Problematika daňové rezidence

10.8.2 Problematika daňové rezidence

Jaroslava Pfeilerová

Rozsah zdanění v ČR

Správné posouzení daňového rezidenství je důležité mimo jiné také pro stanovení rozsahu daňové povinnosti ve vztahu k ČR:

• Daňoví rezidenti mají tzv. plnou (celosvětovou) daňovou povinnost a v ČR zdaňují všechny své příjmy, ať už jim plynou z České republiky nebo ze zahraničí.

• Daňoví nerezidenti mají pouze tzv. omezenou daňovou povinnost a v ČR zdaňují pouze příjmy plynoucí ze zdrojů na území ČR, které jsou taxativně vymezeny v ust. § 22 ZDP [příjmy ze závislé činnosti jsou stanoveny v ust. § 22 odst. 1 písm. b) ZDP].

I když je povinnost prokázat daňovou rezidenci na straně zaměstnance, jsou na zaměstnavatele v této oblasti kladeny značné nároky, neboť v mnohých případech je určování rezidence náročné. Plátce také musí prokázat správci daně, že své zaměstnance zdaňoval správně. Z těchto důvodů doporučuji, aby zaměstnavatel ve sporných případech po zaměstnanci požadoval "Potvrzení o daňovém domicilu“ (viz dále).

Daňovým rezidentem ČR podle § 2 odst. 2 ZDP je fyzická osoba, která splňuje alespoň jednu ze dvou podmínek, tj. má na území ČR bydliště, anebo se zde obvykle zdržuje (rozhoduje bydliště, ale i délka pobytu). O tom více Poplatníci daně.

Daňový nerezident je tuzemským zákonem vymezen tzv. negativně. To znamená, že pokud příslušná fyzická osoba není daňovým rezidentem, je daňovým nerezidentem. Jedná se tedy o fyzické osoby, které na území ČR nemají bydliště, ani se zde obvykle nezdržují.

Změna daňové rezidence v průběhu zdaňovacího období

Bydliště lze v průběhu kalendářního roku změnit z jednoho státu do druhého, proto může nastat situace, kdy po část zdaňovacího období je fyzická osoba daňovým rezidentem jednoho státu a v další části téhož zdaňovacího období je rezidentem druhého státu. ZDP neřeší otázku změny daňové rezidence v průběhu zdaňovacího období a postup je upraven v pokynu GFŘ D-22.

Dojde-li u poplatníka ke změně v rozsahu daňové povinnosti vůči České republice v průběhu zdaňovacího období v důsledku změny bydliště, posuzuje se jeho statut za příslušné části roku samostatně (po část roku bude mít poplatník např. tzv. celosvětovou daňovou povinnost a po část roku tzv. omezenou daňovou povinnost). V případě vzniku neomezené daňové povinnosti v České republice v důsledku skutečnosti, že se zde poplatník obvykle zdržuje, se uplatní tento statut pro celé zdaňovací období.

Rezidence ve více státech

Základním kritériem daňové rezidence podle ZDP je u fyzické osoby bydliště nebo pobyt přesahující kvalifikovanou dobu. Zásady pro vymezení daňové rezidence jsou obdobně upraveny i v daňových zákonech jiných států. Může se stát, že určitá osoba splňuje kritéria daňové rezidence podle ZDP, ale zároveň je považována za daňového rezidenta i v jiném státě. V tomto případě se jedná o osobu s dvojí daňovou rezidencí (je rezidentem v obou státech). Znamenalo by to, že taková osoba by musela v obou státech přiznat své celosvětové příjmy a prakticky platit daň ve dvou státech. Mezinárodní smlouvy o zamezení dvojího zdanění proto stanoví postup, jak určit rezidentství jen v jednom státě, a to v článku "Rezident“ (příp. "Daňový domicil“).

Pokud je poplatník ze státu, s nímž má Česká republika uzavřenou smlouvu o zamezení dvojího zdanění, pro posouzení daňové rezidence poplatníka se použijí kritéria stanovená v příslušné mezinárodní daňové smlouvě. Ta pak určí, že je poplatník daňovým rezidentem pouze v jednom státě, a tím se předejde dvojímu zdanění jeho celosvětových příjmů.

Mezinárodní smlouvy o zamezení dvojího zdanění

Podle tuzemského daňového zákona může fyzické osobě vzniknout rezidentství ve více státech. Např. v případech, kdy má posuzovaná osoba bydliště ve dvou státech. Pokud bude poplatník pocházet ze státu, se kterým ČR neuzavřela smlouvu o zamezení dvojího zdanění, mohou být jeho celosvětové příjmy zdaněny dvakrát (v ČR i ve druhém státě). Pokud však je mezi oběma státy uzavřena smlouva o zamezení dvojího…