dnes je 28.9.2022

Input:

Samostatné movité věci

13.4.2007, , Zdroj: Verlag Dashöfer

Samostatné movité věci

Ing. Ondřej Burian

Zákon o daních z příjmů vymezuje pro daňové účely tzv. hmotný majetek. Jde o položky, které se do daňových výdajích poplatníka promítnou prostřednictvím daňových odpisů (nejde-li o majetek vyloučený z odpisování). Abychom dokázali správně identifikovat pro potřeby účetní evidence každou konkrétní pořízenou položku, jakož i určit její režim z pohledu daně z příjmů, musíme se vypořádat především se čtyřmi atributy, jimiž jsou:

  • účel pořízení (tj. zda nejde o zboží - zásoby),

  • ocenění,

  • časové vymezení provozně-technických funkcí,

  • určení, co je a co není součástí konkrétní položky majetku.

Účel pořízení

Předpoklad, že hmotným majetkem nemohou být takové samostatné movité věci, které byly pořízeny za účelem dalšího prodeje (tj. zásoby), je zdánlivě banální a většina poplatníků jej považuje za samozřejmost nehodnou bližší pozornosti. Přesto praxe přináší některé zajímavé případy, kdy se situace jeví komplikovaněji.

Příklad
Prodejce osobních automobilů má ve svém obchodním majetku evidováno několik vozů, které slouží jako předváděcí a testovací vozidla, případně jako náhradní vozy poskytované zákazníkům po dobu oprav. Tyto automobily jsou samozřejmě - vzhledem k uvedenému účelu - hmotným majetkem. Po roce užívání je rozhodnuto o odprodeji těchto ojetých vozů zájemcům a pořízení nových. Jde tedy o prodej hmotného majetku.

Ocenění

Samostatná movitá věc bude pro účely daně z příjmu hmotným majetkem tehdy, přesáhne-li její vstupní cena částku 40 000 Kč.

Příklad
Živnostník pan Kohout si pořídil kopírku za cenu 39 200 Kč. Tuto částku uplatnil přímo v daňových výdajích, neboť jde o částku nepřekračující stanovenou hranici 40 000 Kč. Finanční úřad však při daňové kontrole objevil doklady, z nichž vyplývá, že v souvislosti s pořízením a zprovozněním kopírovacího přístroje pan Kohout uhradil ještě: 300 Kč za dopravu přístroje, 600 Kč za práci technika dodavatele při instalaci, tj. montáž, 4 500 Kč za náhradní tonery a kancelářský papír.

Správná pořizovací cena je ale 40 100 Kč, neboť první dvě položky jsou její součástí, jde o hmotný majetek.

Učetnictví

Připomínáme, že podle účetních předpisů není kategorie dlouhodobý hmotný majetek stanovena hranicí 40 000 Kč.

Příklad
Společnost Garant, s.r.o., zakoupila v březnu 2007 počítač za 36 000 Kč. Směrnicí je stanoveno, že samostatné movité věci oceněné nad 30 000 Kč s dobou použitelnosti nad 1 rok považuje za DHM, přičemž účetní odpisový plán je stanoven na 24 měsíců (měsíční rovnoměrný odpis počínaje měsícem, kdy byl majetek zařazen do užívání). Proto jde z pohledu účetního o DHM, ale pro daňové účely jde o "drobný“ majetek.

Provozně-technické funkce

ZDP považuje za hmotný majetek takové samostatné movité věci, jejichž "provozně-technické funkce“ přesahují dobu 1 roku, účetní předpisy hovoří o "době použitelnosti“, přičemž časový interval je stanoven stejný - 1 rok. Lze však dovodit, že v obou případech se má na mysli doba ekonomické využitelnosti věci nikoli pouze z pohledu poplatníka, který ji momentálně vlastní, ale z pohledu její celkové životnosti.

Příklad
Reklamní agentura pořídila v souvislosti s kampaní, kterou zajišťuje pro významného klienta, horkovzdušný balon, jenž bude po dobu pětidenní akce vypuštěn nad městem jako reklamní poutač. Vstupní cena přesahuje 40 000 Kč. Protože se nepředpokládá další využití balonu po skončení propagační kampaně, byl dojednán jeho následný odprodej místnímu leteckému klubu.

