501
Vyslání na zahraniční pracovní cestu
NahoruPovinnosti zaměstnavatele před vysláním zaměstnance na zahraniční pracovní cestu
Zahraniční pracovní cestou je podle § 154 zákoníku práce cesta konaná mimo
území České republiky. Samozřejmě, že nejde o ledajakou cestu, ale o cestu
ve smyslu § 42 zákoníku práce, tj. o časově omezené
vyslání zaměstnance k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce (viz také
lekce č. 1).
Podmínky konání pracovní cesty, tj. i zahraniční pracovní cesty,
které mohou ovlivnit poskytování a výši cestovních náhrad, je podle § 153 zákoníku práce povinen určit písemně zaměstnavatel, a to nejpozději před nástupem zaměstnance na
příslušnou cestu. Jde zejména o stanovení:
-
doby a místa nástupu a ukončení cesty,
-
místa plnění pracovních úkolů,
-
způsobu dopravy,
-
způsobu ubytování.
Kromě uvedených základních podmínek může zaměstnavatel v
podnikatelské sféře nejpozději před zahraniční pracovní cestou :
-
upravit výši základní sazby zahraničního stravného podle § 170 odst. 2 zákoníku
práce (zaměstnavatel ve státní a příspěvkové sféře může postupovat
podle § 179 odst. 2 zákoníku
práce),
-
stanovit nebo sjednat procento snížení zahraničního stravného při
bezplatném poskytnutí jídla zaměstnanci na pracovní cestě v zahraničí
(§ 170 odst. 5 zákoníku práce), a to
za každé jídlo charakteru snídaně, oběda nebo večeře (zaměstnavatel ve státní a
příspěvkové sféře tak učinit nemůže, neboť povinný způsob snížení zahraničního
stravného je pro zaměstnance v této sféře stanoven v § 179 odst. 3 a 4 zákoníku
práce),
-
rozhodnout o poskytnutí kapesného a stanovit jeho výši (nejlépe v
procentech) ze zahraničního stravného (§
180 zákoníku práce).
Tyto obecné, zpravidla pro všechny zaměstnance platné podmínky konání
pracovních cest může zaměstnavatel stanovit ve vnitřním předpisu.
Způsoby a postupy stanovení podmínek konání zahraniční pracovní cesty jsou
stejné jako u tuzemské pracovní cesty (viz lekce č. 2).
Také před zahraniční pracovní cestou je zaměstnavatel povinen
zaměstnanci poskytnout zálohu až do předpokládané výše cestovních
náhrad, pokud se nedohodne se zaměstnancem, že mu záloha poskytnuta nebude (viz § 183 odst. 1 zákoníku
práce). Tato záloha nemusí být nezbytně nutně poskytnuta v měně, ve
které se vypočítává zahraniční stravné. Právě naopak, měla by být nejlépe
poskytnuta v měně státu, kam byl zaměstnanec vykonat práci vyslán a kterou bude
v příslušném státě k úhradám používat. Záloha však může být poskytnuta
zaměstnanci v jakékoliv měně, která je v příslušném státě volně směnitelná.
NahoruOkamžik přechodu hranice
Při poskytování cestovních náhrad při zahraniční pracovní cestě se
postupuje podle obdobných zásad jako v případě tuzemské pracovní cesty. Protože
zpravidla každá zahraniční pracovní cesta má tuzemskou a zahraniční část, je
pro vznik práva na náhrady vypočítávané v cizí měně podle § 154 zákoníku práce rozhodující doba přechodu státní hranice České republiky a při letecké přepravě doba
odletu z České republiky a příletu do České republiky. Doba letu mezi letišti v
tuzemsku je tak součástí tuzemské části příslušné zahraniční pracovní
cesty.
Stanovit dobu přechodu státní hranice bývá někdy složité. Proto je
vhodné využít např. při použití veřejné hromadné dopravy údaje z jízdního řádu,
při použití letecké přepravy údaje z letového řádu apod. Při použití
automobilové dopravy je přesné určení přechodu hranice, není-li použito
zařízení s GPS, prakticky nemožné. V každém případě je však podle § 183 a § 154 zákoníku práce povinností
zaměstnance při vyúčtování pracovní cesty uvést skutečný čas přechodu
státní hranice, nebo při použití letadla čas odletu (příletu) letadla,
neboť jinak nelze např. určit správnou výši tuzemského a zahraničního
stravného. V řadě případů bude zaměstnanec muset dobu přechodu státní hranice
odhadnout.
Z ustanovení zákoníku práce, která upravují výpočet výše zahraničního
stravného (viz lekce 6), je zřejmé, že v případě, kdy zaměstnanec byl v průběhu
kalendářního dne ve více než jednom cizím státě, musí také zjistit a
zaměstnavateli při vyúčtování cestovních náhrad oznámit okamžik přechodu
hranic mezi těmito státy. V zákoníku práce sice není uvedeno, jak se přitom
postupuje, nebylo by však logické, aby byl použit jiný způsob než při stanovení
doby přechodu hranic České republiky.
Zákoník práce také neřeší, jak se posuzuje okamžik přechodu státních
hranic při použití lodě (trajektu). Protože je v tomto případě prakticky
nemožné zjistit okamžik přeplutí státní hranice lodí na moři, doporučuji
postupovat obdobně jako v případě použití letadla, tj. za rozhodnou dobu
přechodu hranice považovat čas vyplutí lodi z přístavu a při cestě zpět
připlutí do přístavu.
Náhrady poskytované při zahraničních pracovních cestách,
pracovněprávní a daňové aspekty – 1. část (dokončení v lekci 6)
(náhrada jízdních výdajů, náhrada výdajů za ubytování, náhrada
nutných vedlejších výdajů)
Ve smyslu § 166 odst. 1 zákoníku
práce přísluší zaměstnanci, který uskutečnil zahraniční
pracovní cestu:
-
náhrada prokázaných jízdních výdajů,
-
náhrada prokázaných jízdních výdajů k návštěvě rodiny,
-
náhrada prokázaných výdajů za ubytování,
-
stravné za tuzemskou část této cesty,
-
zahraniční stravné,
-
náhrada prokázaných nutných vedlejších výdajů.
Kromě toho zaměstnavatel může (ale nemusí) poskytnout zaměstnanci
další náhrady, např.:
NahoruNáhrada jízdních výdajů
Obdobně jako při tuzemské pracovní cestě příslušní zaměstnanci náhrada
jízdních výdajů za zaměstnavatelem určený dopravní prostředek v…