NahoruLexikon základních pojmů v oblasti cestovních náhrad
Místo výkonu práce je místo, kde má zaměstnanec vykonávat druh
práce sjednaný v pracovní smlouvě. Toto místo nebo místa musí být podle § 34 odst. 1 zákoníku práce sjednána v pracovní smlouvě. Může to být jedno nebo více konkrétních míst anebo
i šířeji sjednaná oblast.
Místo pravidelného pracoviště je pro účely cestovních náhrad
místo, kde zaměstnanec častěji než jinde (pravidelně) vykonává druh práce
sjednaný v pracovní smlouvě. Místo pravidelného pracoviště tak nemůže být
sjednáno mimo sjednané místo výkonu práce a nemůže být sjednáno šířeji než
jedna obec. Není-li toto místo sjednáno v pracovní smlouvě, pak je to místo
zjištěné postupem podle § 34a zákoníku práce.
Pracovní cesta je podle § 42 zákoníku práce časově omezené vyslání
zaměstnance k výkonu práce mimo v pracovní smlouvě sjednané místo výkonu práce.
Pro účely cestovních náhrad se podle § 156 odst. 2 zákoníku
práce za pracovní cestu považuje také cesta mimo místo pravidelného
pracoviště a mimořádná cesta k výkonu práce mimo rozvrh směn do místa výkonu
práce nebo na pravidelné pracoviště zaměstnance.
Pracovní smlouva je písemná smlouva, kterou se zakládá pracovní
poměr mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Musí obsahovat alespoň druh práce,
který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat, místo, nebo místa výkonu
práce, kde má uvedený druh práce vykonáván a den nástupu do práce (viz § 34 zákoníku práce).
Rozvrh směn je zaměstnavatelem zaměstnanci písemně stanovená
pracovní doba, kterým zaměstnavatel určuje zaměstnanci počátek a konec směn
(viz § 81 a další zákoníku práce).
Výkon práce je provádění druhu práce sjednaného v pracovní
smlouvě a vykonávání činnosti, za níž zaměstnanci podle zákoníku práce přísluší
mzda nebo plat.
Zaměstnanec je podle § 6 zákoníku práce fyzická osoba (občan),
který vykonává závislou práci (§ 2 a další
zákoníku práce) v pracovněprávním vztahu, tj. na základě pracovní smlouvy nebo
dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr. Pro daňové účely se za
zaměstnance považují také osoby uvedené v § 6 odst. 1 zákona o daních z
příjmů, tj. např. také společníci a jednatelé společností s r. o.,
členové statutárních a jiných orgánů právnických osob.
NahoruMísto výkonu práce, pravidelné pracoviště a jeho sjednání
Podle ustanovení § 34 odst. 1 zákoníku práce musí
pracovní smlouva obsahovat místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být
sjednaný druh práce vykonáván. Místo výkonu práce může být sjednáno jako
jedno nebo více konkrétních míst, ale také jako část obce, obec anebo i větší
území. Je to totiž místo (oblast, území apod.), kde se předpokládá, že
zaměstnanec bude vykonávat sjednaný druh práce. Má-li zaměstnavatel více
pracovišť (závodů, poboček apod.), je zpravidla vhodné sjednat se zaměstnancem
jako místo výkonu práce všechna pracoviště (pobočky, provozovny, závody apod.),
protože pak nebude třeba souhlasu zaměstnance s vysláním k výkonu práce na
příslušné pracoviště - zaměstnanec nebude na pracovní cestě definované v § 42 zákoníku práce. Jestli zaměstnanci
budou nebo nebudou při takové cestě příslušet cestovní náhrady, bude záležet na
tom, zda, příp. jak je s ním sjednáno místo pravidelného pracoviště.
Přestože existuje tzv. smluvní volnost, nelze se zaměstnancem jako místo pravidelného pracoviště sjednat jakékoliv místo. Ze samotného
pojmu je zřejmé, že jde o místo, kde zaměstnanec skutečně bude vykonávat nebo
vykonává svou práci častěji než jinde. Je to úžeji či konkrétněji stanovené
místo než místo výkonu práce a že nemůže být vně místa výkonu práce. Jde tedy
zpravidla o konkrétní místo, kde zaměstnanec svou práci (druh práce sjednaný v
pracovní smlouvě) vykonává, tj. místo, kde má svůj „pracovní stůl či prostor“,
např. adresa sídla zaměstnavatele, provozovny, dílny či jiného konkrétního
pracoviště apod., případně také ve výjimečných případech, podle druhu a náplně
práce, část obce anebo obec (např. poštovní doručovatelka, geriatrická sestra
apod.). Pokud zaměstnanec vykonává pravidelně práci na různých místech
(pravidelně v určité dny v týdnu, v pravidelnou dobu) v rámci obce, pak lze
sjednat všechna tato místa (v jedné obci) jako místa pravidelného pracoviště
zaměstnance. Pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad podle § 34a zákoníku práce nesmí být sjednáno
šířeji než jedna obec.
Je-li místo pravidelného pracoviště se zaměstnancem sjednáváno,
musí tak být učiněno v pracovní smlouvě (dodatku k pracovní smlouvě). Tuto
dohodu se zaměstnancem nelze nahradit ujednáním v kolektivní smlouvě ani
jakýmkoliv rozhodnutím zaměstnavatele, byť by bylo uvedeno ve vnitřním předpisu
zaměstnavatele. Sjednání místa pravidelného pracoviště však závisí na způsobu
sjednání místa výkonu práce. Pokud je sjednaným místem výkonu práce:
-
konkrétní místo (např. sídlo zaměstnavatele, závod, provozovna), lze
jako místo pravidelného pracoviště…
