dnes je 5.7.2022

Input:

Zamezení dvojího zdanění - smlouva s USA

13.9.2010, , Zdroj: Verlag Dashöfer

Zamezení dvojího zdanění - smlouva s USA

Ing. Pavel Kyselák

Úvod

Smlouva mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmů a majetku (dále jen "smlouva s USA“) vstoupila v platnost dnem 23. prosince 1993 a byla uveřejněna ve Sbírce zákonů č. 32/1994 Sb. Smlouva se začala provádět (tj. nabyla účinnosti) dnem 1. ledna 1993 s výjimkou ustanovení, u kterých se daň vybírá srážkou u zdroje, kde datum účinnosti je od 1. února 1994.

K této smlouvě bylo vydáno opravné sdělení pod číslem 370/1999 Sb., které opravuje text v prvním odstavci článku 11 - Úroky.

Pokyny MF

K aplikaci smlouvy s USA vydalo Ministerstvo financí pokyn k uplatňování smlouvy ve Finančním zpravodaji č. 11/1994 pod č.j. 251/45 506/1994. Pokyn uvádí postup rezidentů ČR v případě příjmů ze zdrojů v USA, jako jsou úroky, dividendy a licenční poplatky. Při výplatě dividend uplatňuje americký plátce daně sníženou sazbu daně dle smlouvy automaticky.

Rada
Pro uplatnění osvobození u příjmů z ne závislé činnosti, příjmů studentů, stážistů, učitelů a výzkumných pracovníků se používá v USA formulář Internal Revenue Service č. 8233. Pokyn dále uvádí adresu daňového úřadu v USA, kde je možné získat příslušné formuláře, event. další informace.

Druhý pokyn uveřejněný ve Finančním zpravodaji č. 3/1996 pod č.j. 251/8 611/1996 se týká uplatňování článku 18 – Umělci a sportovci.

Struktura smlouvy

Smlouva s USA sice vychází ze vzorové smlouvy OECD, americká strana při vyjednávání dvoustranných smluv však uplatňuje specifické prvky. Smlouva obsahuje například článek 17 - Omezení výhod, který podrobně eliminuje možnost využití daňových výhod dle smlouvy u subjektů, které by chtěly využít ustanovení smlouvy, aniž by jejich příjmy plynuly ve finálním důsledku skutečným rezidentům obou smluvních států.

Osoby, na které se smlouva vztahuje

V prvním odstavci článku 1 - Osoby, na které se smlouva vztahuje je uvedena množina osob, na které se smlouva vztahuje. Jde tedy o fyzické a právnické osoby, které mají bydliště nebo sídlo v České republice, v USA nebo v obou smluvních státech. Kritéria bydliště nebo sídla lze v tomto případě označit za jedny z hlavních znaků - pro určení daňové příslušnosti konkrétní osoby, kde je rezidentem. Smlouva sama neomezuje jakoukoliv výjimku, osvobození, odečet, zápočet nebo jinou úlevu, která je poskytována podle zákonů jednoho či druhého smluvního státu.

Rada
Specifický prvek, který se týká hlavně USA, obsahuje třetí odstavec tohoto článku. Americká strana totiž při ukládání daňových povinností fyzickým osobám vychází také z principu občanství, který se týká i bývalých občanů USA v návaznosti na americkou daňovou legislativu.

Ustanovení návazného čtvrtého odstavce pod písmenem a) uvádí příslušné články smlouvy, které je ale nezbytné respektovat při zdaňování příjmů svých rezidentů nebo ze strany USA svých občanů vč. bývalých občanů (například článek 24 - Vyloučení dvojího zdanění, článek 25 - Zákaz diskriminace či článek 26 - Řešení případů dohodou).

Pokud fyzická osoba není občanem ani rezidentem příslušného smluvního státu (např. rezident ČR studuje na americké univerzitě), potom tento smluvní stát (USA) je mu povinen poskytnout výhody podle článku 21 - Studenti, stážisté, učitelé a výzkumní pracovníci dle smlouvy s USA, jak uvádí ustanovení čtvrtého odstavce pod písmenem b) článku 1 - Osoby, na které se smlouva vztahuje. Toto ustanovení se také týká článku 20 - Veřejné funkce a článku 28 - Diplomaté a konzulární úředníci.

Příklad
Daňové rezidentství právnické či fyzické osoby z ČR potvrzují místně příslušné finanční úřady na tiskopisu MFin 5232 "Potvrzení o daňovém domicilu“. Toto potvrzení vydávají české finanční úřady po zaplacení správního poplatku ve výši 100 Kč a jeho předložením v USA vzniká nárok na uplatnění úlev a osvobození dle smlouvy.

Na druhé straně, pokud osoba z USA předloží českému plátci daně daňový domicil, kterým americký daňový úřad potvrzuje rezidentství této osoby v USA, jde o nepochybný důkaz vedoucí k tomu, aby plátce daně vůči tomuto nerezidentovi ve vazbě na tuzemské zákony aplikoval i ustanovení smlouvy.

V ČR se nižší sazby daně či osvobození od daně dle smlouvy uplatňují automaticky, dosud u nás nebyl zaveden tzv. refundační systém. Postup plátce daně uvádí pokyn D-286 ke zdaňování příjmů daňových nerezidentů plynoucích ze zdrojů na území ČR, který byl publikován ve Finančním zpravodaji č. 10/1/2005 (pořadové číslo 43) pod č.j. 49/85 663/2005-493. K tomuto pokynu vydalo MF ještě Sdělení k praktické aplikaci pokynu D-286 (Finanční zpravodaj č. 3/2/2006 č.j. 15/32 567/2006-153).

Druhy daní

Smlouva s USA, jak uvádí ustanovení článku 2 - Daně, na které se smlouva vztahuje, se z hlediska USA týká jen federálních daní, nikoliv tedy vnitrostátních daní, které ukládají jednotlivé státy USA.

Pozor!
Rezidenti ČR, kteří zaplatili v USA místní daně, si nemohou uplatnit u těchto daní vyloučení dvojího zdanění. Maximálně by mohli využít ustanovení § 24 odst. 2 písmeno ch) ZDP. Z hlediska ČR se smlouva vztahuje na daň z příjmů a daň z nemovitostí. Na možnou situaci, kdy jeden ze smluvních států změní název, strukturu apod. těchto druhů daní, pamatuje druhý odstavec článku 2, který říká, že v těchto případech se nebude měnit smlouva - bude platit i nadále. S tím dovětkem, že příslušné úřady (rozumí se podle článku 3 smlouvy v případě USA státní tajemník financí nebo jeho zmocněný zástupce a v případě ČR ministr financí nebo jeho zmocněný zástupce) si veškeré podstatné změny vzájemně sdělí.

Všeobecné definice

První odstavec článku 3 - Všeobecné definice definuje některé termíny, které jsou ve smlouvě běžně použity. Výraz "Spojené státy“ používaný ve smlouvě označuje Spojené státy americké, avšak nezahrnuje Portoriko, Panenské ostrovy, Guam nebo jakékoliv jiné americké vlastnictví či území.

Rada
Pochopitelně, že tento článek nevyčerpává definice všech termínů ve smlouvě, což řeší tzv. "zbytkovou“ metodou druhý odstavec, který říká, že u výrazů, které nejsou definovány v předchozím odstavci, se bude prioritně vycházet z právních předpisů pro účely daní toho státu, který bude smlouvu aplikovat, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad nebo se příslušné úřady nedohodnou na společném výkladu dle ustanovení článku 26 - Řešení případů dohodou.

Daňový domicil

Článek 4 - Rezident uvádí problematiku rezidentství, na kterou se potom vztahuje tzv. neomezená daňová povinnost z celosvětových příjmů v příslušném smluvním státě. Smlouva samotná nezasahuje do vnitrostátních zákonů obou smluvních států, které stanovují podmínky, za nichž je určitá osoba daňově posuzována jako rezident. Tento článek ale řeší konflikt dvojího rezidentství. Při určování rezidentství nejsložitější situace nastává u fyzických osob. Proto smlouva uvádí ve čtvrtém odstavci další postupná kritéria, pomocí nichž se určí rezidentství (stálý byt, středisko životních zájmů, obvyklé zdržování, státní příslušnost). Jestliže rezidentství fyzické osoby nelze jednoznačně určit ani za pomoci těchto kritérií, určí je smluvní strany (viz příslušný úřad) na základě vzájemné dohody.

Z hlediska ČR bude považován občan USA nebo cizinec, který má tzv. "zelenou kartu“, za rezidenta Spojených států pouze tehdy, pokud splňuje podmínky pro rezidentství v USA dle tamní legislativy. Ze samotného titulu občanství USA či tzv. "zelené karty“ nebude tedy v ČR považován za rezidenta USA automaticky. Rezidentství potvrzují pouze příslušné daňové úřady.

Pozor!
V případě kolize u společnosti se má za to, že je rezidentem toho státu, kde je založena podle právních předpisů tohoto státu. Rozhodným kritériem je tedy místo založení.

Stálá provozovna

V článku 5 - Stálá provozovna je tento výraz definován jako trvalé zařízení pro podnikání, jehož prostřednictvím podnik vykonává zcela nebo zčásti svoji činnost. Druhý odstavec uvádí příkladmý výčet situací, které přicházejí v úvahu u tohoto pojmu. Pro hodnocení, zda vznikla stálá provozovna či ne, není rozhodující, zda prostory, ve kterých působí zahraniční firma, přímo vlastní nebo je má pronajaty.

Příklad
Americká obchodní společnost si v Praze otevřela kancelář, ve které provozuje svoji hlavní podnikatelskou činnost. Dle ustanovení našeho ZDP i ustanovení smlouvy s USA jí v ČR vznikne stálá provozovna, která podléhá v ČR zdanění. V případě úhrad této pobočce americké firmy za její služby vzniká však českému plátci daně dle ustanovení § 38e ZDP povinnost zajištění daně. Generální osvobození od této povinnosti plátce daně se vztahuje jen na příjmy rezidentů členských států EU a států, které tvoří Evropský hospodářský prostor.

Staveniště

Ve třetím odstavci v článku 5 - Stálá provozovna je uvedena tzv. "staveništní“ stálá provozovna oproti ZDP s prodlouženým časovým testem delším než 12 měsíců. Definice této stálé provozovny obsahuje také instalační nebo vrtací soupravu nebo loď využívanou pro průzkum či těžení přírodních zdrojů.

Poskytování ostatních služeb

Třetí odstavec uvedeného článku obsahuje pod písmenem b) samostatně problematiku poskytování služeb. Existence tzv. "službové“ stálé provozovny na území státu zdroje je spojena s časovým testem přesahujícím v úhrnu více než 9 měsíců v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období, avšak s další podmínkou, že uvedené službové činnosti jsou u stejného nebo souvisejícího projektu.

Rada
U těchto tzv. časových stálých provozoven však stálá provozovna nevznikne v žádném daňovém roce, ve kterém uvedená činnost po jedno nebo více období nepřesahuje v úhrnu 30 dnů v tomto daňovém roce.

Pozor!
K výše uvedeným typům stálé provozovny je nutné připomenout, že uzavře-li zejména tuzemská osoba "staveništní“ či "službový“ kontrakt s americkými rezidenty, má povinnost tuto skutečnost oznámit svému místně příslušnému finančnímu úřadu dle ustanovení § 34 odst. 17 ZSDP.

Odstavec 4 uvádí situace, za kterých i při splnění podmínky trvalého zařízení pro podnikání (například kanceláře) nebo zařízení k výkonu činnosti nerezidentovi stálá provozovna na území druhého státu nevzniká. Například když podnik ve druhém smluvním státě má kancelář jen za účelem nákupu zboží (vývozní aktivita) nebo místo má charakter jen přípravný nebo pomocný (mapování trhu, zjišťování poptávky, reklama pro svůj podnik apod.). Vlastnosti přípravného nebo pomocného charakteru naplňují zejména zahraničními subjekty v ČR otevírané tzv. obchodní reprezentace. V případě, že činnost této reprezentace spočívá například i v napomáhání dovozní aktivity mateřské firmy do ČR (zprostředkování obchodů, vyřizování reklamací apod.), potom jde už o překročení činností přípravného a pomocného charakteru kanceláře, a jde tedy o stálou provozovnu.

Příklad
Americká společnost si založila v ČR regionální kancelář, která poskytuje marketingovou podporu dovozní aktivitě společnosti a zároveň provádí reklamní kampaň i pro další společnosti spojené ve skupině, kam patří americká společnost. I když tato kancelář v ČR nedosahuje žádných příjmů, lze ji považovat za stálou provozovnu, neboť kromě činnosti přípravného a pomocného charakteru pro svůj podnik provádí také reklamní činnost nejen pro svůj podnik, ale i pro jiné podniky ve skupině, čímž překračuje podmínky stanovené ve čtvrtém odstavci článku 5 smlouvy, podle kterých stálá provozovna nevzniká.

Závislý agent

Odstavec 5 uvádí speciální okolnost, kdy činnost závislého zástupce (agenta) je ve druhém státě považována za stálou provozovnu. Tato situace nastává v případě, kdy společnost jednoho státu dá plnou moc osobě v druhém státě k jednání jménem společnosti, k uzavírání hospodářských smluv jejím jménem a k celkovému zastupování. Pokud nejde o činnosti, uvedené v odstavci čtvrtém, potom vzniká zahraniční osobě v druhém státě stálá provozovna.

Naproti tomu, jestliže společnost jednoho státu jedná v druhém státě prostřednictvím nezávislého zástupce (například makléře, který zprostředkovává obchody cenných papírů i jiným společnostem, není tedy závislý jen na této jedné společnosti), stálá provozovna této společnosti v druhém státě nevzniká.

Dceřiná společnost

Význam sedmého odstavce spočívá ve vzájemné deklaraci, že na základě toho, že například společnost jednoho státu založí (či má) v druhém smluvním státě dceřinou společnost, potom jen dle této skutečnosti nevznikne společnosti jednoho státu stálá provozovna ve druhém smluvním státě.

Zisky podniků

Článek 7 - Zisky podniků upravuje zejména zdaňování stálých provozoven. Právo na zdanění zisků podniků jednoho smluvního státu na území druhého státu vzniká vesměs dle tohoto článku v případě, že tyto zisky jsou na území druhého státu dosahovány prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Při zdanění stálé provozovny lze vycházet jen z těch zisků, které lze stálé provozovně přičítat, přičemž je uplatňován princip nezávislosti. Znamená to, že u zdanění stálé provozovny se vychází z obdobných podmínek nezávislého podniku při styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.

Rada
K obvyklostem při zdaňování stálých provozoven patří i odečet tzv. správních výloh vedení podniku v souvislosti s řízením stálé provozovny v zahraničí. Tento postup je uveden i v tuzemském pokynu MF D-6 k § 22 zákona bod 6.

Další zásadou uvedenou v článku 7 je ujednání o tom, že zisky které mají být přičteny stálé provozovně, se stanoví každý rok stejným způsobem, pokud neexistují dostatečné důvody pro jiný postup. Účelem tohoto ustanovení je jasně stanovit, že metoda rozvržení zisků jednou použitá by se neměla měnit pouze proto, že v určitém roce nějaká jiná metoda vytvoří příznivější výsledky. Jedním z účelů smlouvy o zamezení dvojímu zdanění je dát podniku jednoho smluvního státu určitý stupeň jistoty, pokud jde o daňový režim, který bude přiznán jeho stálé provozovně umístěné v druhém smluvním státě.

Pozor!
"Partnerským“ ustanovením tohoto článku je ustanovení § 23 odst. 11 ZDP, kde jsou uvedeny tzv. náhradní způsoby zdanění stálé provozovny zahraničního subjektu. Pokud však vedené účetnictví stálé provozovny plně odráží její ekonomickou činnost, není důvod využívat ke stanovení daňové povinnosti náhradního způsobu.

Příklad
Kancelář americké firmy v Praze se výrazně podílí na dovozu počítačů do ČR. Sama však přímo nedosahuje žádných příjmů. Způsob zdanění v souladu s ustanovením § 23 odst. 11 ZDP i článku 7 - Zisky podniků smlouvy lze stanovit tzv. netto metodou, kdy se základ daně stanoví určitým provizním procentem k objemu dováženého zboží do ČR, na kterém se podílí tato kancelář. V této procentní sazbě už jsou zohledněny i nezbytné náklady nutné k činnosti kanceláře.