Rada
Podle autora hesla skutečnost, že je poplatníkovi předem známo, že předmětnou věc bude využívat po dobu kratší než 1 rok, ještě neznamená, že by provozně-technické funkce nedosahovaly této doby a že by nemohlo jít o hmotný majetek. Lze-li např. z technických parametrů usuzovat, že balon je schopen plnit své provozně-technické funkce i u příštího vlastníka a celková doba jeho životnosti přesáhne 1 rok, půjde o hmotný majetek.

Pokud ale společnost předpokládá, že po skončení reklamní kampaně balon zlikviduje (vyřadí aj.), jelikož jeho technické parametry determinují předpokládanou životnost v řádu dnů či týdnů, pak o hmotný majetek nepůjde.

Samostatná věc v. součást celku

Patrně nejkomplikovanější otázka, kterou poplatníci daně z příjmů v souvislosti s vymezením samostatné movité věci v praxi řeší, je, kdy je možno konkrétní majetkovou položku považovat za samostatnou věc a kdy je naopak nutně součástí jiného majetkového celku.

Příklad
Poplatník zakoupil počítačovou sestavu zahrnující PC, monitor, klávesnici, myš, tiskárnu, scanner, interní modem, externí zálohovací zařízení, vypalovačku CD-ROM, externí záložní zdroj, reproduktory. Každé z uvedených zařízení má vstupní cenu nižší než 40 000 Kč. Jsou všechna nezbytně součástí jedné majetkové položky, nebo je možné některé z nich (či všechna) považovat za majetek, který není součástí hmotného majetku, a lze je uplatnit přímo ve výdajích?

Definice pojmů

Podívejme se nejprve na to, jakým způsobem související problematiku upravují občanskoprávní předpisy, a to obsah pojmu věc, součást věci a příslušenství věci.

Za věc v právním slova smyslu se považují hmotné předměty a ovladatelné přírodní síly, které slouží potřebám lidí. Jde tedy vždy o hmotný statek, který je schopen být objektem nejrůznějších právních vztahů (např. prodeje, darování apod.), což obecně nelze říci o části věci.

Součást věci definuje ObčZ jako "vše, co k věci podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila“.

Naproti tomu příslušenstvím věci jsou podle ObčZ "věci, které náleží vlastníku věci hlavní a jsou jím určeny k tomu, aby byly s věcí hlavní trvale užívány“.

Z občanskoprávního vymezení uvedených pojmů vyplývá, že zatímco součást věci obecně nepředstavuje další samostatnou věc (nedojde-li k demontáži), příslušenství věci hlavní je samo o sobě též věcí.

Přitom z hlediska účetní evidence a návazně i z hlediska daně z příjmů pak praxe považovala za jednu samostatnou majetkovou položku (resp. jeden majetkový celek) takovou sestavu:

  • v níž jednotlivé části byly pevně a natrvalo vzájemně spojeny (např. počítač a interní modem), nebo

  • v níž je funkce a využitelnost věci hlavní vázána na přítomnost věcí jiných (např. počítač a monitor).

Příklad
Zakoupí-li například poplatník PC (bez LCD displeje) za 32 000 Kč a LCD displej za 10 000 Kč a používá-li trvale obě věci společně (protože provozně-technické funkce kterékoli z obou věcí lze využít jedině při současném využití druhé z nich, tj. při společném používání obou věcí), pak sestava PC a LCD displeje je jednou majetkovou položkou. Nelze považovat každou z obou věcí za samostatnou položku majetku. Protože pořizovací cena obou věcí přesahuje hranici 40 000 Kč, jde pro účely daně z příjmů o hmotný majetek, který bude odpisován (tj. nelze obě položky uplatnit přímo do nákladů s tím, že pořizovací cena každé z nich je nižší než 40 000 Kč).

