dnes je 26.5.2024

Input:

Sankce v daňovém řízení na dani z přidané hodnoty

7.5.2024, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 10 minut

3.3.471
Sankce v daňovém řízení na dani z přidané hodnoty

Ing. Lydie Musilová, Ing. Jana Kolářová

Právní úprava

  • § 101 ZDPH, a § 104 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění (dále jen ZDPH),

  • § 33 DŘ, § 247a, § 248, § 249, § 250, § 251, § 252 a § 253 daňového řádu (dále jen DŘ)

  • § 25 ZDP

Na základě porušení podmínek stanovených daňovým řádem a zákonem o dani z přidané hodnoty správce daně v některých případech může a v některých případech je povinen uplatnit vůči plátci daně finanční postih, který je zkráceně uveden pod pojmem sankce. Vlastní uplatnění sankcí je vázáno na důvody porušení podmínek, které jsou dále podrobně rozvedeny.

Správce daně může uplatnit vůči plátci:

  • pokutu za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy podle § 247a až 249 DŘ.

Správce daně je povinen uplatnit:

  • pokutu za opožděné tvrzení daně podle § 250 DŘ,

  • penále podle § 251 DŘ,

  • úrok z prodlení podle § 252 DŘ,

  • úrok z prodlení z nesprávného uvedení daňové povinnosti do jiného zdaňovacího období § 104 ZDPH,

  • úrok z posečkání s placením daně či placením daně ve splátkách podle § 156 DŘ.

Do konce roku 2012 bylo nesplnění zákonem stanovené registrační povinnosti k DPH sankcionováno náhradou daně podle § 98 ZDPH. S účinností od 1. 1. 2013 byl tento institut zrušen a v případě porušení registrační povinnosti je vyměřena daň a běžné sankce za pozdní úhradu daně a pozdní podání daňového přiznání.

Ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5 DŘ se příslušenstvím daně rozumějí úroky, penále, pokuty a náklady řízení, jsou-li ukládány nebo vznikají-li podle daňového zákona. Úroky, penále a pokuta za opožděné tvrzení daně sledují osud daně.

Sankce uplatněné správcem daně nejsou daňově účinné ve vztahu k dani z příjmů podle § 25 odst. 1 písm. f) ZDP.

Pokuta za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy

Pokuty za nesplnění nepeněžité povinnosti se dělí na pořádkovou pokutu (§ 247 DŘ) a pokutu za nesplnění povinností nepeněžité pokuty (§ 247a ZDPH).

Podle § 247a DŘ může správce daně uplatnit vůči plátci pořádkovou pokutu až do výše 500 tis. Kč při neplnění povinnosti nepeněžité povahy.

Jedná se o situace, kdy plátce

  1. nesplní registrační, ohlašovací nebo jinou oznamovací povinnost stanovenou daňovým zákonem nebo správcem daně, nebo
  2. nesplní záznamní nebo jinou evidenční povinnost stanovenou daňovým zákonem nebo správcem daně.

Rozhodnutí o uložení pokuty lze vydat nejpozději do 3 let ode dne, ve kterém k jednání došlo.

Pokuta nesmí být v hrubém nepoměru k významu porušené povinnosti a k závažnosti následku pro správu daní a lze ji ukládat opakovaně, nevedlo-li dosavadní uložení pokuty k nápravě a protiprávní stav trvá.

Pokuta může být například uplatněna, pokud správce daně uloží plátci vedení záznamní povinnosti podle § 97 DŘ týkající se jeho ekonomické činnosti a plátce tuto uloženou povinnost nerespektuje. Dalším případem může být zahájení postupu k odstranění pochybností k podanému přiznání podle § 89 DŘ, kdy správce daně výzvou určí přiměřenou lhůtu k odpovědi a plátce ve lhůtě na výzvu nereaguje.

