dnes je 27.9.2020

Input:

Zahraniční stravné

8.9.2020, , Zdroj: Verlag Dashöfer

8.8.4 Zahraniční stravné

Ing. Karel Janoušek

Pro určení výše zahraničního stravného, tj. stravného v cizí měně, je rozhodující doba strávená v kalendářním dni v zahraničí a základní (denní) sazba zahraničního stravného platná pro stát, ve kterém byl zaměstnanec v kalendářním dni nejdéle. To znamená, že zahraniční stravné se nestanoví v kalendářním dni za každou pracovní cestu samostatně, jak je tomu u tuzemského stravného, ale v případě, že zaměstnanec uskutečnil v jednom dni více zahraničních pracovních cest, přísluší mu za všechny tyto cesty v kalendářním dni „jedno” zahraniční stravné stanovené podle doby strávené v tento den v zahraničí celkem. Výjimkou jsou pracovní cesty trvající v kalendářním dni v zahraničí méně než jednu hodinu, protože tato doba (až 59 min.) se u příslušné zahraniční pracovní cesty přičítá k její tuzemské části uskutečněné v tomtéž kalendářním dni.

Dobu trvání pracovní cesty v zahraničí, tj. čas (okamžiky) přechodu státních hranic, je zaměstnanec povinen oznámit zaměstnavateli. Při použití letecké dopravy je dobou přechodu státní hranice České republiky doba odletu (příletu) letadla z letiště do (ze) zahraničí. Doba letu mezi letišti v tuzemsku je součástí tuzemské části příslušné cesty.

Stanovení výše zahraničního stravného

Konkrétní výše zahraničního stravného, která zaměstnanci přísluší, se určí postupem uvedeným v § 170 odst. 3 ZP, tj. takto:

Kalendářní den  
Tuzemské stravné  Počet hodin v zahraničí  Zahraniční stravné  
Za cestu na území ČR vzniklo
právo na stravné
 (tuzemská
část zahraniční pracovní cesty
nebo jiná tuzemská pracovní
cesta trvala 5 a více hod.)   
až 5 hod.   nepřísluší, doba trvání
příslušné cesty v zahraničí se
připočte k tuzemské části
této pracovní cesty   
5 hod.  1/3 základní sazby  
Na tuzemské stravné právo
nevzniklo
 (tuzemská část
zahraniční pracovní cesty nebo
jiná tuzemská pracovní cesta
trvala méně než 5 hod.)   
< 1 hod.   nepřísluší, doba trvání
příslušné cesty v zahraničí se
připočte k tuzemské části
této pracovní cesty   
1 až 12 hod.   1/3 základní sazby  
> 12 hod. až 18 hod.   2/3 základní sazby *)  
> 18 hod.   plná základní sazba *)  

*) Podle MPSV i při vzniku práva na stravné za cestu na území ČR.

Výše zahraničního stravného pro konkrétní kalendářní den se určí podle ustanovení § 170 odst. 2 ZP  ze základní sazby stanovené pro ten stát, ve kterém zaměstnanec strávil v tomto kalendářním dni nejvíce času. To znamená, že významnou roli má nejen okamžik přechodu státní hranice ČR, ale také okamžiky přechodu hranic mezi ostatními státy.

Takto vypočtené zahraniční stravné se nezaokrouhluje, lze však připustit jeho zaokrouhlení na dvě desetinná místa směrem dolů.

Zahraniční stravné v příspěvkové sféře

Základní (denní) sazby zahraničního stravného v cizí měně stanoví pro příslušné státy každoročně vyhláškou Ministerstvo financí. Uvedené sazby jsou pro zaměstnavatele ve státní a příspěvkové sféře závazné, vedoucím organizačních složek státu a jejich zástupcům a statutárním orgánům a jejich zástupcům však lze určit zahraniční stravné do výše, která přesahuje základní sazbu až o 15 %.

