dnes je 18.7.2024

Input:

Specifické kategorie zaměstnanců

23.9.2019, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 66 minut

1201
Specifické kategorie zaměstnanců

Ing. Růžena Klímová

Právní úprava:

  • Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (ZP)

  • Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (ZDPo)

  • Zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (ZPVZP)

  • Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů (ZVZP)

  • Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů (ZNP)

  • Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (ZPSZ)

  • Zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (ZOPSZ)

  • Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (ZDP)


Poživatel starobního důchodu


Po uzavření pracovněprávního vztahu je nutné, aby zaměstnavatel věděl, zda je zaměstnanec poživatelem starobního důchodu nebo jiného důchodu z důchodového pojištění pro plnění ohlašovacích povinností a s ohledem na evidenční povinnosti stanovené § 95 ZNP. Zaměstnanec tuto skutečnost dokládá rozhodnutím o přiznání důchodu a v některých případech též potvrzením o pobírání důchodu (pro účely uplatnění daňových slev z titulu invalidity). Zaměstnavatel není oprávněn archivovat informaci o výši důchodu.

Od roku 2010 došlo ke zrušení podmínky výplaty starobního důchodu osobám vykonávajícím výdělečnou činnost na základě pracovněprávního vztahu, která spočívala ve sjednání tohoto vztahu na dobu určitou, nejdéle však na dobu jednoho roku. Od roku 2010 tedy náleží výplata starobního důchodu při výdělečné činnosti, i když pracovněprávní vztah je sjednán na dobu neurčitou nebo na dobu určitou delší než jeden rok. Starobní důchod tedy lze po vzniku nároku vyplácet v plné výši nebo ve výši poloviny (pokud důchodce v žádosti tuto podmínku stanovil) bez jakýchkoliv omezení; doba sjednání pracovněprávního vztahu není již nijak rozhodná.

Příklad č. 1

Zaměstnanec v roce 2019 dosáhne věku pro nárok na starobní důchod a stane se starobním důchodcem. Pracuje v pracovním poměru na dobu neurčitou.

Bude-li chtít, může v tomto pracovněprávním vztahu i nadále pokračovat. Skutečnost, že mu bude přiznán starobní důchod, nijak neovlivňuje délku trvání jeho pracovního poměru a naopak.

Předčasný starobní důchod se při výdělečné činnosti, která zakládá účast na nemocenském pojištění, konané do dosažení důchodového věku nevyplácí; po dosažení důchodového věku omezující podmínka pro souběh příjmu s důchodem neplatí.

Ohlašovací povinnosti zaměstnavatele

Organizace je podle § 41 ZOPSZ povinna nahlásit nástup důchodce do zaměstnání zakládajícího účast na důchodovém pojištění, jde-li o poživatele starobního důchodu přiznaného podle § 31 ZDPo před dosažením důchodového věku, pokud tento poživatel důchodu ke dni nástupu do zaměstnání důchodového věku ještě nedosáhl (tzv. předčasný starobní důchod), a to bez ohledu na to, je-li pracovní poměr uzavřen na dobu určitou či neurčitou. Tuto povinnost plní do 8 dnů po nástupu takového zaměstnance do zaměstnání plátci důchodu na závazném formuláři „Hlášení o zaměstnání poživatele předčasného starobního důchodu”. Plátcem důchodu je zpravidla Česká správa sociálního zabezpečení. Může se však jednat i o jiné orgány (viz dále).

Hlášení o zaměstnávání důchodců musí obsahovat příjmení, jméno, rodné číslo, pod kterým je vyplácena dávka důchodového pojištění, místo trvalého pobytu občana, den, kdy došlo ke vstupu do zaměstnání, popřípadě, kdy nastala jiná skutečnost zakládající ohlašovací povinnost, a druh důchodu.

Jde-li o poživatele důchodu vypláceného orgány Ministerstev obrany, Vnitra a Spravedlnosti, musí hlášení obsahovat též číslo rozhodnutí o přiznání důchodu.

