dnes je 28.11.2022

Input:

Pracovněprávní vztahy

2.11.2015, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.2 Pracovněprávní vztahy

doc. JUDr. Margerita Vysokajová, CSc.

Pracovněprávní vztahy se dělí na individuální a kolektivní. V individuálních pracovněprávních vztazích využívá zaměstnavatel za odměnu pracovní sílu zaměstnance k výkonu závislé práce. Kolektivní pracovněprávní vztahy vznikají mezi orgány zastupujícími zaměstnance (nejčastěji odbory) a zaměstnavateli nebo jejich svazy a jejich hlavním cílem je sjednávání podmínek výkonu práce.

Právní úprava pracovněprávních vztahů se řídí ústavním principem vyjádřeným v čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR, podle něhož každý může činit, co není zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Zdůrazňuje se tím liberalizace v pracovněprávních vztazích a posílení smluvní volnosti. Tato smluvní volnost (tj. možnost smluvních stran odchýlit se od ustanovení zákona) je však v pracovněprávních vztazích omezena z důvodu ochrany zaměstnance jako slabší strany právního vztahu. Právní předpis tak často stanoví povinnost chovat se určitým způsobem a neumožňuje odchylné ujednání, a to ani při souhlasu zaměstnance. Jde o tzv. kogentní ustanovení (normy), která vyjadřují, že se smluvní strany v pracovněprávních vztazích nemohou od nich odchýlit (obsahují výrazy jako "je zakázáno", "nesmí se", "nelze", "není dovoleno"). Tato úprava se uplatňuje např. v některých případech jednostranného skončení pracovního poměru nebo u povinnosti k náhradě škody. Právní jednání, které by se od obsahu kogentní normy odchýlilo, bude neplatné. Naopak tzv. dispozitivní ustanovení (normy) možnost odchýlení smlouvou (pracovní nebo kolektivní) nebo vnitřním předpisem připouštějí (např. prodloužení dovolené nad základní výměru nebo navýšení zákonného odstupného).

Závislá práce

V zákoníku práce je vymezen pojem závislé práce (§ 2 ZP), která může být vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu (tj. v pracovním poměru nebo vztahu založeném dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr) podle zákoníku práce. Může však být upravena i jinými zvláštními právními předpisy, například zákonem č. 234/2014 Sb., o státní službě.

Za závislou práci vykonávanou ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance se považuje výlučně osobní výkon práce zaměstnance pro zaměstnavatele podle jeho pokynů a jeho jménem. Zaměstnanec vykonává závislou práci za mzdu, plat nebo odměnu (z dohod), v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě, na jeho náklady a odpovědnost.

Činnost vykazující znaky závislé práce je zakázáno vykonávat např. na základě živnostenského oprávnění (tzv. švarcsystém).

Agenturní zaměstnávání

Nahrávám...
Nahrávám...