dnes je 26.9.2022

Input:

Základní informace o cestovních náhradách

24.1.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer

8.2 Základní informace o cestovních náhradách

Ing. Karel Janoušek

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění, upravuje oblast poskytování cestovních náhrad v části sedmé – Náhrada výdajů v souvislosti s výkonem práce, v ustanoveních § 151 až 189. Tato část zákoníku práce je rozčleněna do těchto relativně samostatných hlav:

  • hlava I – Obecná ustanovení o náhradách poskytovaných zaměstnanci v souvislosti s výkonem práce (§ 151 až 155),

  • hlava II – Poskytnutí cestovních náhrad zaměstnanci zaměstnavatele, který není uveden v § 109 odst. 3 (viz § 156 až 172),

  • hlava III – Poskytnutí cestovních náhrad zaměstnanci zaměstnavatele, který je uveden v § 109 odst. 3 (viz § 173 až 181),

  • hlava IV – Společná ustanovení o cestovních náhradách (§ 182 až 189).

V ustanovení § 109 odst. 3 ZP jsou uvedeni tito zaměstnavatelé:

  1. stát,
  2. územní samosprávný celek,
  3. státní fond,
  4. příspěvková organizace, jejíž náklady na platy a odměny za pracovní pohotovost jsou plně zabezpečovány z příspěvku na provoz poskytovaného z rozpočtu zřizovatele nebo z úhrad podle zvláštních právních předpisů,
  5. školská právnická osoba zřízená Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí podle školského zákona,
  6. regionální rada regionu soudržnosti.

Vzhledem k tomu, že u zaměstnanců jsou částky cestovních náhrad, které jim poskytne zaměstnavatel mimo rámec cestovních náhrad, jež může poskytnout zaměstnancům zaměstnavatel uvedený v hlavě III, předmětem daně z příjmů ze závislé činnosti a součástí vyměřovacího základu pro pojistné na všeobecné zdravotní pojištění a vyměřovacího základu pro pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, je nezbytné, aby zaměstnavatel uvedený v hlavě II (dále jen podnikatelská sféra) znal také ustanovení hlavy III. Zaměstnavatel uvedený v hlavě III (dále jen příspěvková sféra) musí naopak znát také ustanovení platná pro podnikatelskou sféru, protože v hlavě III jsou časté odkazy na ustanovení platná pro zaměstnance zaměstnavatelů v podnikatelské sféře.

Kromě uvedené části sedmé je pro správné určení, kdy zaměstnanci přísluší cestovní náhrady a kdy mu je nelze poskytnout, potřeba také správně aplikovat další ustanovení zákoníku práce a některých dalších předpisů. Ze zákoníku práce se k cestovním náhradám bezprostředně vztahují také zejména tato ustanovení:

  • § 2 – závislá práce,

  • § 34 – pracovní smlouva,

  • § 34a – pravidelné pracoviště,

  • § 42 – pracovní cesta,

  • § 75 až 77 – dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr,

  • § 78 až 85 – pracovní doba,

  • § 93 – práce přesčas,

  • § 103 – povinnosti

Nahrávám...
Nahrávám...