Změny v daňovém řádu od 1. 7. 2025

2025.15.1

Změny v daňovém řádu od 1. 7. 2025

Mgr. Ing. Pavel Matějka

Úvod

Změna daňového řádu obsažená v části osmdesáté třetí zákona č. 218/2025 Sb. podle důvodové zprávy k tomuto zákonu bezprostředně souvisí s reformou Celní správy České republiky a je rovněž reakcí na vývoj v souvisejících právních oblastech. Dále reflektuje také judikaturu a řadu podnětů z praxe.

Změny v daňovém řádu podle jednotlivých oblastí

 NahoruSprávce daně a jeho způsobilost vystupovat v jiných řízeních (§ 10 DŘ)

Původní znění § 10 odst. 3 DŘ upravovalo způsobilost správce daně být účastníkem občanského soudního řízení ve věcech souvisejících se správou daní a v tomto rozsahu i procesní způsobilost správce daně. Jelikož správce daně může být účastníkem také jiných řízení než občanského soudního řízení, kde je v postavení věřitele či dlužníka, případně v postavení poškozeného, je v novém znění § 10 odst. 3 DŘ výslovně uvedeno, že správce daně má způsobilost vystupovat v postavení věřitele, dlužníka, poškozeného nebo v postavení jim obdobném ve věcech souvisejících se správou daní a že v tomto rozsahu má i procesní způsobilost. Jako věřitel v pozici poškozeného vystupuje správce daně za Českou republiku podle zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), v tzv. adhezním řízení, kdy poškozený nemusí podávat samostatnou žalobu v občanskoprávním řízení, neboť lze nárok na náhradu škody způsobené trestným činem vyřešit již v rámci řízení trestního, což je mnohem jednodušší proces pro poškozeného.

Způsobilosti uvedené v § 10 odst. 3 DŘ se vztahují také k případným navazujícím řízením, kdy může jít například o řízení o žalobě pro zmatečnost podle § 229 zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "OSŘ" nebo "občanský soudní řád"). Z důvodu, že napříč právním řádem České republiky není pro označení subjektu, který je v některém ze zmíněných postavení, jednotná, bylo v textu § 10 odst. 3 DŘ s ohledem na právní jistotu použito označení "v postavení jim obdobném". Nové znění nicméně pouze výslovně upravuje již dosavadní aplikační praxi.

Současně byla zrušena poznámka pod čarou č. 1, odkazující na § 19 a § 20 OSŘ.

 NahoruDoručování do ciziny a účinky doručení (§ 39 a § 47 DŘ)

S ohledem na skutečnost, že při doručování písemností na adresu bydliště fyzické osoby v cizině prostřednictvím provozovatele poštovních služeb se pravidla doručování řídí právními předpisy daného státu, upravuje § 39 odst. 3 DŘ nově výjimku při doručování písemnosti do ciziny. Správce daně tak při volbě konkrétní poštovní služby sice nebude vázán pravidly, která pro doručování písemností v České republice stanoví daňový řád, ale přesto zvolí pro doručení písemnosti takovou službu zahraničního poskytovatele poštovních služeb, která co nejvíce splňuje požadavky kladené právní úpravou obsaženou v daňovém řádu pro doručování v České republice. S uvedenou změnou úzce souvisí i změna v § 47 DŘ, do něhož byl doplněn odstavec 7, který stanoví právní fikci, že pokud lze při doručování zásilky do ciziny prokázat její dodání podle právních předpisů dané země, považuje se taková zásilka za dodanou odpovídajícím způsobem podle daňového řádu. Samotné doručení nebude možné prokázat doručenkou tak, jak stanoví daňový řád u tuzemského doručování, ale potvrzením o doručení podle právní úpravy platné a účinné v konkrétním cizím státě. Jde-li o pravidla uplatnění právní domněnky či právní fikce doručení, jejich uplatnění bude vycházet rovněž z právní úpravy daného cizího státu.

 NahoruDoručování veřejnou vyhláškou (§ 49 DŘ)

Veřejnou vyhláškou se nově podle § 49 odst. 1 písm. c) DŘ písemnost doručuje také osobě, které se prokazatelně nedaří doručovat na adresu jejího bydliště nebo sídla v cizině. Jde konkrétně o fyzickou osobu, která se na adrese jejího sídla nebo bydliště v cizině nenachází a opakovaně se jí nedaří písemnosti doručovat. Tato osoba však není osobou neznámého pobytu, a proto jí není správcem daně ustanovován zástupce podle § 26 odst. 1 písm. c) DŘ.