Pokuta za pozdní podání daňového přiznání

Povinnost podání daňového přiznání je vymezena v ustanovení § 101 ZDPH do 25 dnů po skončení zdaňovacího období. Tato lhůta je rovněž uložena § 136 odst. 4 DŘ. Pokud termín podání připadne na sobotu, neděli nebo státem uznaný svátek, posouvá se v souladu s ustanovením § 33 odst. 4 DŘ na nejblíže následující pracovní den. Plátci s měsíčním zdaňovacím obdobím podávají daňová přiznání za kalendářní měsíc, a to ve lhůtě do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce. Plátci se čtvrtletním zdaňovacím obdobím podávají daňová přiznání za kalendářní čtvrtletí, a to ve lhůtě do 25 dnů po skončení kalendářního čtvrtletí.

Poznámka redakce: Termíny podání nejen daňového přiznání k DPH za Vás hlídá daňový kalendář.

Lhůta pro podání dodatečného přiznání je upravena ustanovením § 141 odst. 1 a 2 DŘ.

Pokud plátce zjistí, že daň má být vyšší nebo nižší než poslední známá daň, lhůta pro podání dodatečného přiznání je stanovena do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém tyto důvody pro podání zjistil. V návaznosti na toto ustanovení se řešilo, zda jde o lhůtu propadnou, tedy zda po uplynutí měsíce následujícího po měsíci zjištění už bude dodatečné přiznání na daň nižší nepřípustné.

Podle rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu (č. j. 2 Afs 363/2019 – 50) je daňový subjekt oprávněn podat dodatečné daňové přiznání na daň nižší ve lhůtě pro stanovení daně. Subjektivní lhůta stanovená v § 141 odst. 1 větě první DŘ (do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém daňový subjekt zjistil, že daň má být vyšší než poslední známá daň) se pro podání dodatečného daňového přiznání na daň nižší nepoužije.

Ustanovení § 101b ZDPH upravuje i specifické situace, kdy vzniká povinnost podat přiznání při splnění konkrétních podmínek (rozhodnutí o úpadku, nástupce zemřelého plátce). Povinnosti týkající se podání přiznání u osob identifikovaných k dani upravuje § 101 ZDPH. Pokud nevznikne povinnost přiznat daň, pak nemá identifikovaná osoba ani povinnost podat daňové přiznání.

Sankci v podobě pokuty za opožděné tvrzení daně, tj. opožděné podání řádného nebo dodatečného daňového přiznání k DPH, je správce daně podle § 250 odst. 1 DŘ oprávněn uplatnit až v případě, že toto zpoždění je delší než 5 pracovních dnů. Daňové přiznání k DPH nebo dodatečné daňové přiznání k DPH je proto možné podat bez rizika stanovení pokuty za "opožděné tvrzení daně", pokud je podáno nejpozději 5. pracovní den ode dne, kdy mělo být řádné, popř. dodatečné, daňové přiznání k DPH podáno.

Výše pokuty za pozdní podání daňového přiznání činí 0,05 % stanovené daně nebo daňového odpočtu za každý následující den prodlení, nejvýše však 5 % stanové daně nebo daňového odpočtu. Pokud by částka pokuty za opožděné podání vypočtená podle § 250 DŘ byla nižší než 1 000 Kč, nevzniká povinnost ji uhradit, nepředepíše se. Pokud však subjekt nepodá přiznání vůbec, stanoví správce daně pokutu ve výši minimálně 500 Kč.

Pokuta podle § 250 DŘ se vztahuje nejen na vlastní daňovou povinnost, ale i na nadměrný odpočet.

Penále z dodatečně vyměřené daně správcem daně

Podle § 251 DŘ daňovému subjektu vzniká povinnost uhradit penále z částky doměřené daně tak, jak byla stanovena oproti poslední známé dani, ve výši

  • 20 %, je-li daň zvyšována,

  • 20 %, je-li snižován daňový odpočet, nebo

  • 1 %, je-li snižována daňová ztráta.

Penále tedy představuje sankci, kterou správce daně vždy uplatní, pokud dodatečně vyměří daňovou povinnost DPH na základě kontroly u plátce. V tomto případě je penále vždy 20 % z dodatečně vyměřené daně z přidané hodnoty nebo snížení nároku na odpočet daně. Toto penále je součástí platebního výměru na dodatečně doměřenou daň. Plátci

Nahrávám...
Nahrávám...