Zaviní-li zaměstnavatel nesprávným hlášením nebo jeho opomenutím, že dávka byla poskytnuta neprávem nebo ve vyšší míře než náležela, je povinen nahradit neprávem vyplacené částky plátci důchodu.

Zaměstnavatel je dále povinen:

  • ve lhůtě 8 dnů splnit ohlašovací povinnost u místně příslušné správy sociálního zabezpečení, tj. oznámit nástup zaměstnance do zaměstnání, pokud zaměstnání založí účast na nemocenském pojištění. Organizace může uzavřít písemnou dohodu s OSSZ o plnění této povinnosti v pozdější lhůtě. Jedná-li se o zaměstnání malého rozsahu nebo o dohodu o provedení práce, oznamuje zaměstnavatel nástup do zaměstnání do 20. kalendářního dne následujícího po měsíci, v němž byla poprvé založena účast na nemocenském pojištění.

  • ve lhůtě 8 dnů splnit ohlašovací povinnost u zdravotní pojišťovny zaměstnance (u organizací, u nichž se veškeré změny o zaměstnancích předávají na kompatibilním médiu, se jedná o lhůtu dohodnutou se zdravotní pojišťovnou), pokud zaměstnání založilo účast na zdravotním pojištění, a to na tiskopisu „Hromadné oznámení zaměstnavatele”. U všech poživatelů důchodů (předčasný starobní, starobní, invalidní, vdovský, vdovecký) je nutné z hlediska zdravotního pojištění respektovat stanovené kódy změn pro přihlašování zaměstnanců k pojištění prostřednictvím hromadných oznámení zaměstnavatele. Při přijetí zaměstnance důchodce do zaměstnání se použije kód P současně s kódem D. Pokud dojde v průběhu zaměstnání k odejmutí důchodu, oznámí se tato skutečnost pomocí kódu H. Pokud zaměstnanec končí pracovní poměr a odchází do starobního důchodu nebo invalidního důchodu, je vhodné zaměstnance na jednom řádku odhlásit a na dalším řádku oznámit kód D s datem přiznání důchodu, je-li zaměstnavatel plně přesvědčen, že v budoucnu nedojde ke změně přiznání důchodu. Poznamenáváme, že pojištěnec má ohlašovací povinnosti vůči zdravotní pojišťovně, pokud ke změně těchto skutečností došlo po ukončení zaměstnání.

Odlišnosti poživatelů důchodů u zdravotního pojištění

Všichni poživatelé důchodů jsou pojištěnci státu a jsou-li současně zaměstnáni, platí pro ně některé výjimky. Pro poživatele důchodů z důchodového pojištění neplatí ustanovení o minimálním vyměřovacím základu. V praxi to znamená, že dosáhnou-li v kalendářním měsíci příjmu nižšího než minimální vyměřovací základ (v r. 2019 činí minimální VZ 13 350 Kč), odvede se pojistné pouze z příjmu, kterého dosáhli. Ze skutečně zúčtovaného příjmu se odvede 13,5 %, z toho 1/3 hradí zaměstnanec, 2/3 hradí zaměstnavatel.

Odlišnosti poživatelů důchodů z hlediska daně z příjmu fyzických osob

Zákon o daních z příjmů (dále „ZDP”) dává každému zaměstnanci právo učinit Prohlášení poplatníka daně z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti k uplatnění nároku na odpočet nezdanitelných částek ze základu daně, slevy na dani podle § 35ba ZDP, daňového zvýhodnění podle § 35c a § 35d ZDP a výpočet zálohy na daň podle § 38h odst. 2 ZDP. Znamená to, že i poživatel důchodu může učinit Prohlášení u jednoho zaměstnavatele jako každý jiný zaměstnanec a má nárok na základní slevu ve výši 2 070 Kč.

Pokud poplatník Prohlášení neučiní, zdaňuje se jeho příjem v závislosti na druhu pracovněprávního vztahu. Jedná-li se o příjem z DPP s odměnou, která v kalendářním měsíci nepřekročí částku 10 000 Kč, uplatní se srážková daň. U příjmů plynoucích z ostatních pracovněprávních vztahů (PP a DPČ) se uplatní srážková daň, pokud zdanitelný příjem v kalendářním měsíci nepřekročí částku 3 000 Kč (do 30. 4. 2019 šlo o částku 2 500 Kč). Pokud je zdanitelný příjem vyšší, uplatní se záloha daně.

Poživatel invalidního důchodu pro invaliditu prvního a druhého stupně má kromě základní slevy nárok na základní slevu na invaliditu ve výši 210 Kč měsíčně nebo 2 520 Kč ročně. Tuto skutečnost prokazuje zaměstnanec rozhodnutím o přiznání invalidního důchodu. Pokud zaměstnání trvá i v následujícím (následujících) zdaňovacím (zdaňovacích) období, je povinen do 15. 2. doložit potvrzení plátce důchodu o výplatě tohoto důchodu.

Poživatel invalidního důchodu pro třetí stupeň invalidity má kromě základní slevy (na poplatníka) nárok na rozšířenou slevu na invaliditu ve výši 420 Kč měsíčně nebo 5 040 Kč ročně. Tuto skutečnost prokazuje zaměstnanec rozhodnutím o přiznání důchodu. Pokud zaměstnání trvá i v následujícím (následujících) zdaňovacím (zdaňovacích) období, je povinen do 15. 2. doložit potvrzení plátce důchodu o výplatě tohoto důchodu.

Souběh invalidity a pobírání starobního důchodu

Pokud dojde k zániku nároku na invalidní důchod z důvodu souběhu nároku na výplatu invalidního důchodu a starobního důchodu (poživatel invalidního důchodu požádá o starobní důchod a invalidní osobou je nadále, nebo invalidní důchodce dosáhne věku 65 let a z tohoto důvodu je mu přiznán starobní důchod), má nárok na základní slevu a dále:

  • na základní slevu na invaliditu ve výši 210 Kč měsíčně nebo 2 520 ročně, jedná-li se o invaliditu prvního nebo druhého stupně nebo

  • na rozšířenou slevu na invaliditu 420 Kč měsíčně nebo 5 040 Kč ročně, jedná-li se o invaliditu třetího stupně,

pokud tuto skutečnost zaměstnavateli prokáže potvrzením z finančního úřadu dle jeho trvalého pobytu (potvrzení, že má pro daňové účely nárok na slevu na invaliditu).

Stejnou výši slevy (na invaliditu) bude mít poživatel jiného důchodu z důchodového pojištění, jehož jednou z podmínek pro přiznání je, že je invalidní ve třetím stupni invalidity. Za jiný důchod, u něhož jednou z podmínek přiznání je invalidita pro třetí stupeň, se považuje podle § 50 odst. 2 písm. d) ZDPo vdovský (vdovecký) důchod, na který má invalidní vdova (vdovec) pro třetí stupeň invalidity nárok po dobu jednoho roku od smrti manžela (manželky). Tuto skutečnost prokazuje zaměstnanec zaměstnavateli potvrzením z finančního úřadu.

Sleva ve výši 420 Kč měsíčně nebo 5 040 Kč ročně se uplatní u poplatníka, který je podle zvláštních předpisů invalidní ve třetím stupni invalidity, avšak jeho žádost o invalidní důchod byla Českou správou sociálního zabezpečení zamítnuta z jiných důvodů než proto, že není invalidní ve třetím stupni invalidity. Tyto výjimečné případy se prokazují zaměstnavateli potvrzením finančního úřadu místně příslušného podle trvalého pobytu poplatníka.

Sleva na dani držitele průkazu ZTP/P se uplatní ve výši 1 345 Kč měsíčně nebo 16 140 Kč ročně. Sleva se uplatní, i když poplatník nepobírá invalidní důchod. Pokud držitel průkazu ZTP/P pobírá současně invalidní důchod, slevy se kumulují. Nárok se prokazuje předložením průkazu ZTP/P.

