Úvěry a zápůjčky – právní úprava
Ing. Pavel Běhounek, Ing. Ivana Pilařová
Nahoru Úvěry a zápůjčky v soukromém právu
Vzhledem k tomu, že zcela jistě existují smlouvy, které byly uzavřeny ještě před rokem 2014 (tj. před rekodifikací práva), je třeba začít od přechodných ustanovení občanského zákoníku, který smlouvy upravuje. Konkrétně se jedná o § 3028 odst. 2 NOZ, který je překlenovacím a zároveň propojovacím prvkem starého a nového práva:
„Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.”
Podobnou funkci má také § 3036 NOZ
„Podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.”
A v neposlední řadě také § 3073
„Práva ze zajištění závazku vzniklá přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, byť byla zřízena i jako práva věcná, se posuzují až do svého zániku podle dosavadních právních předpisů. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti”
Před studiem úpravy obsahu smluv je třeba vzít na vědomí, že smlouvy uzavřené do konce roku 2013 (tedy podle starého práva) se budou tímto starým právem řídit i nadále, po nabytí účinnosti rekodifikovaného práva. V dalším textu se budeme tedy zabývat úvěrem a zápůjčkou podle NOZ, nicméně původní smlouvy o úvěru (§§ 497 až 507 ObchZ) a smlouvy o půjčce (§§ 657 a 658 ObčZ) nejsou nabytím účinnosti nového práva zrušeny a plní svoji funkci i po 1. 1. 2014, přičemž daňově s nimi bude nakládáno stejně jako s novými smluvními typy.
Stručně si představme základní charakteristiku smlouvy o zápůjčce (dříve půjčka) a smlouvy o úvěru (dříve také úvěr) v nové úpravě NOZ. Tyto typy smluv v případě potřeby půjčování peněz uzavíráme již od 1. 1. 2014.
Osoby uzavírající smlouvu jsou zapůjčitel a vydlužitel.
Právním předchůdcem této smlouvy je smlouva o půjčce. Zápůjčkou se přenechává zastupitelná (zuživatelná) věc (peníze, obilí) tak, aby ji vydlužitel užil podle libosti a poté vrátil zpět věc stejného druhu. U peněžité zápůjčky je možné (ne povinné) sjednat úroky, u nepeněžité je možné ujednat místo úroků plnění většího množství nebo lepší kvality. Pokud neurčí smlouva splatnost, stanoví NOZ, že splatnost je závislá na vypovězení smlouvy, které je šestitýdenní, není-li ve smlouvě stanoveno jinak.
Osoby uzavírající smlouvu jsou úvěrující a úvěrovaný.
Na základě této smlouvy se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje je splatit a zaplatit úroky. Úvěr je možné sjednat jako účelový – tj. úvěrovaný nemůže peníze užít dle libosti. Obsah smlouvy o úvěru není proti minulosti zásadně změněn, i nadále tento typ smlouvy budou využívat především banky. Tím se však nezakazuje užití i mimo bankovní sféru.
Ačkoli peněžní zápůjčka slouží ekonomicky ke stejnému účelu jako úvěr, jedná se o rozdílné smluvní typy, byť upravené stejným zákonem. Nová úprava v NOZ je velmi stručná, další podrobnosti je možné sjednat individuálně ve smlouvě.
Schematicky si můžeme oba smluvní typy porovnat takto:
Nahoru Legalita poskytování úvěrů a zápůjček
Zákonnost poskytování úvěrů a peněžních zápůjček ošetřuje zákon o bankách a dále živnostenské předpisy.
Zákon o bankách (zákon č. 21/1992 Sb. v platném znění) považuje za banky právnické osoby se sídlem v ČR založené jako akciové společnosti, které:
- přijímají vklady od veřejnosti a
- poskytují úvěry,
a které k výkonu činností podle písmen a) a b) mají bankovní licenci (viz § 1 odst. 1 zákona o bankách).
Zákon o bankách nijak neomezuje samotné poskytování úvěrů nebankovními subjekty. Pokud by však nebankovní subjekt například přijímal vklady od veřejnosti (případně i od zaměstnanců), porušoval by zákon o bankách (§ 2 zákona o bankách). Za zakázané přijímání vkladů se považuje též soustavné vydávání dluhopisů a jiných srovnatelných cenných papírů, pokud:
a) představuje jedinou nebo jednu z hlavních činností emitenta,
b) předmětem podnikatelské činnosti emitenta je poskytování úvěrů, nebo
c) předmětem podnikatelské činnosti emitenta je některá z činností vymezených pro činnost bank.
Zákon o bankách používá legislativní zkratku úvěr, kterým se pro účely zákona o bankách rozumí (§ 1 odst. 2): „... v jakékoliv formě dočasně poskytnuté peněžní prostředky.”
