Náhrady při tuzemských pracovních cestách - 1. část

301

Náhrady při tuzemských pracovních cestách – 1. část

 NahoruNáhrady poskytované při tuzemských pracovních cestách, pracovněprávní a daňové aspekty - 1. Část

Podle § 151 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen poskytovat zaměstnanci náhradu výdajů, které mu vzniknou v souvislosti s výkonem práce, v rozsahu a za podmínek stanovených zákoníkem práce. Při tuzemské pracovní cestě přísluší zaměstnanci podle § 156 odst. 1 zákoníku práce při respektování určitých zásad a pravidel náhrada:

1. jízdních výdajů,

2. jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny,

3. výdajů za ubytování,

4. zvýšených stravovacích výdajů (stravné),

5. nutných vedlejších výdajů.

Kromě těchto náhrad může zaměstnavatel v podnikatelské sféře svému zaměstnanci poskytnout také jiné náhrady a náhrady vyšší, musí si však být vědom toho, že za cestovní náhrady jsou považovány pouze náhrady poskytnuté zaměstnanci v souladu s § 152 zákoníku práce, že musí postupovat také podle § 6 odst. 7 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v platném znění, a dalších předpisů.

 NahoruNáhrada jízdních výdajů veřejnou hromadnou dopravou

Dopravní prostředek, který má zaměstnanec na pracovní cestě použít, určuje zaměstnavatel nejpozději před nástupem zaměstnance na pracovní cestu. Za použití zaměstnavatelem určeného dopravního prostředku přísluší zaměstnanci náhrada jízdních výdajů v prokázané výši. Dokladem pro stanovení výše náhrady jízdních výdajů jsou zaměstnancem doložené jízdenky (letenka, lodní lístek) z veřejné hromadné dopravy, kterou v souladu s rozhodnutím zaměstnavatele použil, s datem a časem odpovídajícím době trvání pracovní cesty. Výjimkou jsou případy povoleného přerušení pracovní cesty z důvodu na straně zaměstnance a náhrady jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny (viz § 160 a § 161).

V případě, kdy zaměstnavatel určil dopravní prostředek veřejné hromadné dopravy a po té souhlasil s použitím jiného dopravního prostředku, např. soukromého vozidla zaměstnance, přísluší podle § 157 odst. 2 zákoníku práce zaměstnanci náhrada jízdních výdajů ve výši ceny jízdného za původně určený hromadný dopravní prostředek. Tuto cenu, pokud ji zaměstnavatel např. z předchozích cest nezná, ověří na internetu, telefonicky nebo jiným vhodným způsobem (písemné potvrzení dopravce není potřebné). Zdůraznit je však potřeba to, že souhlas s použitím jiného dopravního prostředku, v praxi nejčastěji s použitím soukromého vozidla zaměstnance místo autobusu nebo vlaku, musí zaměstnavatel vydat před nástupem zaměstnance na pracovní cestu. Vydat takový souhlas až po pracovní cestě je nejen v rozporu se zákoníkem práce, protože podmínky konání pracovní cesty stanovuje zaměstnavatel před pracovní cestou, ale také krajně nevhodné až neslušné, tj. v rozporu s dobrými mravy.

Jestliže zaměstnanec dokladem výši jízdních výdajů neprokáže, může zaměstnavatel postupovat podle § 185 (viz dále).

Při použití místní hromadné dopravy v obci, ve které má zaměstnanec sjednáno místo výkonu práce, zaměstnanec jízdní výdaje jízdenkou neprokazuje. Přesto mu je zaměstnavatel podle § 159 odst. 2 zákoníku práce povinen náhradu jízdních výdajů proplatit, a to ve výši odpovídající ceně jízdného platné v době konání pracovní cesty. Použije-li zaměstnanec místní hromadnou dopravu na pracovní cestě v jiné obci, než má zaměstnanec sjednáno místo výkonu práce, přísluší mu náhrada jízdních výdajů v prokázané výši. Také v tomto případě platí, že pokud zaměstnanec jízdní výdaje neprokáže, může zaměstnavatel postupovat podle § 185 zákoníku práce (viz dále).

