Evidenční stav zaměstnanců a další statistické ukazatele

13.1.5 Evidenční stav zaměstnanců a další statistické ukazatele

Ing. Růžena Klímová

Povinnost organizace poskytovat potřebné statistické údaje je dána zákonem č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů. Příslušné zpravodajské jednotky (vybraní zaměstnavatelé) jsou do programu statistických zjišťování zahrnovány podle § 10 tohoto zákona a mají zákonnou povinnost poskytovat údaje stanovené ve statistickém programu. Každoročně vydává Český statistický úřad podle § 27 písm. b) tohoto zákona Program statistických zjišťování na každý kalendářní rok.

Jedním z výkazů, které jsou vybrané organizace povinny předkládat, je výkaz práce 2-04 Čtvrtletní výkaz o práci.

Zaměstnavatel je v tomto výkazu povinen uvést (mimo jiné) tyto ukazatele:

• průměrný evidenční počet zaměstnanců ve fyzických osobách,

• průměrný evidenční počet zaměstnanců přepočtený,

• mzdy - bez ostatních osobních nákladů,

• ostatní osobní náklady,

• počet odpracovaných hodin zaměstnanci v evidenčním počtu.

Podle metodiky státních statistických výkazů se do evidenčního počtu zaměstnanců nezahrnují:

• ženy na mateřské dovolené a rodičovské dovolené,

• muži na rodičovské dovolené,

• zaměstnanci ve vazbě, zaměstnanci vyslaní do škol a kurzů, stáží,

• zaměstnanci uvolnění pro práci u jiného zaměstnavatele, jestliže je jejich mzda plně refundována,

• učni a studenti na provozní praxi,

• zaměstnanci uvolnění k výkonu veřejné funkce,

• zaměstnanci pracující na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr,

• zaškolovaní zaměstnanci nepobírající mzdu,

• ednatelé s. r. o., kteří činnost vykonávají na základě mandátní smlouvy,

• zaměstnanci, kterým je poskytnuto pracovní volno bez náhrady příjmu delší než 1 měsíc.

Do evidenčního počtu zaměstnanců jsou tedy zahrnováni:

• všichni stálí i dočasní zaměstnanci, kteří jsou v pracovním poměru,

• na pracovní cestě,

• zaměstnanci v době nemoci nebo v době ošetřování člena rodiny,

• zaměstnanci, jimž je poskytnuto omluvené neplacené volno do 1 měsíce,

• v době překážek v práci na straně zaměstnance i zaměstnavatele,

• v době vojenského cvičení,

• brigádníci.

Z výše uvedeného vyplývá, že evidenční počet zaměstnanců je důležitým faktorem ovlivňujícím výši průměrné mzdy v dané organizaci, respektive v odvětví národního hospodářství, respektive v národním hospodářství jako celku.

Při posuzování výše průměrné mzdy v organizaci by měl zaměstnavatel určovat výši průměrné mzdy ve vazbě na evidenční počet zaměstnanců, aby nedocházelo ke zkreslování tohoto ukazatele.

Pro určení výše průměrné mzdy za dané období (měsíc) je nutné znát průměrný evidenční počet zaměstnanců přepočtený. Ten se vypočte podle vzorce:

A = B : C, kde

1. A je průměrný přepočtený počet přepočtený na plně zaměstnané,
2. B je součet součinů průměrného evidenčního počtu zaměstnanců ve fyzických osobách za sledované období dle pracovních úvazků a příslušné délky týdenního pracovního úvazku,
3. C je týdenní pracovní doba zavedená u zaměstnavatele.

Výpočet přepočteného počtu zaměstnanců kumulativně od počátku roku (k určitému datu, např. ke konci určitého měsíce, čtvrtletí, atd.) se vypočítá jako podíl součtu přepočtených stavů v jednotlivých měsících a počtu měsíců od počátku roku.

Průměrný evidenční přepočtený počet zaměstnanců lze počítat i druhým způsobem jako součet pracovních úvazků všech zaměstnanců v evidenčním stavu vyjádřených desetinným číslem. Pracovní úvazek zaměstnance se tedy stanoví jako poměr skutečného (individuálního) denního úvazku k plnému dennímu úvazku stanovenému v organizaci, případně stanovenému pro dané pracoviště.

Uživatelské programy pro zpracování mzdové agendy uvádějí zpravidla výši denního úvazku na tři desetinná místa.

Jestliže však zaměstnanci nejsou v pracovním poměru po celý měsíc (nástup a výstup v průběhu měsíce) nebo jsou v průběhu měsíce vyjmuti z evidenčního stavu, pak je nutné individuální pracovní úvazky násobit podílem skutečného fondu pracovní doby k nominálnímu fondu pracovní doby v daném měsíci.