dnes je 18.7.2024

Input:

Interpretace NÚR I-39 - Inventarizační rozdíly u zásob a dlouhodobého majetku

23.7.2019, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 6 minut

2019.16.2 Interpretace NÚR I-39 – Inventarizační rozdíly u zásob a dlouhodobého majetku

Ing. Ivana Pilařová

Úvod

Dne 15. 4. 2019 byla Národní účetní radou schválena další z Interpretací, a to I-39 – Inventarizační rozdíly u zásob a dlouhodobého majetku. Interpretace potvrzuje „klasické” léty zažité způsoby účtování inventarizačních rozdílů uvedené v účetní legislativě. Nově do této oblasti přidává zamyšlení nad určitými spornými případy, které se vztahují zejména ke způsobu zachycení inventarizačního rozdílu, který vznikl jak v běžném období, tak i v minulých letech, a k oběma situacím pak přiřazuje způsob zaúčtování.

Cíl Interpretace

Cílem interpretace je stanovit jednotný postup účtování vybraných sporných případů inventarizačních rozdílů u zásob a dlouhodobého majetku. Interpretace se naopak nezabývá účtováním a vykazováním pohledávky za odpovědnou osobou z titulu náhrady manka, manky a přebytky peněžních prostředků, chybami v záměně u zásob.

Návaznost na další Interpretace

Tuto Interpretaci je nutné vnímat a uplatňovat v praxi v souladu nejen s předmluvou, která provází všechny Interpretace, ale zejména s I-29 Opravy chyb, změny v účetních odhadech a změny v účetních metodách a s I-30 Srovnatelnost informací za běžné a minulé účetní období v individuální účetní závěrce podnikatelů. V zásadě se jedná o speciální aplikaci obou interpretací na problematiku inventarizačních rozdílů.

Způsoby účtování inventarizačních rozdílů

Zopakujme, že zákon o účetnictví vymezuje inventarizační rozdíly jako rozdíly mezi skutečným stavem a stavem v účetnictví, které nelze prokázat jiným způsobem. Rozdíly jsou dvojího druhu:

  1. manko, nebo v případě peněžní hotovosti a cenin schodek, kdy skutečný stav je nižší než stav v účetnictví a nebo
  2. přebytek, kdy skutečný stav je vyšší než stav v účetnictví.

Postup zaúčtování inventarizačních rozdílů stanoví vyhláška č. 500/2002 Sb. a Český účetní standard pro podnikatele č. 007 Inventarizační rozdíly a ztráty v rámci norem přirozených úbytků zásob. Tento postup se týká situace, kdy dochází v souladu se zákonem k inventarizaci minimálně jedenkrát ročně a dochází tedy i k pravidelnému vyčíslení inventarizačních rozdílů, které jsou pak zaúčtovány do běžného účetního období, kam také patří.

Otázky kladené interpretací

Budeme se zabývat dvěma okruhy problémů:

  1. Inventarizačními rozdíly minulých (již uzavřených) účetních období
  2. Způsoby účtování mank a přebytků ve specifických případech

Vzhledem k vymezení postupů účtování různou úrovní účetních předpisů je otázkou, zda přistupovat k inventarizačním rozdílům:

  1. jako k opravám chyb minulých období, zvláště pokud se jedná o významnou částku, anebo
  2. jako k operaci běžného účetního období.

Otázky směřující ke způsobu zaúčtování přebytků:

  1. zda účtovat přebytky zásob jako výnos či jako korekci nákladu,
  2. jak účtovat přebytek odpisovaného dlouhodobého majetku,
  3. jak účtovat přebytek neodpisovaného dlouhodobého majetku.

Otázka první: časové zařazení inventarizačních rozdílů

Rozdíly zjištěné při inventarizaci se nejprve posoudí podle toho, zda se jedná o chybu minulých let nebo o inventarizační rozdíl, který vznikl v běžném období. Inventarizační rozdíl týkající se běžného období zachytíme podle platné účetní legislativy (viz výše). Dále se budeme zabývat inventarizačními rozdíly již uzavřených účetních období, které byly zjištěny v období běžném.

Inventarizační rozdíly minulých let

Ačkoliv by k situaci, kdy se inventarizace neprováděla, nemělo dojít (zákon ukládá povinnost provedení alespoň jedenkrát za účetní období), praxe chodí často vlastními cestami a účetnictví nemá za úkol napravovat realitu, ale věrně a poctivě ji zobrazovat. Je tedy nutné připravit se i na skutečnost, kdy se inventarizace v minulých obdobích neprováděla a aktuálně vyčíslené inventarizační rozdíly jsou „dílem” minulých období.

V případě, že rozdíl zjištěný při inventarizaci bude vyhodnocen jako chyba minulých let, je třeba zkoumat, zda vznikla pouze v minulém, anebo ve více předchozích účetních obdobích. Účetní jednotka přitom aplikuje Interpretaci I-29, která uvádí, že chybu je potřeba vykázat v tom srovnávacím období, ke kterému se vztahuje, popřípadě v rámci nejzazšího vlastního kapitálu uvedeného v účetní závěrce.

Oprava v důsledku nesprávného účtování nebo neúčtování o nákladech a výnosech v minulých obdobích se provede v závislosti na významnosti vykázané chyby následovně:

  1. chyby významné budou součástí položky „A.IV.2. Jiný výsledek hospodaření minulých let”,
  2. chyby nevýznamné budou zaúčtovány tak, jak by byly zaúčtovány, pokud by staly v běžném období (ve většině případů tedy výsledkově).

Nahrávám...
Nahrávám...