Výraz "zisky podniků“ nezahrnuje příjmy plynoucí samotné fyzické osobě za poskytování služeb coby zaměstnance nebo v nezávislém povolání vzhledem k tomu, že tyto příjmy jsou upraveny ve speciálních článcích smlouvy zvlášť.

Mezinárodní doprava

V případě, že dopravní činnost české nebo americké firmy při provozování lodí nebo letadel naplňuje definici mezinárodní dopravy, jak je uvedena v článku 3 - Všeobecné definice, potom zisky z této přepravy se zdaňují pouze v zemi provozovatele této dopravy, což vyplývá z prvního odstavce článku 8 - Lodní a letecká doprava. Toto právo na zdanění pouze v jednom smluvním státě souvisí s pragmatickými problémy, značnou administrativní obtížností při rozdělování dosaženého zisku.

Dle dalších ustanovení tohoto článku do problematiky mezinárodní dopravy lze zahrnout i příjmy z pronájmu lodí nebo letadel, pokud jsou vůči hlavní činnosti jen nahodilé. Totéž se týká i pronájmu kontejnerů užívaných v mezinárodní dopravě.

Příjmy z movitého a nemovitého majetku

Právo na zdaňování těchto příjmů upravují článek 6 - Příjmy z nemovitého majetku a článek 13 - Zisky ze zcizení majetku. V šestém článku je upravena zásada, že příjmy z užívání nemovitého majetku (včetně příjmů ze zemědělství nebo lesnictví), které pobírá rezident jednoho smluvního státu, podléhají zdanění v tomto druhém smluvním státě.

Rada
A tak právo na zdanění náleží tomu státu, kde se nemovitost nachází. V případě, že jde o zdanění v ČR, při definování nemovitého majetku se vychází z ustanovení ObčZ.

Příklad
Rezident Ameriky pronajímá české společnosti obchodně-administrativní budovu, která se nachází v Brně. V daném případě jde o příjmy nerezidenta podle § 22 odst. 1 písm. e) ZDP, které smlouva umožňuje v ČR zdanit dle prvního odstavce článku 6 - Příjmy z nemovitého majetku. České společnosti při úhradě nájemného však vzniká povinnost zajištění daně podle ustanovení § 38e ZDP.

Stejná zásada jako u zdanění příjmů z pronájmu nemovitosti se uplatňuje i u prodeje nemovitosti, což vyplývá z ustanovení článku 13. Podle tohoto článku nelze v ČR zdanit příjmy amerických rezidentů z prodeje podílu na obchodní společnosti nebo družstvu se sídlem na území ČR nebo příjmy z prodeje cenných papírů.

Pozor!
Výjimku však tvoří podíly na společnosti, jejíž jmění je tvořeno nejméně z 50 % nemovitým majetkem umístěným ve druhém smluvním státě, a rovněž účast na osobní společnosti, svěřeném majetku nebo pozůstalosti, pokud jejich jmění sestává z nemovitého majetku umístěného ve státě zdroje příjmu. Praktická aplikace tohoto ustanovení však může být značně problematická. Pokud by takový obdobný příjem z prodeje podílů na společnosti ze zdrojů na území České republiky dosáhl rezident USA, který zde nemá umístěnou stálou provozovnu, potom by se jednalo o příjem, který je v ZDP uveden v ustanovení § 22 odst. 1 písm. g) bod 7 a dále v § 22 odst. 1 písm. h). Plátci daně tak případně vzniká povinnost zajištění daně dle ustanovení § 38e ZDP.

Příklad
V případě, že tuzemská firma provádí úhradu americké právnické osobě za prodej podílu na české společnosti s ručením omezeným (jmění společnosti není tvořeno nemovitým majetkem), jde sice o příjem nerezidenta ze zdrojů na území ČR podle ustanovení § 22 odst. 1 písm. h) tuzemského ZDP, ale smlouva s USA neumožňuje tento příjem v ČR zdanit vzhledem k ustanovení článku 13 odst. 6 smlouvy, kde se uvádí, že zisky ze zcizení majetku, který není uveden v předchozích odstavcích článku, mohou být zdaněny jen ve smluvním státě, ve kterém je zcizitel rezidentem.