Sleva z titulu držitele průkazky ZTP/P se nově prokazuje buď rozhodnutím o přiznání držitele průkazky ZTP/P, nebo průkazkou ZTP/P.

Daňové zvýhodnění na nezaopatřené děti (měsíčně nebo při ročním zúčtování), uplatnění případné roční slevy na nepracující manželku, snížení ročního daňového základu při ročním zúčtování může uplatnit pracující důchodce jako každý jiný zaměstnanec.

Pracující důchodce v roli prarodiče nemůže uplatnit slevu za umístění dítěte dle § 35bb ZDP, pokud mu není dítě svěřeno do péče, která v plném rozsahu nahrazuje péči rodičů.

Osvobození pravidelně vypláceného důchodu do stanoveného limitu

ZDP stanoví osvobození pravidelně vypláceného důchodu do výše 36násobku minimální mzdy. Pro rok 2019 se jedná o limitní výši 480 600 Kč. Pokud bude pravidelně vyplácený důchod (jakýkoliv důchod) v roce 2019 činit více než 486 600 Kč (i zde platí, že se nepřihlíží ještě k částce do 6 000 Kč), je poplatník povinen podat daňové přiznání a částku nad 480 600 Kč zdanit jako ostatní příjem.

Příklad č. 2

Poživatel starobního důchodu má měsíční důchod ve výši 42 000 Kč. Za rok 2019 mu bude vyplaceno celkem 504 000 Kč.

V rámci daňového přiznání uvede pod § 10 ZDP (ostatní příjmy) zdanitelný příjem 23 400 Kč (504 000 – 480 600). I v rámci daňového přiznání může uplatnit základní slevu ve výši 24 840 Kč a žádnou daň neodvede.

Příklad č. 3

Důchodce, daňový rezident ČR, pobírá pravidelně důchod z ciziny.

Celkový důchod z ciziny za zdaňovací období se přepočte všeobecným kurzem, který vyhlašuje Generální finanční ředitelství po ukončení zdaňovacího období. Pokud po přepočtu bude důchod vyšší, než stanovený limit, vzniká poplatníkovi povinnost podat daňové přiznání. Vzniká-li důchodci nárok na souběh pravidelně poskytovaných důchodů z ciziny a České republiky, započtou se oba důchody.

Zdanění důchodů u pracujících důchodců

Ústavní soud zrušil ke dni vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů ustanovení § 4 odst. 3 ZDP – č. 271/2016 Sb. Toto ustanovení nařizovalo, že důchodcům s příjmy nad 840 000 Kč se daní pravidelně vyplacený důchod v daném zdaňovacím období. Podle soudu zmíněné ustanovení narušovalo princip rovnosti ve vztahu k daňovému zákonodárství. Daňový zákon má poplatníky zatěžovat rovnoměrně a Ústavní soud se odkázal na princip tzv. horizontální spravedlnosti, podle kterého poplatníci, kteří mají relativně stejně vysokou platební schopnost, by měli platit stejnou daň a nemělo by přitom být rozlišováno, jaký zdroj (původ příjmů) se daní.

Soud ve svém rozhodnutí uvedl modelový příklad, kdy dva důchodci dosahující shodné roční výše starobního důchodu odpovídající 36násobku minimální mzdy, přičemž výše jejich jiných příjmů se liší pouze „o korunu” (jeden měl příjmy ve výši 840 000 Kč, druhý jen minimálně vyšší). Jejich daňová zátěž se však lišila o více než 53 000 Kč. Rozhodnutí soudu, kterým se ustanovení zákona o daních příjmů ruší, se uplatnilo již pro zdaňovací období 2016.

Zdanění vysokých důchodů v platnosti zůstalo. Ústavní soud naopak ponechal v platnosti zdanění části důchodu, pokud poplatník pobírá roční důchod vyšší než 36násobek minimální mzdy. Soud totiž zdanění důchodů samo o sobě za protiústavní nepovažuje, neboť jde o otázku hospodářské a sociální politiky, při které má zákonodárce značnou volnost úvahy co do volby prostředků, kterými bude svou politiku realizovat.

