5.3.1 Domáčtí zaměstnanci 
  Ing. Růžena Klímová 
 V některých případech může být pro zaměstnavatele výhodnější,
			 vykonávají-li jeho zaměstnanci práci dohodnutou v pracovní smlouvě jinde než na
			 jeho pracovištích buď doma, nebo i "pochůzkovým“ způsobem (např. obchodní
			 zástupci). V poslední době se stále častěji uplatňuje pro výkon některých
			 odborných prací zadání práce domů s tím, že ji zaměstnanci budou
			 vykonávat na vlastních nebo přidělených počítačích a zaměstnavateli budou
			 dodávat pouze výsledky své práce, ať už spočívá např. v odborných posudcích,
			 nebo ve zpracování různých rozborů a analýz.
 Pracovněprávní vztah zaměstnance, který nepracuje na pracovišti
			 zaměstnavatele, umožňuje ustanovení § 317 ZP. V rámci zásady "co není
			 zakázáno, je povoleno“ se předpokládá, že konkrétní podmínky, které nejsou
			 upraveny přímo v zákoníku práce, si smluvní strany dohodnou samy. Přitom musí
			 samozřejmě dbát na to, aby smluvní ujednání nebyla v rozporu se základními
			 principy pracovněprávních vztahů, a na dodržování odchylek platných
			 pro domácké zaměstnance, tj.
  -  
skutečnost, že se na ně nevztahuje rozvržení pracovní doby,
				  prostoje a přerušení práce pro nepříznivé povětrnostní vlivy,
   -  
nepřísluší jim náhrada mzdy (platu) při jiných důležitých
				  osobních překážkách v práci s výjimkou případů přímo vymezených v nařízení
				  vlády č. 590/2006 Sb. vydaném k provedení § 199 ZP (viz  Osobní překážky z jiných důležitých důvodů),
   -  
nepřísluší jim mzda (plat) nebo náhradní volno za práci přesčas,
				  ani náhradní volno, náhrada mzdy, anebo příplatek za práci ve svátek.
   
 Jinak se však i na tyto zaměstnance zákoník práce vztahuje v plném
			 rozsahu, takže zaměstnavatel musí při jejich zaměstnávání dodržovat nejen
			 zmíněné základní principy, ale i všechna další ustanovení kromě
			 uvedených odchylek. Jde např. o dovolenou, výpovědní doby, odstupné atd.
  Při odměňování těchto zaměstnanců je třeba respektovat
			 zvláštní charakter jejich práce spočívající právě v tom, že nepracují na
			 pracovištích zaměstnavatele, tedy pod dohledem a kontrolou nadřízeného
			 vedoucího, a že si pracovní dobu sami rozvrhují podle toho, jak jim to vyhovuje
			 a nikoli podle nařízení zaměstnavatele. Vlastní výkon pracovní činnosti takto
			 vykonávané musí být dohodnut v pracovní smlouvě (druh práce) a podle toho, o
			 jakou pracovní činnost jde, zvolí zaměstnavatel i způsob odměňování. Protože
			 pracovní doba nemá přímý vliv na výsledek práce, zvolí zaměstnavatel takový
			 způsob, kde mzda bude závislá výhradně na výsledcích zaměstnancovy práce, tedy
			 např.: