Cestovní náhrady ve vnitřním předpise a kolektivní smlouvě

1001

Cestovní náhrady ve vnitřním předpise a kolektivní smlouvě

 NahoruÚprava cestovních náhrad ve vnitřním firemním předpisu

Zaměstnavatel je podle § 153 zákoníku práce povinen při vyslání zaměstnance na pracovní cestu stanovit podmínky jejího konání. Obecné, pro všechny zaměstnance platné podmínky přitom mohou být uvedeny např. ve vnitřním předpisu zaměstnavatele, a jsou-li tam uvedeny jednoznačně, nemusí již být při vyslání zaměstnance na pracovní cestu znovu stanovovány. Specifické podmínky na tiskopisu cestovního příkazu anebo v jiném dokumentu (zápis z porady, příkaz k jízdě služebním vozidlem apod.).

Za vnitřní předpis zaměstnavatele lze považovat vnitřní směrnici, opatření, příkaz ředitele apod. Pokud se zaměstnavatel rozhodne vnitřní předpis o cestovních náhradách vydat, měl by obsahovat zejména níže uvedená ustanovení. O jejich znění rozhodne zaměstnavatel podle svých podmínek, nesmí však být v rozporu se zákoníkem práce, příp. jinými předpisy. Jedná se zejména o:

1. Obecné náležitosti (název firmy, číslo vnitřního předpisu, datum vydání, dobu platnosti, podpis odpovědné osoby, která o vnitřním předpisu rozhodla, …)

2. Koho se vnitřní předpis týká, např.:

   Tato vnitřní směrnice stanoví postup pro určování podmínek konání pracovní cesty, poskytování zálohy na cestovní náhrady, vyúčtování a likvidaci nákladů na pracovní cesty zaměstnanců. Za zaměstnance se pro uvedené účely považuje:

   1. zaměstnanec v pracovním poměru, tj. v pracovním poměru podle § 33 a dalších zákoníku práce,

   2. osoby, se kterými byla sjednána dohoda o pracích konaných mimo pracovní poměr, tj. dohoda o provedení práce (§ 75 zákoníku práce) nebo dohoda o pracovní činnosti (§ 76 zákoníku práce). V těchto případech však lze cestovní náhrady poskytnout pouze v případě, že to bylo ve smlouvě sjednáno.

   3. osoby, jejichž příjmy za práci pro společnost jsou příjmy zdaňované podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP), přestože výkon uvedených činností nemůže být předmětem pracovní smlouvy.

3. Jak se sjednává místo pravidelného pracoviště a jak se pro účely cestovních náhrad zjišťuje, není-li sjednáno v pracovní smlouvě, např.:

Pravidelné pracoviště sjednává se zaměstnancem v pracovní smlouvě personální oddělení v návaznosti na sjednané místo výkonu práce, a to po dohodě s vedoucím zaměstnancem, do jehož působnosti bude zaměstnanec organizačně zařazen. Případnou změnu sjednaného pravidelného pracoviště (např. při převedení na jinou práci, do jiného organizačního útvaru, závodu, provozovny, na jiné pracoviště, do působnosti jiného vedoucího zaměstnance apod.) je nutno sjednat se zaměstnancem písemnou dohodou, která je nedílnou součástí pracovní smlouvy. Pravidelné pracoviště nesmí být sjednáno šířeji než jedna obec. V místě bydliště může mít zaměstnanec sjednáno pravidelné pracoviště pouze v případě, že druh práce sjednaný v pracovní smlouvě může vykonávat ve svém bytě. Vedoucí zaměstnanci nemohou mít bydliště sjednáno jako pravidelné pracoviště.

Není-li v pracovní smlouvě sjednáno pravidelné pracoviště, je pro účely cestovních náhrad pravidelným pracovištěm místo výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě. Jestliže je však místo výkonu práce sjednáno šířeji než jedna obec, považuje se za pravidelné pracoviště obec, ve které nejčastěji začínají pracovní cesty zaměstnance.

1. 4. Kdo nařizuje a stanoví podmínky konání pracovní cesty, např.:

Pracovní cestu nařizuje zaměstnanci nejbližší přímý nadřízený od úrovně vedoucího oddělení, což stvrzuje podpisem na Cestovním příkazu.

Zahraniční pracovní cestu nařizuje zaměstnanci ředitel nebo jeho zástupce.

Při vyslání zaměstnance na pracovní cestu určí nařizující zaměstnanec vždy:

1. účel pracovní cesty,

2. datum, hodinu a místo nástupu na pracovní cestu,

3. datum a místo ukončení pracovní cesty,

4. místo výkonu práce,

5. způsob dopravy,

6. další podmínky podle svého uvážení.

Další podmínky konání pracovních cest mohou být stanoveny v jednotlivých částech vnitřního předpisu.

1. 5. Jak se určí dopravní prostředek k použití na pracovní cestě, např.:

Zaměstnanec, který nařizuje pracovní cestu je povinen určit, jaký dopravní prostředek má zaměstnanec na pracovní cestě použít.

Při určeném použití vlaku má zaměstnanec nárok na úhradu jízdného ve II. vozové třídě. Ve výjimečných…