Další odlišnosti u poživatelů starobních důchodů a invalidních důchodů

Pokud zaměstnanci vznikne nárok na starobní důchod, může požádat příslušnou správu sociálního zabezpečení o sepsání žádosti o důchod. Zaměstnavatel je povinen spolupracovat s OSSZ a musí zaměstnanci vystavit potvrzení podle § 83 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. Tiskopis „Potvrzení zaměstnavatele” obdrží zaměstnanec na příslušné OSSZ, kde žádá o důchod, případně jej lze získat na webových stránkách ČSSZ.

Pokud dojde k rozvázání pracovního poměru se starobním důchodcem, pak podle § 313 ZP je zaměstnavatel povinen nejpozději v den skončení zaměstnání vystavit zaměstnanci potvrzení o zaměstnání. Zákoník práce nestanoví žádné výjimky pro poživatele důchodů.

Od 1. 1. 2010 vznikla povinnost zpracovávat a předkládat ELDP pro všechny zaměstnance, jejichž zaměstnání založilo účast na důchodovém pojištění. ELDP se proto vedou i pro pracující důchodce.

Další odlišnosti je nutné respektovat při poskytování dávek nemocenského pojištění u poživatelů starobních důchodů a invalidních důchodů ve třetím stupni invalidity. Především pro ně platí podpůrčí doba v rozsahu 70 kalendářních dnů poskytování dávky „nemocenského” při téže dočasné pracovní neschopnosti (dále jen „DPN”) a při více DPN pak nejdéle po dobu 70 kalendářních dnů dávky nemocenského v kalendářním roce, ne však déle, než do skončení pracovněprávního vztahu zakládajícího účast na nemocenském pojištění. V případě vzniku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání neplatí žádné výjimky z hlediska čerpání podpůrčí doby. Znamená to, že doba v rozsahu prvních14 kalendářních dnů DPN, při níž zaměstnavatel poskytuje náhradu mzdy při DPN, se nezapočítává do podpůrčí doby 70 kalendářních dnů. Pro náhradu mzdy při DPN platí obecná podpůrčí doba 380 kalendářních dnů. U poživatelů starobních důchodů a invalidních důchodů ve třetím stupni invalidity neplyne ochranná lhůta ze zaměstnání.

Odlišnosti při odměňování poživatelů invalidních důchodů byly po určitou dobu zrušeny, od 1. 8. 2013 opět částečně obnoveny a od roku 2017 definitivně zrušeny.

K 1. 1. 2013 byl zrušen § 4 nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, kde byly uvedeny odlišnosti ve výši základní sazby minimální mzdy a nejnižších úrovních zaručené mzdy u některých kategorií zaměstnanců. Každý zaměstnavatel byl povinen od 1. 1. 2013 poskytovat všem zaměstnancům základní sazbu minimální mzdy nebo základní sazbu nejnižší úrovně zaručené mzdy.

V souvislosti se zvýšením minimální mzdy a nejnižších úrovní zaručené mzdy od 1. 8. 2013 se opět § 4 nařízení vlády upravil. Stanovilo se, že poživatelů invalidních důchodů se zvýšená minimální mzda a zvýšené základní sazby nejnižší úrovně zaručené mzdy netýkají. Zaměstnavatel mohl u poživatelů invalidních důchodů ponechat minimální mzdu a nejnižší úroveň zaručené mzdy na úrovni platné do 31. 7. 2013. Toto ustanovení platilo až do 31. 12. 2015.

Nařízením vlády č. 233/2015 Sb. se od roku 2016 zvýšila minimální mzda a nejnižší úrovně zaručené mzdy i u poživatelů invalidních důchodu, a tak došlo k postupnému odstraňování diference minimální mzdy a nejnižších rovní zaručené mzdy mezi zaměstnanci pobírajícími invalidní důchod a ostatními zaměstnanci.

Od roku 2019 činí minimální mzda 13 350 Kč za měsíc a 79,80 Kč za hodinu při stanovené týdenní pracovní době v rozsahu 40 hodin týdně.