Je tedy zřejmé, že z pohledu zákona o bankách je lhostejné, zda se jedná o peněžní půjčku anebo o úvěr – oba případy spadají pod legislativní zkratku úvěr, tak jak ji používá zákon o bankách. Musí tedy platit, že dočasné poskytnutí peněžních prostředků je v souladu se zákonem o bankách, anebo je s ním v rozporu bez ohledu na skutečnost, zda je tak činěno na základě smlouvy o úvěru anebo smlouvy o zápůjčce. Je naprostý nesmysl, aby nebankovní subjekt mohl v souladu se zákonem o bankách poskytnout peněžní prostředky na základě smlouvy o zápůjčce a přitom by to samé nemohl udělat na základě smlouvy o úvěru.
Nahoru Živnostenské předpisy
Z hlediska legality poskytování úvěrů (stejně tak poskytování peněžních zápůjček) ještě zbývá vypořádat se s živnostenskými předpisy, a to v případě, kdy by došlo k naplnění znaků podnikání (činnost provozovaná soustavně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku) – potom by bylo nutné k poskytování úvěrů a peněžních půjček živnostenské oprávnění.
Příloha č. 4 nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností, stanovuje obsahovou náplň živnosti volné podle jednotlivých činností a pod č. 70 je uvedena činnost živnosti volné „Služby v oblasti administrativní správy a služby organizačně hospodářské povahy”. Mezi služby organizačně hospodářské povahy podle uvedeného nařízení patří zejména poskytování úvěrů a půjček nebankovními subjekty z vlastních zdrojů, odkup pohledávek, přebírání závazků a jejich úhrady, postoupení pohledávek, operace směřující k řešení platební neschopnosti, poskytování ručení za bankovní úvěry nebankovními subjekty, vypořádání mezipodnikových závazků a pohledávek.
Lze konstatovat, že poskytování úvěrů a půjček nebankovními subjekty je výslovně řazeno do působnosti živnosti volné, současné předpisy zdůrazňují, že se jedná o poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů.
Nahoru Zákon o daních z příjmů
Problematika úroků, případně ostatních finančních nákladů z úvěrů a půjček, v zákonu o daních z příjmů je velmi rozmanitá. Proto jsme celý rozsah úpravy rozdělili do několika článků:
Úvěry a zápůjčky – právní úprava
Úvěry a zápůjčky úroky z hlediska dlužníka
Úvěry a zápůjčky úroky z hlediska věřitele
Úvěry a zápůjčky kapitalizace úroků do majetku (jedná se také o pohled dlužníka)
Úvěry a zápůjčky příplatky mimo základní kapitál
Úvěry a zápůjčky bezúročné zápůjčky
Úvěry a zápůjčky – úroky hrazené do zahraničí
Test daňové účinnosti nadměrných výpůjčních výdajů
Zákon o daních z příjmů používá pro účely úpravy zejména daňové účinnosti úroků z úvěrů a zápůjček různé pojmy (úroky z úvěrů, úroky z úročené zápůjčky, finanční náklady z úvěrových finančních nástrojů). Úvěry a zápůjčky jsou podřazeny pojmu úvěrové finanční nástroje, který je definován v § 19 odst. 1 písm. zk) ZDP a podrobně vysvětlen v článku Úvěry a zápůjčky úroky z hlediska dlužníka.
Zabýváme se také daňovými dopady bezúplatných příjmů, a to zejména vztahem bezúročných zápůjček a ZDP v článku Úvěry a zápůjčky bezúročné zápůjčky.
ZDPH žádnou legislativní zkratku týkající se úvěrů a zápůjček nepoužívá, poskytování peněz na základě smlouvy o úvěru nebo na základě smlouvy o zápůjčce je přitom z pohledu ZDPH osvobozenou finanční činností. Věřitelem přitom může být jak banka, tak nebankovní subjekt. Je-li poskytování úvěrů či peněžních zápůjček doplňkovou činností uskutečňovanou příležitostně, má z pohledu ZDPH určité výhody. Konkrétní rozbor viz Úvěry a zápůjčky úroky z hlediska dlužníka a Úvěry a zápůjčky úroky z hlediska věřitele.
Pro účtování úvěrů a zápůjček platí tato pravidla:
-
u věřitele představuje poskytnutý úvěr či zápůjčka pohledávku, o které se účtuje jako o dlouhodobém finančním majetku (je-li doba splatnosti delší než jeden rok) v účtové skupině 06 nebo v rámci zúčtovacích vztahů v účtové třídě 3,
-
jde-li o dlouhodobý finanční majetek, je nutné rozlišit úvěry a zápůjčky vykazované v rozvaze jako položka aktiv B.III.2, 4 a 6 Zápůjčky a úvěry v rozdělení podle dlužníků,
-
o krátkodobé pohledávce se v rámci účtové třídy 3 účtuje v závislosti na osobě dlužníka a typu smluvního vztahu (např. v účtové třídě 31, je-li úvěr či zápůjčka poskytnut v rámci podnikání, v účtové třídě 33, je-li úvěr či zápůjčka poskytnut zaměstnanci, v účtové třídě 35, je-li dlužníkem společník, v účtové třídě 37, není-li dlužník z účetního hlediska nijak specifický),
-
u dlužníka se o přijatém úvěru či zápůjčce…