 NahoruTerminologické úpravy v oblasti ochrany a poskytování informací (§ 53 DŘ)

V § 53 odst. 1 písm. f) DŘ došlo pouze k aktualizaci termínu ze "všeobecného zdravotního pojištění" na "veřejné zdravotní pojištění". V § 53 odst. 2 písm. c), d) a e) DŘ došlo pouze k úpravě názvů trestných činů.

 NahoruPostoupení (§ 75 DŘ)

Původní znění § 75 DŘ mohlo v minulosti působit problémy s výkladovým zúžením okruhu postupovaných podání. Při doslovném výkladu text uvedeného ustanovení dopadal pouze na podání, o nichž se vede řízení. Tento stav byl dosud řešen rozšiřujícím výkladem, a to s ohledem na základní zásady správy daní, konkrétně především s ohledem na zásadu vstřícnosti (§ 6 odst. 4 věta první DŘ) a zásadu spolupráce (§ 6 odst. 2 DŘ). Další změna v § 75 se týká vyrozumění podatele nebo osoby, která učinila platbu.

 NahoruPrávní moc rozhodnutí (§ 103 DŘ)

Změna v § 103 odst. 1 DŘ byla provedena s cílem, aby text zákona v tomto ustanovení odpovídal tomu, že námitka podle § 159 odst. 5 tohoto zákona, tedy námitka směřující proti rozhodnutí správce daně, je řádným opravným prostředkem proti tomuto rozhodnutí. Daňový řád ve zmíněném § 103 odst. 1 však původně nepřiznával uvedené námitce jednu ze základních vlastností řádného opravného prostředku, kterou je odklad právní moci toho rozhodnutí, proti němuž tato námitka směřuje. Provedená změna daňového řádu odstranila absenci provázanosti zmíněných ustanovení.

 NahoruOpravné a dozorčí prostředky a vztah ke správnímu soudnictví (§ 108, § 124 a § 124a DŘ)

Mezi řádné opravné prostředky byla doplněna námitka, pokud zákon stanoví, že je v daném případě řádným opravným prostředkem. Mezi dozorčí prostředky bylo nově zařazeno tzv. jiné zahájení přezkoumání rozhodnutí, pokud zákon stanoví, že je v daném případě prováděno přezkumné řízení.

Nařízení obnovy řízení a nařízení přezkoumání rozhodnutí jsou běžnými dozorčími prostředky, které v daňovém řádu zůstávají i nadále. Nově je v § 108 odst. 1 bodě 3 ve výčtu dozorčích prostředků uvedeno jiné zahájení přezkoumání rozhodnutí, pokud tak stanoví zákon. Tato změna je reakcí na skutečnost, že navrhovatele, který se ve správním soudnictví domáhá zrušení rozhodnutí vydaného správcem daně, může správce daně podle § 124 odst. 1 DŘ uspokojit změnou nebo zrušením tohoto rozhodnutí v přezkumném řízení. Zmíněné uspokojení navrhovatele ve správním soudnictví je zmíněným jiným způsobem zahájení přezkoumání rozhodnutí. Přezkumné řízení směřující k uspokojení navrhovatele ve správním soudnictví provede správce daně, který ve věci rozhodl v posledním stupni. Jelikož § 124 odst. 2 DŘ stanoví, že ustanovení o nařízení přezkoumání rozhodnutí se nepoužijí, k zahájení přezkumného řízení s cílem uspokojit navrhovatele, který se ve správním soudnictví domáhá zrušení rozhodnutí vydaného správcem daně, nedochází tím, že přezkoumání předmětného rozhodnutí nařídí ten správce daně, který je nejblíže nadřízený správci daně, který ve věci rozhodl v posledním stupni, ale dochází k němu z úřední moci.

K výše uvedenému je třeba dodat, že přezkumné řízení směřující k uspokojení navrhovatele ve správním soudnictví může mít také vliv na běh lhůty pro stanovení daně. Bude tomu tak podle § 148 odst. 2 písm. c) DŘ tehdy, pokud k zahájení řízení o zmíněném dozorčím prostředku (tj. k zahájení přezkumného řízení) dojde v posledních 12 měsících před uplynutím dosavadní lhůty pro stanovení daně.

