dnes je 27.5.2024

Input:

Evidence daňová

18.12.2019, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 16 minut

Evidence daňová

Ing. Jan Ambrož

Poplatník daně z příjmů fyzických osob, který má příjmy zařazené do dílčího daňového základu podle § 7 ZDP, se často rozhoduje, jestli zvolí paušální výdaje, nebo systém prokazování výdajů.

Tři varianty prokazování

U fyzických osob je nejoblíbenějším způsobem prokazování právě daňová evidence. Méně častá je varianta vedení účetnictví, máme na mysli klasické "podvojné" účetnictví, neboť znovu zavedené "jednoduché" účetnictví je jen pro vybrané právnické osoby podle § 1f ZoÚ.

Pro příjmy z nájmu podle § 9 ZDP je nabídnuta třetí alternativa, kterou je vedení záznamů o příjmech a výdajích, evidence pohledávek souvisejících s nájmem (není-li použito účetnictví).

Při vedení daňové evidence ("DE") prokazuje poplatník příjmy i výdaje, zpravidla postupuje, jako kdyby vedl původní jednoduché účetnictví, které bylo pro daň z příjmů od 1. ledna 2004 nahrazeno touto evidencí.

Právní úprava

K dispozici je speciální ustanovení zákona o daních z příjmů, a to § 7b ZDP. Další odkazy na ZDP uvádíme v části 1.1.

Zákon o rezervách

Poplatník s příjmy podle § 7 zákona o daních z příjmů, který výdaje prokazuje, může v souladu s ustanovením § 3 odst. 3 ZoR tvořit zákonné rezervy, jak je to přímo v tomto paragrafu potvrzeno.

Novely ZDP

Překvapivé je, že se novely zákona o daních z příjmů v posledních letech netýkají daňové evidence. Poslední větší změny jsme zaznamenali v roce 2014, kdy došlo ke zpřesněním pouze v souvislosti s přijetím novely občanského zákoníku.

Pokyn D-22

V textu se na několika místech odvoláváme na názory publikované daňovou správou v Pokynu D-22.

Výklad

V další části si vysvětlíme základní teoretická východiska (1.) a konkrétní pravidla pro zjištění dílčího základu daně podle § 7 ZDP (2.), krátce se zmíníme o změnách systému prokazování (3.) a tipům na optimalizaci je věnována poslední čtvrtá kapitola.

1. DAŇOVÁ EVIDENCE – TEORIE

Rozebereme si vztah daňové evidence k dani z příjmů (1.1), účetnictví (1.2), paragrafu 9 ZDP (1.3), dani z přidané hodnoty (1.4). V části 1.5 naleznete důležité doplnění pro realizaci daňové evidence.

1.1. DE a daň z příjmů

Musíme v úvodu zdůraznit, že rozsáhlé účetní a daňové předpisy pro vedení daňové evidence nemáme k dispozici a pět odstavců § 7b nemůže stačit pro základní teoretický výklad.

Specifická pravidla pro poplatníky vedoucí daňovou evidenci se objevují v řadě dalších ustanovení zákona o daních z příjmů, tj. setkáme se s odvolávkou na daňovou evidenci nebo poplatníky neúčtující, kteří daňové výdaje prokazují.

Můžeme si uvést několik příkladů ze zákona o daních z příjmů:

  • ustanovení § 5 pro oceňování pohledávek a úpravy dílčího základu daně,

  • § 7 odst. 13 uvádí doplnění pro společníky společností,

  • v § 23 odst. 2 písm. b) způsob stanovení základu daně: rozdíl mezi příjmy a výdaji,

  • úpravy související s čerpáním zákonných rezerv, § 23 odst. 3 písm. a) bod 7,

  • dodanění dluhů podle § 23 odst. 3 písm. a) bod 11,

  • snížení při zániku dluhů (závazků), § 23 odst. 3 písm. c) bod 6,

  • úpravy při změně prokazování podle § 23 odst. 8 (a též přílohy k zákonu – více viz část třetí),

  • časové rozlišení podle § 24 odst. 2 písm. h) bod 2.,

  • pořizovací cena pohledávky, § 24 odst. 2 písm. o) a písm. y),

  • výdaje na nehmotný majetek nebo jeho technické zhodnocení, § 24 odst. 2 písm. zn) aj.

To znamená, že poplatník daně z příjmů fyzických osob, který využívá daňovou evidenci, musí bedlivě sledovat různé výjimky stanovené právě pro tuto evidenci.

