Poskytování cestovních náhrad ve zvláštních případech

1201

Poskytování cestovních náhrad ve zvláštních případech

Zákoník práce v ustanovení § 151 uvádí, že zaměstnavatel je povinen zaměstnanci poskytovat, není-li v zákoníku práce stanoveno jinak, náhradu výdajů, které zaměstnanci vzniknou v souvislosti s výkonem práce, a to v rozsahu a za podmínek uvedených v ustanoveních § 151 až § 190 zákoníku práce. Je to pochopitelné, protože zákoník práce upravuje pracovněprávní právní vztahy, tj. vztahy vznikající při výkonu závislé práce mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Podle § 3 zákoníku práce může být závislá práce vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu podle zákoníku práce, není-li upravena zvláštními právními předpisy (např. zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě).

Základními pracovněprávními vztahy přitom jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr.

Zaměstnanci v pracovním poměru, tj. v pracovním poměru ve smyslu ustanovení § 33 a dalších zákoníku práce, ať je zaměstnavatelem podnikatelský subjekt (právnická osoba či fyzická osoba-podnikatel), příspěvková organizace, nezisková organizace, územně samosprávný celek anebo Česká republika zastoupená organizační složkou státu, ať pracovní poměr vznikl na základě pracovní smlouvy, volby anebo jmenování, tedy přísluší cestovní náhrady vždy, jsou-li splněny všechny příslušné podmínky uvedené v zákoníku práce. Sjednávat se zaměstnancem to, že mu budou poskytovány cestovní náhrady, je tedy zcela zbytečné a ujednání, ve kterém by bylo uvedeno, že zaměstnanci cestovní náhrady nepřísluší nebo že se zaměstnanec vzdává práva na cestovní náhrady, by bylo v rozporu se zákoníkem práce (viz 346c a § 4a odst. 4 zákoníku práce).

 NahoruDohody o pracích konaných mimo pracovní poměr

Poněkud jinak je to u osob, se kterými je sjednána některá z dohod o pracích mimo pracovní poměr. Podle § 155 odst. 1 zákoníku práce je totiž možné zaměstnanci, který koná pro zaměstnavatele práci na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, poskytnout cestovní náhrady pouze v případě, že to bylo sjednáno.

Mezi dohody o pracích mimo pracovní poměr patří dohoda o provedení práce (§ 75 zákoníku práce) a dohoda o pracovní činnosti (§ 76 zákoníku práce). Obě tyto dohody musí být sjednány písemně a mají-li být příslušné osobě poskytnuty cestovní náhrady, musí to tedy být v příslušné dohodě nebo písemném dodatku k této dohodě uvedeno (§ 155 zákoníku práce). Protože jde o dohodu, nemusí být sjednáno poskytování všech druhů cestovních náhrad, lze sjednat poskytování jen některých nebo některého druhu cestovních náhrad.

U dohod o provedení práce, na rozdíl od dohod o pracovní činnosti, nemusí být sjednáno místo pravidelného pracoviště. Pak však podle ustanovení § 155 odst. 2 zákoníku práce lze poskytnout cestovní náhrady (je-li to sjednáno) jen v případě, že sjednaný pracovní úkol má být proveden mimo obec bydliště příslušné osoby.

 NahoruZaměstnanci podle zákona o daních z příjmů

Vzhledem k tomu, že podle § 6 odst. 1 písm. b) a c) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v platném znění (dále jen „ZDP“) jsou např. příjmy společníků a jednatelů…