Ke kompletnímu přepracování došlo v případě § 124a DŘ. Nový odstavec 1 je přeformulováním dosavadního znění uvedeného paragrafu. Odstavec druhý § 124a DŘ řeší situaci v období od nabytí právní moci rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti, jímž byl zrušen původní pravomocný rozsudek krajského soudu, do nabytí právní moci nového rozsudku krajského soudu, který způsobí neúčinnost rozhodnutí správce daně vydaného na základě původního pravomocného rozsudku krajského soudu. Touto právní úpravou je odstraněn stav, kdy vedle sebe existují dvě konkurující si rozhodnutí správce daně.

 NahoruOznamovací povinnost registrovaných daňových subjektů (§ 127 DŘ)

V novém znění § 127 DŘ upravujícím oznamovací povinnost registrovaných daňových subjektů došlo k přepracování odstavce 2 za účelem legislativního zpřesnění v tom směru, že i žádost o zrušení registrace se podává prostřednictvím oznámení o změně registračních údajů. Žádost o zrušení registrace není samostatným druhem formulářového podání. V § 127 odst. 4 DŘ došlo pouze k terminologickému zpřesnění. Evidence je souhrnným označením pro seznamy, rejstříky i registry.

 NahoruZaokrouhlování (§ 146 DŘ)

Záloha na daňový odpočet se nově podle § 146 odst. 2 věty druhé daňového řádu zaokrouhluje na celé koruny nahoru. Dosavadní způsob zaokrouhlování na celé stokoruny nahoru nebyl žádoucí.

 NahoruRozhodnutí o stanovení daně (§ 147 DŘ)

Změny v § 147 odst. 3 DŘ reflektují skutečnost, že výsledek postupu k odstranění pochybností může být daňovému subjektu sdělen jak v rámci osobního setkání s úředními osobami správce daně, tak i vzdáleně, a to prostřednictvím písemného vyhotovení výsledku postupu k odstranění pochybností, pokud je toto písemné vyhotovení oznámeno.

 NahoruLhůta pro stanovení daně (§ 148 DŘ)

V § 148 odst. 6 DŘ, podle něhož lze v důsledku jednání, které bylo předmětem pravomocného rozhodnutí soudu o spáchání daňového trestného činu, stanovit daň do konce druhého roku následujícího po roce, v němž nabylo rozhodnutí právní moci, bez ohledu na to, zda již uplynula lhůta pro stanovení daně, byla doplněna věta, že daň lze takto stanovit i v případě, jestliže se uvedeného jednání dopustila osoba odlišná od daňového subjektu, pokud toto jednání má přímý dopad na daň daňového subjektu.

 NahoruEvidence daní (§ 150 až § 153 DŘ)

V oblasti evidence daní došlo předně k upřesnění stávajícího znění § 150 odst. 6 DŘ s cílem výslovně vyjádřit, že daňový subjekt má i po vyrozumění o existenci nedoplatku a o následcích spojených s nezaplacením tohoto nedoplatku podle § 153 odst. 3 DŘ, právo uhradit tento nedoplatek na bankovní účet uvedený v původním rozhodnutí správce daně (platebním výměru). Platba na osobní depozitní účet daňového subjektu je pouze alternativou.

Změna v § 152 odst. 5 DŘ byla provedena z důvodu právní jistoty a je výslovným upřesněním časového okamžiku, k němuž se identifikují nedoplatky a jiné daňové pohledávky, na něž se započítá došlá platba.

 NahoruLhůta pro vrácení vratitelného přeplatku (§ 155b DŘ)

V § 155b odst. 4 písm. a) DŘ byla učiněna pouze úprava reflektující změnu terminologie ve vztahu k dělené správě, která byla provedena v § 161 DŘ.

Ustanovení § 155b odst. 4 písm. b) DŘ nově upravuje běh lhůty pro vrácení vratitelného přeplatku na úroku z nesprávně stanovené daně. Pokud v důsledku zrušení, změny, zániku účinnosti nebo prohlášení nicotnosti rozhodnutí o stanovení daně nebo zajišťovacího příkazu vznikne vratitelný přeplatek, vrátí jej správce daně bez žádosti daňového subjektu do 15 dnů ode dne, který následuje po dni uplynutí lhůty pro vrácení vratitelného přeplatku podle § 155b odst. 4 písm. a) DŘ, jestliže je vracen vratitelný přeplatek na úroku z nesprávně stanovené daně, nebo do 15 dnů ode dne zániku účinnosti zajišťovacího příkazu.