Realizaci některých předmětných ustanovení v praxi, jak se stanoví dílčí základ daně, popisujeme v kapitole druhé. Dále následuje upozornění na několik přímých či nepřímých souvislostí s vedením daňové evidence doplněné o další odkazy na zákon o daních z příjmů.

Obchodní majetek

S problematikou daňové evidence úzce souvisí § 4 odst. 4 ZDP týkající se obchodního majetku.

Vedením daňové evidence nezaniká obchodní majetek a poplatník, který používá daňovou evidenci, tak "neunikne" povinnosti vést evidenci majetku a závazků prakticky ve stejném rozsahu, jako tomu bylo v rámci jednoduchého účetnictví. Evidence majetku a závazků je zdrojem informací prokazujících oprávněnost daňově účinných příjmů a výdajů.

Uvedené potvrzuje Pokyn D-22, skutečně jde o položky, o nichž poplatník s příjmy podle § 7 ZDP účtuje nebo eviduje v daňové evidenci.

Z důvodů vedení daňové evidence není možné spoléhat se na kratší časové testy pro osvobození od daně z příjmů.

Společnost

Vedou-li společníci společnosti (dříve sdružení bez právní subjektivity) daňovou evidenci, mohou v ní vést také údaje "společné" s tím, že na konci zdaňovacího období se zohlední příslušné podíly na společnosti, resp. společných příjmech a výdajích (§ 7 odst. 13 ZDP).

Vklady, přeměny aj.

Pro komplikovanější případy, například při prodeji majetku neodpisovaného nabytého vkladem, při přeměně, převodu obchodního závodu, fúzi aj., je limitována výše daňových nákladů ve vazbě na hodnoty evidované jak v účetnictví, tak v daňové evidenci, a to podle § 24 odst. 11 ZDP.

Vklad pohledávek

Daňový režim u vkladů pohledávek, o nichž nebylo účtováno, řeší § 23 odst. 13 ZDP.

Oceňovací rozdíl

Při zjišťování oceňovacího rozdílu při koupi obchodního závodu se postupuje podle § 23 odst. 15 ZDP. Pokyn D-22 doplňuje podmínky při zvýšení základu daně o záporný oceňovací rozdíl pro poplatníka s daňovou evidencí.

Prodej obchodního závodu

Další specifika nalezneme v § 24 odst. 12 ZDP pro prodej obchodního závodu, pokud poplatník prokazuje výdaje a nevede účetnictví. K těmto operacím je k dispozici též § 23 odst. 16 ZDP.

1.2 DE a účetnictví

Nepodceňujte propojení na účetnictví, protože se v § 7b ZDP několikrát objevuje přímá nebo nepřímá vazba:

  • vymezení složek majetku, není-li stanoveno jinak (odst. 2)!

Obsah DE

Můžeme si v návaznosti na konkrétní znění zákona o daních z příjmů shrnout, co vše musí podle § 7b ZDP obsahovat daňová evidence poplatníka daně z příjmů fyzických osob.

Údaje o Poznámka
Příjmech Nutné v členění potřebném pro zjištění základu daně
Výdajích Klasifikace na daňové a nedaňové
Majetku a dluzích Podle obecných účetních předpisů, není-li přímo v ZDP stanoveno jinak
Pořizovací ceny A navazující informace o odpisování
Časové rozlišení Povinné u finančního leasingu
Inventarizace Soupisy na základě fyzických inventarizací aj.
Daňové agendy Pro další daně, nejen daň z přidané hodnoty
Sociální a zdravotní pojištění Přehledy a související podklady
Mzdové a personální Standardní dokumentace

Ani výše uvedený výčet není a nemůže být úplný. Samozřejmostí by měla být pečlivá dokladová inventura pro daň z příjmů (úpravy základu daně, daňové úlevy atd.). V praxi se používají proto běžné programy nabízející jednotlivé moduly pro údaje potřebné pro daň z příjmů a samozřejmě u plátců pro DPH.

Oceňování

Zásady jsou uvedeny v § 7b odst. 4 ZDP. Uveďme si v další tabulce některá klíčová pravidla.

