Osoby spojené - převodní ceny (transferové ceny)
Ing. Ondřej Burian, Ing. Jan Zábrodský
Úvod
V obecném textu Osoby spojené uvádíme přehled vybraných daňových a účetních norem, u kterých různým způsobem pro daňové účely testujeme vztahy mezi spřízněnými osobami.
„Cena obvyklá”
Pro obchodní vztahy mezi spojenými osobami je v mnoha případech stanovena podmínka ceny obvyklé. V dalším textu krátce popisujeme základní kritéria pro určení těchto cenových hladin pro běžné obchodní vztahy.
Ve všech případech těchto transakcí a operací je třeba z daňového pohledu dbát především na dva aspekty, které by případně mohly být předmětem bližšího zkoumání ze strany správců daně:
-
zachování tzv. principu tržního odstupu, resp. dodržení obvyklých cenových podmínek v realizovaných transakcích,
-
soulad obsahu a formy právního úkonu z pohledu zásady materiální pravdy, resp. prokazatelnost uskutečnění dané transakce a zachycení její reálné podstaty pro daňové účely.
Test obvyklé ceny
Testu obvyklých cen („transfer pricing”) podléhají nejen úroky z úvěrů a půjček, ale veškeré ceny u všech transakcí mezi spojenými osobami - včetně transakcí mezi mateřskou a dceřinou společností, a to oběma směry.
Princip
Daňové orgány ve snaze předejít či zamezit riziku nedovolených cenových konstrukcí:
-
kdy dochází k nežádoucímu přenosu zdanitelného zisku v rámci holdingových struktur na subjekty podléhající nižšímu zatížení daní z příjmů (např. sídlící v daňově příznivých destinacích, disponující významnými uplatnitelnými daňovými ztrátami apod.),
mohou cenové podmínky kontraktu mezi jakýmikoli spojenými osobami podrobit velmi detailnímu zkoumání z hlediska přiměřenosti, resp. obvyklosti cenových podmínek, a to i na mezinárodní úrovni, resp. v koordinaci s daňovými správami jiných států.
ZDP
Tuzemský zákon o daních z příjmů řeší tuto problematiku poměrně stručně v § 23 odst. 7 ZDP.
Proto platí, že z hlediska metodiky má jak daňová správa, tak i samotní poplatníci ve věci problematiky převodních cen k dispozici velmi detailně rozpracované instrukce a postupy, které vycházejí především ze Směrnice OECD o převodních cenách pro nadnárodní podniky a daňové správy (70/1997 FZ) a návazných dokumentů a které mnohé státy (včetně ČR) postupně implementují do praxe.
Pravidla OECD
Modelová dokumentace OECD jednak definuje tzv. princip tržního odstupu a návazně i různé metody stanovení převodních cen (resp. požadavek ohledně toho, jakým způsobem mají být konstruovány cenové podmínky u transakcí mezi spojenými osobami), jednak stanoví obsah a rozsah příslušné podnikové dokumentace, jež je vhodné zpracovat v zájmu prokazatelnosti dodržení zákonných podmínek ve věci transferových cen.
![Pozor!](//image.dashofer.cz/onb/common_pictograms/gen3_eduprofi//attention.gif)
Směrnice stanoví typový koncept této dokumentace (tzv. EU „TP Dokumentation”). Standardní součástí této dokumentace má být jednak tzv. Masterfile (společná pro celou holdingovou strukturu), specifická část dokumentace přihlížející k situaci konkrétního poplatníka a respektující zákonné požadavky příslušného státu jeho daňové rezidence.
Realizace
Zmíněný model OECD v zásadě směřuje k procesnímu postupu, kdy poplatník, který pomocí zmíněné dokumentace zmapuje svou situaci v oblasti tranferových cen (včetně popisu použité metodiky tvorby cen), tento dokument předloží daňovému orgánu s tím, že po jeho projednání jsou nastavené parametry transferových cen pro daňové účely de facto akceptované, neshledá-li daňový orgán důvody, pro které by je rozporoval.
Postup v ČR
V tuzemské daňové praxi jsou předmětné principy vyjádřeny především v:
-
metodickém pokynu D-332, k uplatňování mezinárodních standardů při zdaňování transakcí mezi sdruženými podniky,
-
metodickém pokynu D-334 - Sdělení Ministerstva financí k rozsahu dokumentace způsobu tvorby cen mezi spojenými osobami,
-
a v § 38nc ZDP, který zavádí institut tzv. závazného posouzení do oblasti transferových cen, resp. v pokynu D-333 - Sdělení Ministerstva financí k závaznému posouzení způsobu, jakým byla vytvořena cena sjednávaná mezi spojenými osobami.
Metodické pokyny fakticky přejímají principy obsažené v materiálech OECD. Nejsou ale přitom součástí právního řádu, a je proto namístě je vnímat jako doporučující materiály. Rozsah dokumentace k problematice transferových cen, kterou předpokládají, je velmi podrobný a dokumentace v takovém rozsahu se smysluplně uplatní zřejmě jen u velkých nadnárodních struktur, kde aspekt transferových cen a rizika s tím spojená dosahuje velkého významu.
Závazné…