V § 155b DŘ byl přepracován celý odstavec 6, podle něhož správce daně není povinen vrátit daňovému subjektu vratitelný přeplatek, který se podle zákona vrací bez žádosti, jestliže daňový subjekt neurčil účet vedený u poskytovatele platebních služeb nezbytný pro vrácení předmětného vratitelného přeplatku, nebo byl-li správce daně o nevrácení tohoto vratitelného přeplatku daňovým subjektem požádán před jeho vrácením. Pokud je tento vratitelný přeplatek evidován na osobním depozitním účtu daňového subjektu, potom musí daňový subjekt ve zmíněné žádosti uvést, na který osobní daňový účet má být vratitelný přeplatek převeden.

 NahoruNámitka (§ 159 DŘ)

Směřuje-li námitka proti rozhodnutí správce daně, potom je podle § 159 odst. 5 DŘ řádným opravným prostředkem proti tomuto rozhodnutí. Nově byla do uvedeného ustanovení doplněna věta druhá, která stanoví, že ustanovení vylučující uplatnění opravných prostředků se na tuto námitku nepoužijí. Původní znění § 159 odst. 4 DŘ stanovilo, že proti rozhodnutí o námitce nelze uplatnit opravné prostředky. Výslovně však nebylo vyloučeno podání další námitky. Z důvodu právní jistoty bylo do § 159 odst. 4 DŘ doplněno, že nelze uplatnit ani další námitku.

 NahoruLhůta pro placení daně (§ 160 DŘ)

Změna v § 160 DŘ souvisí s účinností zákona č. 284/2023 Sb., o preventivní restrukturalizaci, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 284/2023 Sb."), který se podle jeho znění § 3 odst. 1 použije pro preventivní restrukturalizaci obchodní korporace. Preventivní restrukturalizací se podle § 2 písm. a) zákona č. 284/2023 Sb.pro účely tohoto zákona rozumí postup, který směřuje k předejití úpadku a zachování nebo obnově provozuschopnosti obchodního závodu podnikatele. Do § 160 odst. 4 DŘ tak bylo doplněno písmeno h), které stanoví, že lhůta pro placení daně neběží po dobu restrukturalizačního řízení, pokud se správce daně stal dotčenou stranou podle zákona upravujícího preventivní restrukturalizaci. Restrukturalizační řízení se podle § 47 odst. 1 zákona č. 284/2023 Sb.zahajuje na návrh podnikatele v souvislosti se zahájením preventivní restrukturalizace nebo, nezahájil-li dosud podnikatel preventivní restrukturalizaci, současně s podáním návrhu na doručení výzvy k zahájení jednání o restrukturalizačním plánu vyhláškou. Restrukturalizační řízení je podle § 47 odst. 3 zahájeno dnem, kdy návrh na zahájení restrukturalizačního řízení, podle již zmíněného § 47 odst. 1, byl doručen restrukturalizačnímu soudu. Restrukturalizační řízení končí podle § 48 rozhodnutím restrukturalizačního soudu, kterým vezme na vědomí skončení preventivní restrukturalizace, vyjde-li v řízení najevo některý z důvodů podle § 42 odst. 1 písm. a) až g) tohoto zákona.

Změna v § 160 odst. 6 DŘ souvisí se změnami provedenými v § 170 tohoto zákona.

 NahoruDělená správa (§ 161 DŘ)

Nově se označují dvě varianty dělené správy upravené v § 161 odst. 1 a 3 DŘ. Jde o procesní daňovou správu a věcnou daňovou správu. Společný pojem dělená správa potom označuje obě zmíněné varianty.

Správa všech peněžitých plnění daňového subjektu bude realizována jedním celním úřadem.

 NahoruZástavní právo

S ohledem na skutečnost, že původní pojem "veřejný registr" nebyl vnímán jednotně, došlo k jeho nahrazení pojmy "veřejný seznam" a "veřejný rejstřík", obsaženými v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "OZ"). Změna byla provedena za účelem pokrytí nejširší množiny veřejných evidencí, které by mohly být relevantní pro případný zápis zástavního práva. Pojem veřejný rejstřík se vyskytuje mimo jiné také v zákoně č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, ve znění pozdějších předpisů.

