8.6.6 Příklady k průběhu pracovní cesty
Ing. Karel Janoušek
Příklad – určení místa zahájení pracovní cesty ve vnitřní
směrnici: Zahájením pracovní cesty se rozumí opuštění bytu, odjezd
určeného dopravního prostředku či příjezd na místo, kde se koná školení? Může
si to účetní jednotka sama rozhodnout a uvést do vnitřní směrnice?
Zaměstnavatel je podle ustanovení § 153 ZP povinen nejpozději před nástupem
zaměstnance na pracovní cestu určit mj. také místo nástupu na pracovní cestu.
Přitom je také povinen přihlížet k oprávněným zájmům zaměstnance. Místem
nástupu na pracovní cestu, a tedy počátkem pracovní cesty, od kterého
zaměstnanci přísluší náhrady cestovních výdajů, může být místo bydliště či
pobytu zaměstnance, místo pravidelného pracoviště, ale i jiné místo, např.
sídlo firmy, autobusové nádraží apod. Proto musí být místo nástupu na pracovní
cestu (ale i místo ukončení pracovní cesty) stanoveno před pracovní cestou
zcela konkrétně.
Ve vnitřním předpisu zaměstnavatele by místo nástupu na
pracovní cestu specifikováno být nemělo, neboť jde vždy o konkrétní místo
týkající se příslušné pracovní cesty zaměstnance vyslaného na pracovní
cestu.
Příklad – zahájení pracovní cesty v místě bydliště: Pracovník bydlí v Novém Jičíně, pravidelné pracoviště má v
Hranicích na Moravě a na pracovní cestu byl vyslán do Olomouce. Může
zaměstnavatel stanovit jako místo nástupu na pracovní cestu místo bydliště
zaměstnance, když autobus, kterým jede na tuto pracovní cestu, jede přes
Hranice na Moravě, kde má také zastávku?
Místem nástupu na pracovní cestu může být určeno místo bydliště
pracovníka i v případě, kdy určený dopravní prostředek projíždí přes obec, ve
které má pracovník sjednáno místo pravidelného pracoviště. Obdobně tomu může
být v případě, kdy v tomto místě bude zaměstnanec přestupovat na další spoj.
Jiná situace by nastala v případě, kdy zaměstnanec půjde ještě do místa svého
pravidelného pracoviště. Pak pracovní cesta započne až odchodem z tohoto
místa.
Příklad – správné určení místa nástupu na pracovní
cestu: Firma, u které je zaměstnanec zaměstnán, má sídlo v Brně v
místě A (např. Andrýskova 5), kde má zaměstnanec místo pravidelného pracoviště.
Zaměstnanec má bydliště v Brně v místě B (např. Banskobystrická 9). Autobus,
který má zaměstnanec použít jako dopravní prostředek, odjíždí z autobusového
nádraží v Brně v místě Z (Zvonařka). Jako místo nástupu na pracovní cestu bylo
zaměstnavatelem na cestovním příkaze uvedeno „Brno“. Může zaměstnavatel uhradit
zaměstnanci také jízdní výdaje z místa bydliště na autobusové nádraží do místa
Z? Kdy vlastně v tomto případě začíná pracovní cesta?
Uvedený dotaz vznikl proto, že bylo nevhodně (nekonkrétně)
stanoveno místo nástupu na pracovní cestu. Pokud by jako místo nástupu na
pracovní cestu bylo stanoveno místo B, tj. bydliště zaměstnance, začínala by
pracovní cesta v tomto místě, tj. v okamžiku, kdy zaměstnanec vyjde ze svého
bytu směrem k místu Z, a zaměstnanci by příslušely i jízdní výdaje městskou
hromadnou dopravou do místa Z.
Pokud by jako místo nástupu na pracovní cestu bylo určeno místo
A, tj. místo pravidelného pracoviště zaměstnance, pak pracovní cesta začíná v
okamžiku odchodu zaměstnance z tohoto místa a zaměstnanci přísluší i náhrada
jízdních výdajů z místa pravidelného pracoviště na autobusové nádraží, tj. do
místa Z. Cesta mezi místem bydliště a místem pravidelného pracoviště je
soukromou záležitostí zaměstnance.
Pokud by určeným místem nástupu na pracovní cestu bylo místo Z,
tj. autobusové nádraží, pak náhrada jízdních výdajů z místa bydliště na
autobusové nádraží zaměstnanci nepřísluší a pracovní cesta začíná odjezdem
autobusu z místa Z.
Při rozhodování o tom, které z uvedených míst bude určeno jako
místo nástupu na pracovní cestu, by měl zaměstnavatel vycházet také z doby
odjezdu uvedeného dopravního prostředku a z pracovní doby zaměstnance. Má-li
zaměstnanec pracovní dobu stanovenu např. od 7.00 do 15.30 hod. a v uvedeném
případě odjíždí autobus např. v 10.00 hod., pak zaměstnavatel stanoví jako
místo nástupu na pracovní cestu místo pravidelného pracoviště zaměstnance.
Pokud by však autobus odjížděl např. v 7.30 hod., stanoví jako místo nástupu na
pracovní cestu bydliště zaměstnance, neboť je povinen přihlédnout k oprávněným
zájmům zaměstnance a cesta zaměstnance z místa bydliště do místa pravidelného
pracoviště by v uvedeném případě byla asi zbytečná. Obdobně bude zaměstnavatel
postupovat při určení místa ukončení pracovní cesty.
Příklad – víkend spadající do pracovní cesty: Přerušuje se pracovní cesta…