Podle § 159 odst. 2 zákoníku práce nepřísluší zaměstnanci náhrada jízdních výdajů, pokud zaměstnavatel zajistí zaměstnanci použití MHD způsobem, na který zaměstnanec finančně nepřispívá. To je naprosto logické, neboť v tomto případě zaměstnanci žádné jízdní výdaje nevznikly. Jde např. o případ, kdy zaměstnavatel zakoupí jízdenky MHD nebo předplatní kupón a zaměstnanci je před pracovní cestou poskytne nebo kdy zaměstnanec hradí jízdné MHD zasláním SMS ze služebního mobilu apod.

Podle § 159 odst. 1 zákoníku práce přísluší zaměstnanci náhrada jízdních výdajů MHD vedle náhrady jízdních výdajů podle § 157 odst. 1 až 3 zákoníku práce.

Použití soukromého silničního motorového vozidla

Jestliže zaměstnanec na základě žádosti zaměstnavatele použije silniční motorové vozidlo, které mu zaměstnavatel neposkytl, přísluší mu podle § 157 odst. 3 zákoníku práce za každý ujetý kilometr základní náhrada a náhrada výdajů za spotřebované pohonné hmoty.

Za vozidlo, které zaměstnavatel zaměstnanci na pracovní cestu neposkytl (dále jen „soukromé vozidlo“), se považuje:

• soukromé vozidlo zaměstnance (vozidlo, které je výlučným vlastnictvím zaměstnance nebo vozidlem ve společném jmění manželů),

• vozidlo v podílovém spoluvlastnictví zaměstnance,

• vozidlo, které má zaměstnanec v nájmu (vozidlo, které si pořizuje formou finančního leasingu, anebo vozidlo, které má pronajato např. z půjčovny vozidel),

• vozidlo, které má zaměstnanec vypůjčeno,

• vozidlo, které zaměstnanec používá na základě smlouvy o výprose.

Silničním motorovým vozidlem je podle § 2 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, v platném znění, vozidlo vyrobené za účelem provozu na pozemních komunikacích. Takovými vozidly jsou motocykly (vč. mopedů, tříkolek a čtyřkolek), osobní automobily, autobusy, nákladní automobily, speciální vozidla, jízdní kola s motorkem apod. Mezi silniční vozidla však nepatří traktory, pracovní stroje apod., a to ani v případě, že mají státní poznávací značku.

Způsob žádosti zaměstnavatele o použití vozidla zaměstnance není zákoníkem práce ani jinými předpisy stanoven. Žádost nebo dohoda o použití soukromého vozidla na pracovní cestě proto nemusí být písemná. Bude-li např. na cestovním příkazu zaměstnavatelem v kolonce určený dopravní prostředek uvedena zkratka AUV a na základě toho zaměstnanec své vozidlo použije, má se za to, že vyhověl žádosti zaměstnavatele. Pak zaměstnanci za použití vozidla přísluší základní náhrada a náhrada výdajů za spotřebované PHM.

Základní náhrada (ZN) se stanoví jako součin sazby základní náhrady (S_ZN) a počtu kilometrů ujetých vozidlem na pracovní cestě: ZN = S_ZN × km.

Výše sazby základní náhrady je uvedena v § 157 odst. 4 zákoníku práce, příp. v prováděcí vyhlášce MPSV platné pro příslušný kalendářní rok. Při použití přívěsu se příslušná sazba zvýší o 15 %. Nemusí přitom jít o přívěs zaměstnance, může to být přívěs zaměstnavatele nebo jakékoliv jiné osoby. Pro nákladní automobily a autobusy činí podle § 157 odst. 5 zákoníku práce sazba základní náhrady dvojnásobek sazby platné pro osobní automobily. V tomto ustanovení je sice uvedeno, že takto se postupuje také u traktorů, nicméně za použití soukromého traktoru by základní náhrada neměla být zaměstnanci poskytnuta, protože podle § 157 odst.…