Zástavní právo není zapisováno pouze do veřejných seznamů, ale také do veřejných rejstříků. Jako příklad, kdy je zástavní právo zapisováno do veřejného rejstříku lze uvést zápis zástavního práva k podílu v obchodní korporaci. Zástavní právo v tomto případě vzniká doručením rozhodnutí o zřízení zástavního práva rejstříkovému soudu, tedy podáním návrhu na zápis tohoto práva do obchodního rejstříku.

 NahoruRučení (§ 171 DŘ)

Nově je výslovně upraven vztah výzvy ručiteli ke lhůtě pro stanovení daně a lhůtě pro placení daně, a to tak, že § 171 odst. 3 DŘ v poslední větě stanoví, že výzvu ručiteli lze vydat i po uplynutí lhůty pro stanovení daně, pokud neuplynula lhůta pro placení daně. Cílem právní úpravy je podpora principu subsidiarity ručitelského závazku a poskytnutí dostatečného časového prostoru pro zjištění nedobytnosti dluhu na dlužníkovi.

 NahoruZpůsoby vymáhání (§ 175 DŘ)

Ustanovení § 175 odst. 1 DŘ bylo kompletně přepracováno. V § 175 odst. 1 písm. a) DŘ je stanovena standardní možnost správce daně vymáhat nedoplatek daňovou exekucí. Další provedené změny představují upřesnění jednotlivých způsobů vymáhání. Nově je v § 175 odst. 1 písm. b) DŘ stanovena možnost požádat o vymáhání nedoplatku, za podmínky, že jde o nedoplatek, který je příjmem veřejného rozpočtu podle § 2 odst. 2 písm. a) až d) tohoto zákona, obecného správce daně.

Z uvedeného výčtu je zřejmé, že požádat o vymáhání nedoplatku podle § 175 odst. 1 písm. b) DŘ nelze u takového nedoplatku, který je příjmem rozpočtu, o kterém stanoví zákon, že je veřejným rozpočtem, tedy příjmem rozpočtu uvedeného v § 2 odst. 2 písm. e) DŘ. Do této kategorie patří například rozpočty zdravotních pojišťoven.

Zmíněným obecným správcem daně vykonávajícím správu placení peněžitých plnění v rámci dělené správy, která jsou příjmem veřejného rozpočtu podle daňového řádu, je podle § 8 odst. 2 zákona č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů, celní úřad. Podle § 175 odst. 1 písm. c) DŘ má správce daně možnost zabezpečit vymáhání nedoplatku prostřednictvím soudního exekutora. Ze strany orgánů Finanční správy České republiky však k tomuto způsobu vymáhání nedochází, jelikož si vymáhání zajišťují prostřednictvím svých zaměstnanců. Je tomu tak zejména s ohledem na zásadu hospodárnosti (§ 7 odst. 2 DŘ) a zásadu přiměřenosti (§ 5 odst. 3 DŘ), a dále také s ohledem na znění § 175 odst. 2 DŘ, podle něhož správce daně zvolí způsob vymáhání nedoplatku tak, aby výše nákladů spojených s vymáháním, které bude daňový subjekt povinen uhradit, nebyla ve zjevném nepoměru k výši nedoplatku.

Ustanovení § 175 odst. 1 písm. d) DŘ bylo přijato z důvodu právní jistoty. Výslovně je zde stanoveno, že správce daně může uplatnit nedoplatek v insolvenčním nebo jiném řízení určeném k uplatnění pohledávky. Toto ustanovení navazuje na způsobilost správce daně v přepracované podobě zakotvenou v § 10 odst. 3 DŘ, tj. způsobilost vystupovat v postavení věřitele, dlužníka, poškozeného nebo v postavení jim obdobném ve věcech souvisejících se správou daní, kdy v uvedeném rozsahu má správce daně rovněž procesní způsobilost. Uplatněním pohledávky v jiném řízení může být například přihlášení pohledávky při likvidaci právnické osoby podle § 198 odst. 2 OZ, nebo přihlášení pohledávky v rámci řízení o pozůstalosti podle § 245 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění p. p. (dále jen "zákon o zvláštních řízeních soudních").