Příklad č. 4 – výpočet čisté mzdy

Zaměstnanec má uzavřen pracovní poměr s příjmem 4 500 Kč měsíčně, protože si dohodnul se zaměstnavatelem kratší pracovní dobu. Nemá jiného plátce, a proto učinil Prohlášení. Z hlediska zdravotního pojištění se jedná o pojištěnce státu, což doložil rozhodnutím o přiznání starobního důchodu.

Příjem v měsíci 4 500 Kč
Zdravotní pojištění hrazené zaměstnavatelem 4 500 × 13,5 % = 607,50, zaokr. 608 Kč
608 : 3 = 202,67, zaokr. 203 Kč
608 – 203 = 405 Kč
Zdravotní pojištění hrazené zaměstnancem 203 Kč
Sociální pojištění hrazené zaměstnavatelem 4 500 × 24,8 % = 1 116 Kč
Sociální pojištění hrazené zaměstnancem 4 500 × 6,5 % = 292,50, zaokr. 293 Kč
Daňový základ 4 500 + 405 + 1 116 = 6 021 Kč
Daňový základ zaokrouhlený na 100 Kč nahoru 6 100 Kč
Záloha daně 15 % 915 Kč
Základní sleva 2 070 Kč
Záloha daně po slevě 0 Kč
Čistá mzda 4 500 – 203 – 293 = 4 004 Kč

Příklad č. 5 – předčasný starobní důchod s nárokem na jeho výplatu

Zaměstnanec učinil Prohlášení poplatníka a má rozhodnutí o přiznání předčasného starobního důchodu a ještě nedosáhl věku pro nárok na řádný starobní důchod. Pracuje v rámci dohody o provedení práce s příjmem do 10 000 Kč měsíčně.

Takové zaměstnání nezakládá účast na nemocenském pojištění (ani na důchodovém pojištění) a zaměstnanec má nárok na výplatu důchodu. Protože učinil Prohlášení, má nárok na základní slevu.

Příklad č. 6 – předčasný starobní důchod bez nároku na jeho výplatu

Zaměstnanec učinil Prohlášení poplatníka a má rozhodnutí o přiznání předčasného starobního důchodu a ještě nedosáhl věku pro nárok na řádný starobní důchod. Pracuje v rámci pracovního poměru se sjednanou mzdou ve výši 18 000 Kč měsíčně.

Takové zaměstnání zakládá účast na nemocenském pojištění (též i na důchodovém pojištění) a pojištěnec nemá nárok na výplatu předčasného starobního důchodu. Zaměstnavatel je povinen do 8 dnů po vstupu takového zaměstnance do zaměstnání oznámit tuto skutečnost plátci důchodu, který zastaví výplatu předčasného důchodu, protože se jedná o kolidující příjem, který brání výplatě důchodu. Jako poplatník má nárok na základní slevu.

Příklad č. 7 – zpětné přiznání starobního důchodu

Zaměstnanec učinil Prohlášení poplatníka, má důchodový věk, o starobní důchod dosud nepožádal. Dne 10. 11. 2019 požádá zpětně o přiznání starobního důchodu od 10. 11. 2014 (den, kdy dosáhl svého důchodového věku). Plátce důchodu mu vyplatí starobní důchod zpětně ve výši 685 000 Kč a od 10. 11. 2019 mu bude důchod již pravidelně vyplácet.

Poplatník není povinen podat daňové přiznání, protože důchod ve výši 685 000 Kč byl vyplacen zpětně a osvobození důchodu do výše 480 600 Kč se týká jen pravidelně poskytovaného důchodu.



Osoba se zdravotním postižením


Právní úprava:

  • Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů

    • § 67 až 83

  • Vyhláška č. 518/2004 Sb., kterou se provádí zákon č. 435/2004 Sb.


Osobami se zdravotním postižením jsou fyzické osoby, které jsou orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními:

  • ve třetím stupni invalidity (dále jen „osoby s těžším zdravotním postižením”),

  • v prvním a druhém stupni invalidity,

  • osoby zdravotně znevýhodněné.