Zahraniční stravné v podnikatelské sféře

Zaměstnavatel v podnikatelské sféře může základní sazbu uvedenou ve vyhlášce MF snížit až o 25 % (u posádek plavidel vnitrozemské plavby až o 50 %), příp. ji zvýšit, přičemž pro zvýšení této sazby není stanovena horní hranice. Pokud zaměstnavatel snížení anebo zvýšení základní sazby nestanoví, přísluší zaměstnanci zahraniční stravné vypočtené ze základní sazby uvedené v platné vyhlášce MF. V případě, že zaměstnavatel stanoví zahraniční stravné ze sazby vyšší než uvedené ve vyhlášce, je takovéto vyšší stravné daňově uznatelným nákladem zaměstnavatele. Příslušný rozdíl je však u zaměstnance příjmem, který je předmětem daně z příjmů ze závislé činnosti [viz § 6 odst. 7 písm. a) ZDP ] a součástí vyměřovacího základu pro pojistné na všeobecné zdravotní pojištění a vyměřovacího základu pro pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.

Jestliže zaměstnavatel zvyšuje (resp. snižuje) základní sazbu, musí ji zaokrouhlit na celé jednotky příslušné cizí měny.

Zahraniční stravné zaměstnanci nepřísluší po dobu návštěvy člena rodiny, po dobu dohodnutého přerušení zahraniční pracovní cesty z důvodu na straně zaměstnance a v případě, kdy je zaměstnanec vyslán na zahraniční pracovní cestu do svého místa bydliště, a to po jinou dobu, než je doba cesty do místa bydliště a zpět a doba výkonu práce.

Příklad

Příklad – tuzemské stravné při zahraniční pracovní cestě:

Zaměstnanec odjel v pondělí na Slovensko a vracel se v úterý. Na území ČR strávil v autě při cestě tam 3 hodiny a při cestě zpět také 3 hodiny, což je celkem více než 5 hodin. Má při vyúčtování zahraniční pracovní cesty právo také na tuzemské stravné? Sčítá se doba cesty v České republice za oba dny i při dvoudenní zahraniční cestě?

Za tuzemskou část zahraniční pracovní cesty přísluší zaměstnanci tuzemské stravné. Vyplývá to z § 166 odst. 1 ZP. Při zjištění jeho výše se nepoužije ustanovení § 163 odst. 4 ZP, jež upravuje postup při stanovení tuzemského stravného při pracovních cestách spadajících do dvou kalendářních dnů. Za dobu strávenou na uvedené zahraniční pracovní cestě v tuzemsku tak zaměstnanci přísluší stravné podle § 163 odst. 1 snížené za případně bezplatně poskytnuté jídlo v tuzemsku podle § 163 odst. 2, odst. 3 ZP, resp. ve státní a příspěvkové sféře podle § 176 odst. 3 až 4 ZP. Doby před přechodem hranice a po přechodu hranice při cestě zpět v jednom kalendářním dni se sčítají. Při vícedenní zahraniční pracovní cestě se tuzemské stravné stanoví za každý kalendářní den příslušné zahraniční pracovní cesty zvlášť. V uvedeném případě tedy zaměstnanci tuzemské stravné nepřísluší za první ani za druhý den pracovní cesty.

Příklad

Příklad – tuzemské a zahraniční stravné:

Zaměstnanec odjel v 7.00 hod. na zahraniční pracovní cestu do Rakouska a hranice ČR překročil ve 12.45 hod. Jak vysoké stravné a zahraniční stravné mu za tento kalendářní den přísluší?

Za tuzemskou část zahraniční pracovní cesty (5 hod. 45 min.) přísluší zaměstnanci stravné podle vnitřní směrnice, např. 90 Kč. Protože zaměstnanci vzniklo v tomto kalendářním dni právo na tuzemské stravné a doba strávená v zahraničí byla tento den delší než 5 hodin, přísluší zaměstnanci zahraniční stravné ve výši 1/3 základní sazby platné pro Rakousko, tj. 1/3 ze 45 EUR = 15 EUR.