Podle § 175 odst. 1 písm. e) DŘ může správce daně přihlásit nedoplatek do veřejné dražby, kterou se pro účely správy daní rozumí dražba podle zákona upravujícího veřejné dražby nebo dražba prováděná soudem nebo soudním exekutorem. Zmíněným zákonem upravujícím veřejné dražby je zákon č. 250/2023 Sb., o veřejných dražbách. Pojem veřejná dražba je ve zmíněném ustanovení daňového řádu vymezen pro účely správy daní v širším smyslu. Je tomu tak z důvodu právní jistoty, a to s ohledem na běh lhůty pro placení daně podle § 160 odst. 4 písm. b) DŘ.

Poslední ze změn v § 175 DŘ je zrušení odstavce 3, podle něhož byl správce daně při vymáhání nedoplatku příslušný i k jeho vybrání. Toto ustanovení je nahrazeno novým § 162a odst. 1 DŘ, které pro případ, kdy dojde k přechodu příslušnosti k vymáhání peněžitého plnění v rámci dělené správy, stanoví, že přechází současně i příslušnost k vybrání tohoto peněžitého plnění.

 NahoruVztah k občanskému soudnímu řádu (§ 177 DŘ)

V § 177 odst. 2 DŘ byla doplněna věta, že správce daně nemůže činit při provádění daňové exekuce úkony, o nichž OSŘ stanoví, že je při výkonu rozhodnutí provádí soud. Cílem této změny bylo potvrzení vztahu daňového řádu a občanského soudního řádu. Doplněnou větou se výslovně upřesňuje a potvrzuje dosavadní koncepce daňové exekuce, kterou lze shledat jako žádoucí. V případě daňové exekuce je totiž specialitou, že správce daně je v postavení jak věřitele, tak i orgánu vykonávajícího daňovou exekuci, a právě z tohoto důvodu nemůže provádět úkony, které při výkonu rozhodnutí provádí soud.

 NahoruNařízení daňové exekuce (§ 178 DŘ)

Ustanovení § 178 odst. 4 DŘ bylo doplněno tak, že proti exekučnímu příkazu, který se doručuje dlužníkovi a dalším příjemcům tohoto rozhodnutí, proti kterému podle původního znění nebylo možné uplatnit opravné prostředky, nelze nově uplatnit jak tyto opravné prostředky, tak ani námitku.

Jelikož se námitka nově stala řádným opravným prostředkem v případech, kdy tak stanoví zákon, bylo nutno uplatnění námitky výslovně vyloučit proti exekučnímu příkazu. Důvodem k této právní úpravě je zabránit snížení efektivity vymáhání. K tomu by totiž docházelo vzhledem k tomu, že námitka, která je řádným opravným prostředkem směřujícím proti rozhodnutí, způsobuje odklad okamžiku nabytí právní moci. Vykonatelnost exekučního příkazu, proti němuž by byla podána námitka, by v takovém případě nastala až s jeho právní mocí. Okamžik nabytí právní moci by tak nebylo možné s jistotou předvídat, jelikož by byl významně odsunut. Nemožnost uplatnění opravných prostředků a ani námitky proti exekučnímu příkazu neznamená, že dlužník nemá možnost obrany. Stále je zde možnost podání návrhu na zastavení daňové exekuce podle § 181 odst. 1 DŘ, nebo podání návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce podle § 179 DŘ.

K uvedenému je třeba dodat, že vyloučení opravných prostředků u exekučního příkazu není překážkou podání žaloby podle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, má-li dlužník za to, že vydáním určitého exekučního příkazu byl zkrácen na svých právech. Ostatně tyto možnosti měl dlužník i před zmíněnou novelizací, a proto se pro něj v tomto směru nic nemění. Ve zvláštní části důvodové zprávy k § 173 odst. 4 DŘ je pro srovnání uveden nejčastější způsob vymáhání zejména soukromoprávních pohledávek, kterým je vymáhání prostřednictvím soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "exekuční řád" nebo "zákona č. 120/2001 Sb."). Exekuční řád proti exekučnímu příkazu opravné prostředky též nepřipouští.

