dnes je 28.9.2022

Input:

Koordinační nařízení Evropské unie

17.7.2014, , Zdroj: Verlag Dashöfer

10.6.1 Koordinační nařízení Evropské unie

Ing. Antonín Daněk

Vybrané základní pojmy

Zaměstnání – každá činnost nebo obdobná situace, která je za takovou považována pro účely právních předpisů sociálního zabezpečení členského státu, v němž taková činnost nebo obdobná situace existuje

Samostatná výdělečná činnost – každá činnost nebo obdobná situace, která je za takovou považována pro účely právních předpisů sociálního zabezpečení členského státu, v němž taková činnost nebo obdobná situace existuje

Pojištěná osoba – osoba, která splňuje podmínky nároku na dávky vyžadované právními předpisy členského státu příslušného podle hlavy II. Nařízení č. 883/2004 s přihlédnutím k tomuto nařízení

Přeshraniční (příhraniční) pracovník – každá osoba zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná v určitém členském státě, která má bydliště v jiném členském státě, do něhož se alespoň jednou týdně vrací

Rodinný příslušník – osoby považované za rodinné příslušníky určují předpisy státu bydliště. Pokud tyto předpisy neobsahují definici rodinného příslušníka, vychází se z definice uvedené v článku 1 Nařízení č. 883/2004

Věcné dávky – tento termín se v rámci EU užívá pro pojem zdravotní péče (hrazených služeb)

Nezbytná zdravotní péče – péče poskytnutá s přihlédnutím k povaze dávek a předpokládané délce trvání pobytu, tedy z lékařského hlediska nezbytná a poskytovaná tak, aby pojištěnec nebyl nucen odcestovat z příslušného státu dříve, než zamýšlel, nebo dříve, než je toho schopen. Současně však platí, že se nejedná o cílené vycestování za touto péčí.

Plná neboli komplexní zdravotní péče – je stejná péče, na kterou má nárok místní pojištěnec podle platných právních předpisů (v návaznosti na změnu ZVZP se s účinností od 1. 4. 2012 používá v českém systému veřejného zdravotního pojištění pojem "hrazené služby").

Spoluúčast – finanční částka, kterou musí pojištěnec zaplatit za ošetření sám a která mu nebude jeho zdravotní pojišťovnou refundována

Kompetentní zdravotní pojišťovna – u této zdravotní pojišťovny je osoba pojištěna a tato instituce nese náklady na zdravotní péči poskytnutou tomuto svému pojištěnci. Osoba z členského státu, účastná českého systému zdravotního pojištění, má právo volby mezi všemi českými zdravotními pojišťovnami. Zvolená zdravotní pojišťovna pak za tuto osobu hradí zdravotní péči čerpanou v ČR i zdravotní péči uhrazenou výpomocnou zahraniční zdravotní pojišťovnou, čerpanou podle nařízení.

Výpomocná zdravotní pojišťovna – zaujímá postavení prostředníka mezi pojištěncovou kompetentní zdravotní pojišťovnou a poskytovatelem zdravotní péče v místě pobytu nebo bydliště pojištěnce. Protože zastupuje kompetentní instituci, hradí pojištěnci poskytnutou zdravotní péči jejímu poskytovateli. Osoba pobývající přechodně v ČR nebo bydlící v ČR, přičemž je zdravotně pojištěna v jiném členském státě, má právo svobodné volby české zdravotní pojišťovny.

Základní principy

Základní principy koordinace se vztahují na státní příslušníky členského státu, osoby bez státní příslušnosti a uprchlíky, bydlící v některém členském státě, které podléhají nebo podléhaly právním předpisům jednoho nebo více členských států, jakož i na jejich rodinné příslušníky a pozůstalé. V této souvislosti zaujímají rozhodující roli čtyři základní principy:

I. Rovnost nakládání

Tento princip, který lze vyložit i jako zásadu rovného zacházení, je považován za jeden z pilířů celého "evropského" práva, neboť zamezuje jakékoli diskriminaci z důvodu státní příslušnosti. Podle článku č. 4 Nařízení č. 883/2004 totiž (není-li stanoveno jinak) platí, že osoby, na které se Nařízení vztahuje, požívají stejné dávky a mají podle právních předpisů kteréhokoliv členského státu stejné povinnosti jako jeho státní příslušníci.

K tomuto principu můžeme přičlenit tzv. "princip asimilace faktů" neboli zásadu rovného nakládání s dávkami, příjmy, skutečnostmi nebo událostmi, což v podstatě znamená, že dávkám poskytovaným jiným státem nebo skutečnostem nastalým v jiném státě se přisuzují stejné účinky tak, jako by byly tyto dávky poskytovány nebo události nastaly na území příslušného členského státu. Nezáleží, v jakém členském státě došlo ke skutečnosti mající přímý vliv na příslušný právní předpis, daný stát je povinen takové skutečnosti zohlednit, a to jak ve prospěch osoby, tak i v její neprospěch.

II. Aplikace právních předpisů jediného státu

Prostřednictvím tohoto principu je určována příslušnost k právním předpisům sociálního zabezpečení. Při praktické aplikaci příslušných ustanovení Nařízení nemůže dojít k situaci, že by byla osoba pojištěna ve více zemích nebo naopak v žádné z nich.

Z hlediska určení příslušnosti platí, že osoba podléhá právním předpisům státu, ve kterém jako zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná vykonává svou výdělečnou činnost, bez ohledu na místo (stát) bydliště.

Z pravidla jednoho pojištění však registrujeme výjimky, kdy se například jedná o vyslané pracovníky, státní úředníky nebo výkon činnosti ve dvou nebo více členských státech.

Na základě souhlasu

Nahrávám...
Nahrávám...