Pozor!
Později se začal v praxi objevovat přístup, který je pro poplatníky poněkud příznivější. Tento přístup zachovává první zmíněnou podmínku (tj. části pevně a natrvalo spojené nemohou být každá zvlášť samostatnými movitými věcmi), upouští však od podmínky druhé (tedy samostatnou movitou věcí může být i to, co není samo o sobě využitelné, např. počítač bez klávesnice). Tento pohled se přitom odvolává na to, že pro účely zatřídění v SKP se považuje každá součást PC sestavy (vlastní PC, monitor, klávesnici, myš) za samostatnou položku.

Ačkoli je zmíněný alternativní pohled pro poplatníky výhodnější a je některými odborníky orgánů daňové správy prezentován též v rámci jejich přednášek a publikační činnosti, nelze bohužel zaručit, že se jím bude řídit konkrétní finanční úřad. Platí totiž, že určení samostatnosti nebo naopak příslušnosti k nějakému majetkovému celku nemůže vycházet ze způsobu zatřídění dané věci do SKP, pokud tak zákon výslovně nestanoví.

Rada
Autor hesla se domnívá, že je třeba v praxi vycházet z faktického způsobu použití majetku a jeho využitelnosti, přičemž zatřídění v SKP nic nevypovídá o tom, nakolik je daná věc v konkrétním případě skutečně samostatnou, nebo je naopak součástí majetkového celku. Za samostatnou těžko lze považovat takovou věc, která není schopna být samostatně využitelná. Důležité však přitom je, že účel využití určuje vždy vlastník podle svých subjektivních potřeb.

Vzhledem k rizikům vyplývajícím z existence výkladových rozporů doporučujeme vycházet z tohoto podle našeho názoru přesnějšího pohledu. Z něj pak plynou následující závěry:

  1. Je-li z právního hlediska určitá položka či komponenta součástí věci hlavní, pak její hodnota musí vstupovat i do jejího ocenění, nelze ji považovat za samostatnou věc.

  2. Jde-li ovšem z právního hlediska o příslušenství věci hlavní, pak je rozhodné, zda obojí fakticky tvoří jeden majetkový celek či nikoli. Je-li příslušenství natrvalo pevným spojením připojeno k věci hlavní nebo je-li věc hlavní bez příslušenství zcela nepoužitelná, pak jde o jeden majetkový celek a hodnota příslušenství bude vstupovat do ocenění věci hlavní pro účely určení, zda jde o hmotný majetek či nikoli. (Případně bylo-li příslušenství pořízeno dodatečně, může jít o technické zhodnocení, resp. přímo daňově uplatnitelný výdaj, není-li ve zdaňovacím období překročena rozhodná částka 40 000 Kč.)

  3. I když příslušenství netvoří s věcí jeden majetkový celek, poplatník může dobrovolně rozhodnout o vytvoření tzv. souboru movitých věcí s poněkud specifickým daňovým režimem.

  4. O způsobu používání rozhoduje sám poplatník, a to podle individuálně stanovených nároků na využitelnost hlavní věci.

Řešení praktických situací může napomoci následující přehled teoretických pravidel.

Funkční hledisko

Z hlediska funkce a účelu platí podle autora následující:

  1. Za samostatnou movitou věc lze považovat pouze takovou minimální sestavu, která je i po oddělení nějaké komponenty nebo příslušenství nadále schopna vykonávat funkci, k níž je určena. Dojde-li oddělením k jejímu znehodnocení (např. vynětí jediného harddisku z počítače), byl oddělený díl součástí věci hlavní, tudíž i součástí předmětné položky hmotného majetku.

  2. Naopak za samostatnou movitou věc, která je příslušenstvím netvořícím jeden majetkový celek, je možné považovat i takovou položku, která je schopna plnit funkci, k níž je uživatelem určena, pouze ve spojení s věcí hlavní. Nezpůsobilost k samostatnému použití totiž u příslušenství neznamená pozbytí funkčních vlastností (např. tiskárna bez počítače, přívěs bez automobilu), ale jde o to, že příslušenství je funkčně určeno k užití společně s věcí hlavní. Na straně příslušenství není tedy neschopnost

Nahrávám...
Nahrávám...