 NahoruOdklad a zastavení daňové exekuce (§ 181 DŘ)

Stávající znění § 181 odst. 2 písm. d) DŘ bylo upřesněno z důvodu právní jistoty tak, aby bylo výslovně zřejmé, že pokud správce daně pojme do soupisu věc, která nemůže být předmětem daňové exekuce, potom také částečně, nebo zcela zastaví daňovou exekuci. Před samotným rozhodnutím o zastavení daňové exekuce již nebude tento správce daně rozhodovat o vyloučení dané věci z daňové exekuce podle § 179 DŘ. Dojde tak k přímému částečnému, nebo úplnému zastavení daňové exekuce bez vyloučení majetku. Smyslem uvedené změny bylo odstranění tzv. dvoufázovosti řízení u věcí, které nepodléhají exekuci podle § 321 a § 322 OSŘ, což se projeví ve zjednodušení samotného procesu, resp. dojde k odstranění nadbytečného procesního úkonu správce daně.

Zmíněný nově právně upravený postup správce daně je obdobný postupu soudu podle § 268 odst. 1 písm. d) OSŘ.

 NahoruExekuční náklady (§ 183 odst. 4 DŘ)

V § 183 DŘ byl doplněn odstavec 4, který stanoví zánik dosud vzniklých exekučních nákladů, s výjimkou hotových výdajů, pokud správce daně požádá o vymáhání nedoplatku obecného správce daně nebo soudního exekutora. K uvedenému zániku dochází dnem podání žádosti správcem daně.

Uvedená změna reflektuje výkon tzv. kompetenční dělené správy. Jde o případy, kdy je peněžité plnění ukládáno jedním orgánem s tím, že správu samotného placení tohoto peněžitého plnění vykonává orgán jiný. V těchto případech může nastat situace, kdy pravomoc k vymáhání předmětného peněžitého plnění má primárně ten orgán, který povinnost k tomuto peněžitému plnění uložil, a současně tento orgán může požádat obecného správce daně o provedení vymáhání tohoto peněžitého plnění. Jak již bylo uvedeno, obecným správcem daně je celní úřad. Uvedenou možnost požádat obecného správce daně o provedení vymáhání peněžitého plněn měly před novelizací daňového řádu podle § 106 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "správní řád"), obce. Nově je tato možnost podle § 175 odst. 1 písm. b) DŘ dána všem správcům daně.

Novelizaci bylo nutno provést vzhledem k tomu, že by se mohlo stávat, že stejný nedoplatek by byl postupně vymáhán oběma zmíněnými orgány, tedy nejprve tím orgánem, který peněžité plnění uložil, a poté obecným správcem daně, který byl o vymáhání daného nedoplatku požádán – například z důvodu, že je nutno pro vymáhání zvolit náročnější formu exekuce.

 NahoruHotové výdaje v daňové exekuci (§ 184 DŘ)

V § 184 DŘ byl zrušen odstavec 5, přičemž právní úprava byla s určitými úpravami přesunuta do nového § 162a DŘ.

 NahoruVydání výtěžku dražby (§ 184a DŘ)

Za § 184 DŘ byl vložen nový § 184a. Tato změna umožní správci daně, aby před odevzdáním výtěžku dražby do majetkové podstaty osobě s dispozičním oprávněním k této majetkové podstatě (touto osobou bude zpravidla insolvenční správce) nebo před odevzdáním výtěžku dražby do likvidační podstaty (likvidačnímu správci) mohl z uvedeného výtěžku dražby odečíst nejprve exekuční náklady. Jde o obdobnou možnost, jakou má například soudní exekutor podle § 46 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb.