Položka Metodika
Hmotný majetek § 29 ZDP
Pohledávky § 5 ZDP
Ostatní majetek Pořízené úplatně nebo ve vlastní režii pořizovací cenou, oceňovacím předpisem při nabytí bezúplatném
Dluhy Jmenovitou hodnotou, převzaté pořizovací cenou

Poplatník vedoucí daňovou evidenci často přiměřeně používá účetní metody, i když není účetní jednotkou. To mimo jiné znamená, že se na něj zákon o účetnictví nevztahuje a nemůže být sankcionován podle § 37 ZoÚ.

1.3 DE a § 9 ZDP

Nesmíme zaměňovat výše uvedenou evidenci pro § 7 ZDP s jiným způsobem prokazování výdajů, která se používá u § 9 ZDP, tj. u příjmů z nájmu (viz Nájem daň z příjmů FO).

Pan Novák podniká a pro zjištění dílčího daňového základu podle § 7 ZDP využívá daňovou evidenci. Současně má příjmy z pronájmu podle § 9 ZDP, u kterých též zjišťuje nejen příjmy, ale také výdaje. Jedná se o tzv. záznamy o příjmech a výdajích, nikoli daňovou evidenci.

1.4 DE a daň z přidané hodnoty

Pro plátce DPH, který vede daňovou evidenci, platí standardní povinnost vedení tzv. evidence DPH.

Pro plátce DPH je v § 5 odst. 9 ZDP potvrzeno, že je jmenovitá hodnota pohledávky snížená o daň z přidané hodnoty – ale za podmínky, že byla splněna povinnost odvést DPH na výstupu.

Nemůže si tento daňový subjekt situaci zjednodušit, naopak, ač nemá třeba tak kvalitní softwarové vybavení, je jeho povinností dodržovat § 100 a násl. ZDPH, tj. záznamní evidencí, která ale není totožná s daňovou evidencí pro daň z příjmů.

Kontrolní hlášení

Z výše uvedeného vyplývá, že takový plátce má též shodné povinnosti související s kontrolním hlášením, které je samostatným daňovým podáním.

1.5 Doplňující pravidla

Na závěr úvodní kapitoly uvádíme několik doplňujících teoretických poznámek.

Cizí měna

Pokud poplatník neúčtuje, používá tzv. jednotný kurz, nevyužije-li kurzy devizového trhu podle účetních předpisů.

Pokynu D-22 se uvádí odkaz na § 38 zákona o daních z příjmů pro příjmy a výdaje vykazované v cizí měně. Doplňme si, že se samozřejmě na konci zdaňovacího období neprovádí přepočet zůstatku devizového účtu nebo valutové pokladny, ani se nepřeceňují pohledávky nebo dluhy evidované v cizí měně.

Inventarizace

Vedeme-li povinně evidenci majetku a závazků, musíme mít údaje o skutečném stavu zásob a dalších majetkových hodnotách. K poslednímu dni zdaňovacího období se podle § 7b odst. 4 ZDP provádí inventarizace.

Proto se při zpracování daňové evidence setkáme s inventarizačními rozdíly (mankem, přebytky), které mohou vést k úpravám základu daně podle ustanovení §§ 24 a 25 ZDP.

V procesu zjištění skutečných stavů majetku a závazků při zpracování daňové evidence je vhodné převzít podpůrně řadu ustanovení procesu inventarizace ze znění §§ 29 a 30 ZoÚ.

Elektronická evidence tržeb

Obdobný závěr jako k dani z přidané hodnoty můžeme konstatovat k nově zavedené elektronické evidenci tržeb. Zde bude pro praxi rozhodující kvalitní hardwarové a softwarové vybavení.

Archivace

Podle § 7 odst. 5 ZDP je povinností poplatníka uschovávat daňovou evidenci za všechna zdaňovací období, pro která neskončila lhůta pro vyměření daně, resp. pro stanovení daně.

2. ZÁKLAD DANĚ

Cíl daňové evidence je jednoznačný; slouží k zjištění dílčího základu daně z příjmů a obsahuje údaje zmíněné v kapitole 1.1. Jak se konkrétně stanoví základna pro zdanění, rozebíráme v části 2.1 a doplníme si aplikaci teoretických zásad pro ocenění (2.2).

Obecný postup pro stanovení základu daně je uveden v § 5 ZDP, včetně práva uplatnit odčitatelné položky podle § 34 ZDP.

2.1 DÍLČÍ ZÁKLAD DANĚ

V praxi se nevyskytují zásadní problémy, protože složitějších operací upravujících základ daně (viz výše) nejsou tak

Nahrávám...
Nahrávám...