se průměrná mzda zjišťuje, a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu a vypočtená částka se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru. V roce 2020 se vychází z částek stanovených nařízením vlády č. 260/2019 Sb., podle kterého výše příslušného všeobecného vyměřovacího základu činí 32 510 Kč, výše přepočítacího koeficientu pro jeho úpravu činí 1,0715. Z toho vyplývá, že průměrná mzda činí 34 835 Kč. Z ní vypočtená částka maximálního vyměřovacího základu zaměstnance činí částku 1 672 080 Kč.

Maximální vyměřovací základ zaměstnance je tvořen součtem vyměřovacích základů zaměstnance zjištěných v kalendářním roce, za který se maximální vyměřovací základ zjišťuje.

Přesáhne-li v kalendářním roce úhrn vyměřovacích základů zaměstnance maximální vyměřovací základ a zaměstnanec je v tomto roce zaměstnán jen u jednoho zaměstnavatele, neplatí zaměstnanec v tomto kalendářním roce pojistné z té částky, která přesahuje tento maximální vyměřovací základ. Pro tyto účely se započítávají i další zaměstnání v kalendářním roce, avšak jen tehdy, když byla konána u téhož zaměstnavatele.

Přesáhne-li v kalendářním roce úhrn vyměřovacích základů zaměstnance maximální vyměřovací základ, avšak zaměstnanec je v tomto roce zaměstnán u více zaměstnavatelů, považuje se pojistné zaplacené zaměstnancem z úhrnu jeho vyměřovacích základů ze všech zaměstnání, který přesahuje tento maximální vyměřovací základ, za přeplatek na pojistném. Přitom tento přeplatek nemůže být vyšší než částka, která byla zaměstnanci z jeho příjmů sražena na pojistném. Tento přeplatek zaměstnanci vrátí okresní správa sociálního zabezpečení, avšak jen na základě jeho písemné žádosti doložené potvrzením zaměstnavatele o úhrnu vyměřovacích základů za kalendářní rok, z nichž mu bylo sraženo pojistné. Nárok na vrácení přeplatku zaniká, nebyla-li žádost o vrácení přeplatku podána do 5 let po uplynutí kalendářního roku, v němž přeplatek vznikl. Pro účely vrácení přeplatku na pojistném zaměstnanci se do částky maximálního vyměřovacího základu zahrnují nejdříve vyměřovací základy z těch zaměstnání, v nichž je zaměstnanec poplatníkem pojistného.

Za tím účelem je zaměstnavateli stanovena povinnost písemně potvrdit zaměstnanci na jeho žádost úhrn vyměřovacích základů za kalendářní rok, z nichž bylo tomuto zaměstnanci sraženo pojistné, a to do 8 dnů ode dne obdržení žádosti. V období 2013 až 2015 byl zaměstnavatel povinen v tomto potvrzení uvést také skutečnost, že jeho zaměstnanec byl účasten v kalendářním roce důchodového spoření. Zjistí-li zaměstnavatel,

Nahrávám...
Nahrávám...