Důvodem pro uvedenou změnu je právní úprava obsažená v § 109 odst. 1 písm. a) až d) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "insolvenční zákon" nebo "IZ"), která spojuje se zahájením insolvenčního řízení určité účinky. Podstatné je zde zmínit § 109 odst. 1 písm. c) IZ, a to tu jeho část, která stanoví, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, ale nelze je provést. Správce daně bude nově podle § 184a odst. 2 DŘ vydávat rozhodnutí výtěžku dražby. Toto rozhodnutí bude správce daně vydávat bez zbytečného odkladu po dni účinnosti rozhodnutí o úpadku nebo po dni účinnosti rozhodnutí o nařízení likvidace pozůstalosti a opravné prostředky proti němu nebude možné uplatnit. Adresáty tohoto rozhodnutí budou dlužník, osoba, která přihlásila pohledávku zajištěnou zástavním právem, a dále osoby podle insolvenčního zákona nebo zákona o zvláštních řízeních soudních oprávněné k nakládání s výtěžkem dražby. V uvedeném rozhodnutí správce daně uvede, jaká část výtěžku dražby bude započtena na úhradu jemu vzniklých exekučních nákladů a jaká část výtěžku dražby bude vydána do majetkové podstaty nebo likvidační podstaty. K tomu je třeba dodat, že zmíněnému rozhodnutí jsou přiznány účinky rozhodnutí o rozvrhu podle § 231 DŘ. Je tomu tak proto, že jiný orgán než správce daně nemůže rozhodnout o zániku zástavních práv, věcných břemen a nájemních práv váznoucích na nemovité věci prodané v daňové exekuci. Pro srovnání lze uvést, že v případě řízení podle exekučního řádu jsou usnesení o vydání vymoženého plnění přiznány účinky, které má rozvrhové usnesení podle § 337h OSŘ. Pro úplnost je třeba zmínit, že rozhodnutí o vydání výtěžku dražby bude správce daně vydávat také tehdy, pokud se pouze pokryjí vzniklé exekuční náklady, bez ohledu na skutečnost, zda k jejich pokrytí dojde zcela nebo zčásti.

 NahoruSpolečná ustanovení pro daňovou exekuci (§ 185 DŘ)

Ustanovení § 185 odst. 3 DŘ již podle původní právní úpravy před novelizací umožňovalo vyloučit aplikaci obecné právní úpravy změny místní příslušnosti obsažené v § 16 tohoto zákona, pokud ke změně místní příslušnosti došlo v průběhu daňové exekuce prodejem movitých věcí nebo prodejem nemovitých věcí. V těchto případech daňovou exekuci dokončil ten správce daně, který ji nařídil. Nově bylo v § 185 odst. 3 DŘ doplněno, že i nadále daňovou exekuci v uvedených případech dokončí správce daně, který ji nařídil, pokud se tento původně místně příslušný správce daně a nově místně příslušný správce daně nedohodnou jinak. S ohledem na existenci elektronických dražeb je uvedená změna žádoucí, jelikož podporuje určení orgánu, který daňovou exekuci dokončí a efektivitu organizace dražeb jako takových.

Další změna, kterou byl novelizován § 185 odst. 5 DŘ, byla učiněna s ohledem na zásadu šetření práv dotčených osob, a dále na zásadu, podle které by správce daně měl požadovat po dlužníkovi poskytnutí pouze takových údajů, které si nedokáže opatřit sám, aniž by mu to způsobilo obtíže. Údaje, které je správce daně schopen zjistit prostřednictvím automatizovaného přístupu z evidence, do které má takový přístup zřízen, potom tyto údaje není povinen poskytnout dlužník. Dojde tedy ke snížení administrativní zátěže dlužníka. Aby bylo známo, které údaje je správce daně prostřednictvím zmíněného automatizovaného přístupu schopen zjistit, daňový řád v poslední větě § 185 odst. 5 ukládá správci daně okruh těchto údajů zveřejnit způsobem podle § 56 odst. 2 tohoto zákona, tedy na své úřední desce a způsobem umožňujícím dálkový přístup.

 NahoruObecná ustanovení o daňové exekuci postižením majetkových práv (§ 186 DŘ)

V § 186 DŘ byl doplněn nový odstavec 5, který stanoví, že pokud jsou poddlužníkovi známy údaje, které mají nebo by mohly mít vliv na daňovou exekuci dlužníka, je povinen tyto údaje správci daně bez zbytečného odkladu oznámit. Tato změna byla provedena s ohledem na skutečnost, že dosavadní informování ze strany poddlužníka záviselo na jeho dobré vůli, tj. nebylo to jeho povinností. Tento stav byl společensky nežádoucí, neboť mohl mít významný vliv na průběh daňové exekuce dlužníka, resp. na efektivní vedení této daňové exekuce. Před novelizací sice správce daně měl možnost obrátit se na poddlužníka výzvou podle § 57 a násl. DŘ, avšak tuto výzvu mohl správce daně s ohledem na hospodárnost a efektivnost řízení vydat pouze tehdy, pokud měl určité indicie, že takové informace, které mají nebo by mohly mít vliv na daňovou exekuci dlužníka, existují. Za účelem dosažení již…