V opačném případě, pokud rezident ČR dosáhne příjmů z převodu podílu ve společnosti, která je daňovým rezidentem smluvního státu USA, vztahuje se na něho teoreticky i možnost osvobození těchto příjmů v ČR dle ustanovení § 19 odst. 9 ZDP.

Dividendy

V článku 10 - Dividendy jsou uvedeny dvě základní varianty zdanění (ve státě zdroje) u příjmů z dividend, kterých dosahuje rezident jednoho smluvního státu v druhém smluvním státě, jehož je společnost, která vyplácí dividendy, rezidentem:

  1. Jestliže skutečným vlastníkem dividend je v daném případě rezidentní společnost prvního státu, která vlastní nejméně 10 % podílů s hlasovacím právem na společnosti, která vyplácí tyto dividendy, potom ve státě zdroje tento příjem podléhá zdanění maximálně ve výši 5 % hrubé částky dividend.

  2. Ve všech ostatních případech má stát zdroje dle druhého odstavce písmeno b) citovaného článku právo na zdanění do výše 15 % hrubé částky dividend (tento případ se bude vztahovat zejména na fyzické osoby). Sníženou daň (pokud přichází v úvahu) český plátce daně při výplatě dividend americkým rezidentům uplatňuje v ČR automaticky.

Osvobození

V případě, že tuzemská právnická osoba (rezident ČR) obdrží dividendy a jiné podíly na zisku od společnosti, která je rezidentem USA, může v České republice uplatnit daňové osvobození u těchto příjmů dle ustanovení devátého odstavce § 19 tuzemského ZDP za předpokladu splnění všech podmínek uvedených v tomto ustanovení. V kladném případě se potom takto osvobozené příjmy nezahrnují do samostatného základu daně dle ustanovení § 20b ZDP.

Rada
Na druhé straně si však daň zaplacenou v USA tento rezident ČR nemůže uplatnit ve svém daňovém přiznání v ČR jako daňově uznatelný náklad, a to vzhledem k ustanovení § 24 odst. 2 písm. ch) ZDP, neboť není splněna podmínka, že tento příjem byl zahrnut do základu daně, případně do samostatného základu daně.

Třetí odstavec tohoto článku uvádí výjimku v případě, že výplatu dividend v USA provádí společnost regulated Investment Company, potom se bude aplikovat maximální sazba daně ve výši 15 % dle druhého odstavce pod písmenem b). Stejný postup bude u dividend vyplácených společností Real Estate Investment Trust, pokud ale skutečný vlastník dividend je fyzická osoba, která vlastní méně než 10 % účasti na této společnosti, jinak se uplatní sazba srážkové daně podle vnitrostátních právních předpisů USA.

Příklad
V případě, že česká společnost - právnická osoba - pobírá v USA dividendy, které nejsou v ČR osvobozené od daně, potom tento příjem v jejím daňovém přiznání v ČR za rok 2010 vstoupí do samostatného základu daně, který podléhá zdanění ve výši 15 %. V případě, že tento příjem bude v ČR osvobozen od zdanění, do samostatného základu daně se nezahrnuje.

Příklad
Pokud takového příjmu dosáhne česká fyzická osoba v roce 2010, z hlediska daňového přiznání v ČR tento příjem zahrne v rámci dílčího základu daně podle § 8 ZDP. Daň zaplacenou v USA si uplatní metodou prostého zápočtu podle článku 24odst. 2

Pozor!
Předpokladem pro uplatnění zahraniční daně v tuzemském přiznání je doklad od zahraničního správce daně o jejím zaplacení.

Sníženou sazbu daně dle ustanovení druhého odstavce nelze využít v případě, kdy příjemcem dividend je stálá provozovna či stálá základna umístěná ve druhém smluvním státě, odkud jsou dividendy vypláceny. Tyto pobočky se tak dostávají do pozice tuzemského rezidenta.