Příklad

Příklad – zahraniční část pracovní cesty kratší než 5 hodin:

Zaměstnanec byl na tuzemské pracovní cestě od 7.00 do 12.10 hod. V 18.00 hod. odjel na zahraniční pracovní cestu do Rakouska a hranice ČR překročil ve 20.30 hod. Jak vysoké stravné a zahraniční stravné zaměstnanci za tento kalendářní den přísluší?

Za uvedenou tuzemskou pracovní cestu zaměstnanci přísluší stravné podle vnitřní směrnice, např. 95 Kč. Protože zaměstnanci vzniklo v tomto kalendářním dni právo na stravné za uvedenou tuzemskou pracovní cestu a doba strávená v zahraničí nebyla tento den delší než 5 hodin, zahraniční stravné zaměstnanci nepřísluší. Tato doba (3 hod. 30 min.) se však připočítává k tuzemské části dané zahraniční pracovní cesty (2 hod. 30 min.) a zaměstnanci za součet těchto dob (tj. 6 hod.) přísluší tuzemské stravné, což v uvedeném případě je podle vnitřní směrnice 95 Kč.

Příklad

Příklad – dvě zahraniční cesty v jednom dni:

Zaměstnanec vykonal v kalendářním dni dvě zahraniční pracovní cesty. Při první cestě překročil hranice ČR za 2 hodiny od nástupu na pracovní cestu, v zahraničí byl 3 hodiny a při cestě zpět mu od překročení hranic trvala cesta na pravidelné pracoviště opět 2 hodiny. Při druhé zahraniční pracovní cestě tento den mu cesta na hranice trvala 3 hodiny, v zahraničí byl 2 hodiny a cesta z hranic zpět mu trvala 2 hodiny. Jak vysoké stravné a zahraniční stravné mu přísluší?

Při první cestě trvala tuzemská část pracovní cesty 2 + 2 = 4 hodiny, za což právo na stravné nevzniká, při druhé pracovní cestě 2 + 3 = 5 hodin právo na stravné zaměstnanci vzniklo. V zahraničí strávil zaměstnanec tento den celkem 5 hodin, což není déle než 5 hodin, a právo na zahraniční stravné mu podle § 170 odst. 3 ZP nevzniklo. Protože zaměstnanci nevzniklo právo na zahraniční stravné, připočítává se podle § 170 odst. 4 ZP doba, za kterou mu právo na zahraniční stravné nevzniklo, k době rozhodné pro stanovení výše tuzemského stravného a toto stravné tak bude zaměstnanci příslušet u první zahraniční pracovní cesty za 4 + 3 = 7 hodin a u druhé zahraniční pracovní cesty za 5 + 2 = 7 hodin.

Příklad

Příklad – konec jedné a začátek druhé cesty v jednom dni:

Zaměstnanec byl na zahraniční pracovní cestě v Rakousku, ze které se vrátil ve středu v 9.00 hod., hranice České republiky překročil ve 3.00 hod. Téhož dne v 18.00 hod. nastoupil na další zahraniční pracovní cestu na Slovensko a hranice České republiky překročil ve 20.00 hod. Přísluší zaměstnanci zahraniční stravné za první pracovní cestu ve výši 1/3 základní sazby platné pro Rakousko a za druhou pracovní cestu ve výši 1/3 základní sazby platné pro Slovensko?

Při stanovení výše zahraničního stravného za tento kalendářní den je nutno postupovat podle ustanovení § 170 odst. 4 ZP, podle kterého se doby strávené v kalendářním dni mimo území ČR pro účely zahraničního stravného sčítají. To neplatí pro doby trvání kratší než 1 hodina. Proto zaměstnanci za tento kalendářní den nepřísluší zahraniční stravné za každou pracovní cestu samostatně, ale za celkovou dobu strávenou tento den v zahraničí, tj. za 3 hodiny v Rakousku plus 4 hodiny na Slovensku, celkem za 7 hodin v zahraničí. Protože zaměstnanci za tuzemskou