8.5.1.2 Místo pravidelného pracoviště není sjednáno
Ing. Karel Janoušek
Není-li v pracovní smlouvě místo pravidelného pracoviště se
zaměstnancem sjednáno, postupuje se při jeho určení pro účely cestovních
náhrad podle § 34a zákoníku práce. Je potřeba mít na
paměti, že cestovní náhrady přísluší zaměstnanci nejen za pracovní cestu (viz § 42 ZP), ale také za cestu mimo místo
pravidelného pracoviště [viz § 152 písm. b) ZP], i když se toto místo nachází v
oblasti šířeji sjednaného místa výkonu práce (viz schémata č. 6 až 9) a v
některých případech také při cestách na pravidelné pracoviště [§ 152 písm. c) ZP].
Popisy uvedené u těchto schémat nejsou, vzhledem k možné
různorodosti cest, vyčerpávající.
Pokud tedy pravidelné pracoviště sjednáno není, pak ve smyslu
uvedeného ustanovení zákoníku práce, v případě:
-
místa výkonu práce sjednaného jako konkrétní místo, více
konkrétních míst v jedné obci, část obce či obec, je pravidelným pracovištěm sjednané místo výkonu práce, tj.
-
konkrétní místo(a),
-
část obce nebo
-
obec,
-
místa výkonu práce sjednaného šířeji než obec (např. kraj,
více konkrétních míst ve více obcích), je pravidelným pracovištěm obec, kde
nejčastěji začínají pracovní cesty, tj.
Ke způsobu stanovení obce, odkud nejčastěji začínají
pracovní cesty zaměstnance v případech, kdy místo výkonu práce je sjednáno
šířeji než obec, neuvádí zákoník práce žádné podrobnosti. Je však vhodné
podotknout, že toto místo nelze určit z nějakého předpokládaného stavu, nebo
např. ze skutečností minulého týdne, neboť takovýto krátkodobý stav se může
postupně, i ze dne na den měnit a zaměstnavatel ani zaměstnanec by neměl žádnou
jistotu, ve kterých případech mu budou cestovní náhrady příslušet. Proto lze
doporučit, aby zaměstnavatel při zjišťování obce, ze které nejčastěji začínají
pracovní cesty zaměstnance, vycházel vždy ze skutečných míst nástupů na
pracovní cesty příslušného zaměstnance v předchozím roce, anebo protože jde
zpravidla vždy o daňově uznatelné cestovní náhrady, v předchozím zdaňovacím
období.
Jak je již uvedeno výše, přísluší zaměstnanci, který byl
zaměstnavatelem vyslán vykonat práci sjednanou v pracovní smlouvě, cestovní
náhrady vždy při cestě:
Pracovní cesty, cesty mimo pravidelné pracoviště a soukromé
cesty v případě, kdy pravidelné pracoviště není sjednáno,
přičemž:
Všechny cesty za účelem výkonu práce (sjednaného v pracovní
smlouvě) konané mimo katastr sjednaného místa výkonu práce, tj. mimo část obce,
resp. obec, jsou pracovními cestami.
Cesty do části obce nebo obce sjednané jako místo výkonu práce,
tj. současně do místa pravidelného pracoviště a zpět, jsou cestami zaměstnance,
za které zaměstnanci cestovní náhrady nepřísluší. Výjimkou jsou cesty podle § 152 písm. c) ZP. Cestovní náhrady zaměstnanci
rovněž nepřísluší při cestách konaných v části obce (nebo obce) sjednané jako
místo výkonu práce, neboť v tomto případě jde o cesty po pravidelném
pracovišti.
Pracovní cesty, cesty mimo pravidelné pracoviště a soukromé
cesty v případě, kdy pravidelné pracoviště není sjednáno,
přičemž:
Všechny cesty za účelem výkonu práce (sjednaného v pracovní
smlouvě) konané mimo katastr sjednaného místa výkonu práce (čerchovaná elipsa),
tj. např. mimo kraj, jsou pracovními cestami (plné šipky).
Cesty v rámci sjednaného místa výkonu práce (např. kraje), mimo
cesty v obci, ve které má zaměstnanec místo bydliště (tučná elipsa) a která je
považována podle § 34a ZP za pravidelné pracoviště, jsou
cestami mimo místo pravidelného pracoviště (čárkované šipky), za které
zaměstnanci přísluší cestovní náhrady.
Cesty k výkonu práce do obce a v obci, ve které má zaměstnanec
bydliště (tečkované šipky), jsou cestami, za které zaměstnanci cestovní náhrady
nepřísluší. Výjimkou jsou cesty podle § 152 písm. c) ZP.
V tomto…