Ustanovení šestého odstavce je uplatňováno pouze v USA. Umožňuje zdanit příjmy společnosti, které plynou ze stálé provozovny umístěné ve druhém smluvním státě kromě daně ze zisku ještě další daní z příjmů, která ale dle tohoto ustanovení nesmí překročit 5 % těchto příjmů po odpočtu zaplacené daně ze zisku a s přihlédnutím ke změně v majetku a závazků, které souvisejí se stálou provozovnou. Jde vlastně o daň ze zisku pobočky, která je obdobná dani vybírané z vyplácených dividend. V ČR tato daň v návaznosti na stálou provozovnu není dosud zavedena.

Úroky

Dle prvního odstavce článku 11 - Úroky má právo na zdanění těchto příjmů pouze stát příjemce, pokud tyto úroky mají zdroj na území druhého smluvního státu a jsou skutečně vlastněny rezidentem prvního smluvního státu. Sdělení k problematice "skutečný vlastník“ uvádí Finanční zpravodaj č. 1/2001 pod č. j. 251/122 867/2000.

Pozor!
Osvobození od zdanění ve státě zdroje podle prvního odstavce článku 11 nepřichází v úvahu v případě, kdy skutečným příjemcem úroků je stálá provozovna či stálá základna zahraniční osoby umístěná ve druhém státě, kde je zdroj úroků. Potom se postupuje podle tuzemského ZDP.

Příklad
Stálá provozovna americké společnosti umístěná na území ČR obdržela úroky z vkladového účtu, který má v ČR zřízený v souvislosti s její činností v ČR. Tento úrok nepodléhá v ČR srážkové dani a ani plátce daně neprovádí zajištění daně, nicméně tento příjem je zdanitelným příjmem na území ČR a vstupuje do základu daně této stálé provozovny v ČR.

Licenční poplatky

Dle druhého odstavce článku 12 - Licenční poplatky dává smlouva právo na zdanění také státu zdroje u příjmů z tzv. průmyslových licenčních poplatků, které jsou uvedeny ve třetím odstavci pod písmenem b), avšak maximální zdanění ve státu zdroje je ve výši 10 %.

Předpokladem k uplatnění uvedené modifikované sazby daně u tzv. průmyslových licenčních poplatků z hlediska ČR musí být také skutečnost, že dle tuzemského ZDP podléhají tyto příjmy nerezidentů v ČR zdanění.

"Definiční“ třetí odstavec tzv. průmyslových licenčních poplatků pod písmenem b) však přímo neuvádí výraz počítačové programy (software). Česká republika však tento příjem mezi tzv. průmyslové licenční poplatky zahrnuje, jak dále uvádí a vysvětluje výklad MF ve Finančním zpravodaji číslo 7-8/1993 pod č.j. 251/17 117/93.

Tzv. kulturní licenční poplatky (platby z titulu autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému ad.), uvedené ve třetím odstavci pod písmenem a), není možné ve státě zdroje zdanit.

Na rozdíl od většiny smluv smlouva s USA zahrnuje v článku 12 i platby, které pocházejí z prodeje takovýchto práv nebo majetku, jestliže tyto platby jsou stanoveny v návaznosti na předpokládané výnosy (produktivitu) či další využívání nebo prodej. Cílem tohoto ustanovení je zamezit obcházení daňových povinností v návaznosti na využití režimu v článku 13. Tento článek navíc ve svém pátém odstavci uvádí, že platby popsané ve třetím odstavci článku 12 podléhají zdanění pouze podle ustanovení tohoto článku.

Příklad
Americký herec dostává úhradu za scénář k filmu, který poskytl české produkční společnosti. V daném případě tento příjem nepodléhá zdanění v ČR, neboť jde o příjem podle článku 12 odst. 3 písm. a) smlouvy. Jiný daňový režim by měl však příjem tohoto herce za osobní vystupování v natáčeném filmu na území ČR.

Příklad
Dosáhne-li česká firma příjmu z tzv. průmyslové licence v USA, kde bylo sraženo 10 % daně, uvede ve svém daňovém přiznání v ČR v rámci obecného základu daně hrubý příjem, který dosáhla v USA s tím, že daň zaplacenou v USA si uplatní metodou prostého zápočtu.

Rada
Ze

Nahrávám...
Nahrávám...