dnes je 28.3.2024

Input:

Mzdové tarify

7.8.2013, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 5 minut

5.1.5 Mzdové tarify

Ing. Růžena Klímová

Zákoník práce nestanoví zaměstnavateli přímo povinnost sjednávat se zaměstnanci nebo určovat jim mzdové tarify podle jednotlivých skupin prací. Určit mzdové tarify je však vhodné zejména pro dodržení obecných zásad pro poskytování mzdy – viz § 110 ZP. Bez toho, že by sjednal nebo určil mzdové tarify, by zaměstnavatel nemohl dost dobře tyto zásady naplnit, nebo by musel sjednávat mzdu s každým jednotlivým zaměstnancem tak, aby těmto zásadám vyhověl. Taková praxe je možná spíše jen u zaměstnavatelů s několika málo zaměstnanci, avšak nevhodná u zaměstnavatelů zaměstnávajících desítky nebo stovky zaměstnanců. U těchto zaměstnavatelů je třeba:

  • pokud u nich působí odborová organizace, uzavírat kolektivní smlouvu se mzdovou částí obsahující též příslušné mzdové tarify,

  • pokud u nich odborová organizace nepůsobí, stanovit úroveň mzdových tarifů vnitřním předpisem.

Kolektivní smlouva

V kolektivní smlouvě je možno sjednat tarify volně, aniž by smluvní strany byly vázány úrovní nejnižších zaručených mezd stanovených nařízením vlády č. 567/2006 Sb. Lze však předpokládat, že odborová organizace hájící zájmy zaměstnanců nepřistoupí na mzdové tarify, které by byly pod touto úrovní.

V kolektivních smlouvách bývají standardně sjednány mzdové tarify (mzdová rozpětí) pro jednotlivé skupiny zaměstnanců. Zaměstnanec je následně zařazen do jednoho z tarifů a v rámci jeho rozpětí je mu určena mzda mzdovým výměrem. V tomto případě tak zaměstnavatel sice může jednostranně měnit výši mzdy zaměstnance, ale je vždy omezován rozmezím mzdového tarifu, do něhož zaměstnanec s ohledem na vykonávanou práci náleží. Zaměstnavatel však musí respektovat zásadu rovného zacházení (princip stejné mzdy za stejnou práci) a zákaz snižování mzdy pro porušení pracovní kázně. Plošné snížení mezd všem zaměstnancům mimo existující tarify je možné vždy jen na základě dohody s odborovou organizací o změně kolektivní smlouvy.

Vnitřní mzdový předpis

Ve vnitřním mzdovém předpise musí zaměstnavatel dodržovat úroveň mzdových tarifů odpovídající nařízení vlády. I když je teoreticky možné – v zájmu dodržování zaručené mzdy – stanovit mzdové tarify nižší s tím, že úrovně zaručené mzdy bude dosaženo dalšími složkami mzdy, nelze takovou praxi doporučit, neboť při takovém postupu je nutno sledovat dodržení zaručené mzdy u každého jednotlivého zaměstnance, což znamená:

  • odečítat od dosažené mzdy za výkon práce ty složky, které se pro posouzení, zda bylo dosaženo zaručené mzdy, nezapočítávají (viz Zaručená mzda),

  • porovnávat výslednou mzdu se zaručenou mzdou,

  • vypočítávat u těch zaměstnanců, kde nebylo dosaženo potřebné úrovně mzdy, výši doplatku ke mzdě.

Naproti tomu, sjedná-li zaměstnavatel nebo stanoví-li takovou výši mzdových tarifů, aby odpovídala alespoň nejnižší úrovni zaručené mzdy, starost o její dodržování odpadá. Pokud pak zaměstnavatel sjedná nebo stanoví mzdové tarify vyšší, posílí tím nejen stabilitu mzdového systému, ale zvýší i zájem zaměstnanců o práci u něho oproti zaměstnavateli s nižší úrovní tarifů. Každý zaměstnavatel si však musí předem spočítat, které prostředky určí na výplatu mezd a také jak je rozdělí mezi tarifní a mimotarifní složky mzdy, tedy kalkulovat též s nezbytnou hmotnou zainteresovaností zaměstnanců na výsledcích

Nahrávám...
Nahrávám...