Od 1. 1. 2015 se osoby zdravotně znevýhodněné opětovně zařadily mezi osoby se zdravotním postižením (viz novela zákona o zaměstnanosti zákonem č. 136/2014 Sb.). Osobou zdravotně znevýhodněnou je fyzická osoba, která má zachovánu schopnost vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, ale její schopnost být nebo zůstat pracovně začleněna, vykonávat dosavadní povolání nebo využít dosavadní kvalifikaci nebo kvalifikaci získat jsou podstatně omezeny z důvodu jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu; osobou zdravotně znevýhodněnou však nemůže být osoba, která je osobou invalidní v prvém, druhém nebo třetím stupni. Za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se pro účely zákona o zaměstnanosti považuje zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy má trvat déle než 1 rok a podstatně omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti, a tím i schopnost pracovního uplatnění.

Z praktického hlediska představuje „znovuzavedení” kategorie osob se zdravotním znevýhodněním pro zaměstnavatele s více než 25 zaměstnanci v pracovním poměru zlepšení podmínek pro plnění povinného 4% podílu zaměstnanců se zdravotním postižením na celkovém počtu jeho zaměstnanců v pracovním poměru. Posuzování statusu osoby se zdravotním znevýhodněním přísluší od roku 2015 jen orgánu sociálního zabezpečení. V této souvislosti vydala ČSSZ informaci týkající se platnosti rozhodnutí (usnesení) o statusu osoby zdravotně znevýhodněné, která měla příslušné rozhodnutí v režimu doby neurčité. Stanoví se, že takové rozhodnutí (usnesení) platí i pro rok 2015 a další léta.

Pokud však měl zaměstnanec status osoby zdravotně znevýhodněné v režimu doby určité a platnost dokladu vypršela (v letech 2012 až 2014), je možné žádat o vydání nového rozhodnutí příslušnou OSSZ dle trvalého pobytu občana. Zaměstnavatel si takového zaměstnance může započítat až ode dne, kdy se stal osobou zdravotně znevýhodněnou, nejdříve však od ledna 2015.

Je-li osobě odebrán invalidní důchod 1. nebo 2. stupně invalidity, pak se na ni nahlíží jako na osobu se zdravotním postižením ještě po dobu 12 měsíců od tohoto rozhodnutí. Pro účely naplnění 4% podílu osob se zdravotním postižením se proto tyto osoby započítají.

Dojde-li k zákonné transformaci invalidního důchodu na starobní důchod (pojištěnec dosáhne 65 let věku), pak může být nadále považován za osobu invalidní pro účely 4% podílu v případě, že doloží posudek či rozhodnutí o zdravotním stavu odpovídajícímu příslušnému zdravotnímu postižení (takové posudky vydávají příslušné posudkové komise okresních správ sociálního zabezpečení). Za relevantní se považuje i potvrzení od finančního úřadu, které bylo vydáno na žádost poplatníka pro účely uplatnění slevy na invaliditu z důvodu transformace invalidního důchodu na starobní.

Každý zaměstnavatel má vůči osobám se zdravotním postižením podle § 80 ZZ tyto povinnosti:

  1. rozšiřovat podle svých podmínek a ve spolupráci s lékařem poskytovatele pracovnělékařských služeb možnost zaměstnávání osob se zdravotním postižením individuálním přizpůsobováním pracovních míst a pracovních podmínek a vyhrazováním pracovních míst pro osoby se zdravotním postižením,
  2. spolupracovat s krajskou pobočkou Úřadu práce při zajišťování pracovní rehabilitace,
  3. vést evidenci zaměstnávaných osob se zdravotním postižením; evidence obsahuje údaje o důvodu, na základě kterého byla uznána osobou se zdravotním postižením,
  4. vést evidenci pracovních míst vyhrazených pro osoby se zdravotním postižením.

Zaměstnávání občanů se zdravotním postižením na nových

Nahrávám...
Nahrávám...